načítám data...

Bajaj RE Compact: Tuk tukem do Jižní Ameriky? Nebo aspoň do Malé Hanoje?

18. července 2017, 07:22 3 komentářů Vojta Dobeš Recenze & testy

Nemáme čas ani odvahu vydat se s tuk tukem na pět a půl tisíce kilometrů dlouhou cestu po Jižní Americe. Tak jsme ho vzali na jiné exotické místo...

zobrazit celou galeriiRecenze & testy: Bajaj RE Compact: Tuk tukem do Jižní Ameriky? Nebo aspoň do Malé Hanoje?

Vietnamský kluk vedle mě na kole se směje a pořád si na mě ukazuje. Navíc to vypadá, že je rychlejší než já – a to se navíc blížím k retardéru. Dodávky a luxusní SUV místních obyvatel na něm sotva musí zpomalit, ale pro moje osmipalcová kola představuje pořádný problém. Rychle si opakuji pořadí úkonů. Nohu na brzdu, levou rukou pustit plyn, pravou rukou zmáčknout spojku a dvakrát cvaknout rukojetí vpřed, abych zařadil neutrál a potom jedničku.

Skoro stojím, když přední osmipalcové kolečko nadskočí přes retardér. Mám pocit asi jako kdybych s běžným autem přejel dvaceticentimetrový obrubník. Pouštím spojku a přidávám plyn, aby i zadní kolečka z hrcnutím retardér přelezla.

KŘACH.

Jsem za retardérem, přidávám plyn a rychle cvakám rukojetí na dvojku a pak na trojku. Závratným tempem asi patnácti kilometrů v hodině se blížím k odbočce. Mírně brzdím a přijatelnou rychlostí cvalu březí krávy se vrhám do zatáčky. Přidat plyn, vyhnout se láhvi od limonády, na které bych se mohl převrátit, minout díru v silnici a už se blížím zpátky před fotografův objektiv.

Cítím se tu jako turista. Jen některé věci jsou trochu jinak. Tuk tuk řídím já a ne najatý řidič. Místo ostatních tuk tuků kličkuji mezi zánovními BMW, Mercedesy a velkými bílými dodávkami. A nejsem to já, kdo obdivuje atrakce – spíš si jako atrakce sám připadám. Tedy, atrakcí je spíš tuktuk. Kolemjdoucí si ho fotí mobilními telefony, děti nás pronásledují na kolech a jeden místní se dokonce nechává fotit uvnitř.

Nejsme totiž ve Vietnamu ani jinde v jihovýchodní Asii. Vydali jsme se do Malé Hanoje, neboli pražské tržnice SAPA. Nedokázali jsme odolat jejímu exotickému koloritu a navíc to bylo nejzajímavější místo, které se nachází v rozumném akčním rádiu tuk tuku od jeho základny v Kunraticích. Což jsou ani ne tři kilometry.

A to by mohl být problém. Hlavním důvodem, proč za řidítky tuktuku sedím, je totiž plán pětice sličných dívek vyrazit se dvěma podobnými na cestu dlouhou 5 500 km . To je asi tak o 5 495 km dál, než bych byl ochoten považovat za rozumné a příjemné já. Nemluvě o tom, že já jsem jezdil po pražských ulicích, neboli po poměrně uvěřitelné simulaci civilizovaného světa, a nikoliv po šílených silničkách jihoamerických And.

O celém bláznivém projektu se můžete dočíst na www.luckycesta.cz, kde si můžete také pustit videa a samozřejmě můžete také na projekt přispět na https://www.startovac.cz/projekty/5-holek-v-tuktuku/ – holky už sice mají vybranou celou požadovanou částku, ale čím více dostanou, tím hezčí prý natočí film. No, já bych jim spíš doporučil koupit si nějaká lepší vozidla, ale o to větší zábava bude to sledovat. Nicméně zpátky k tomu, proč tu jsme.

Tuk tuk, v některých částech světa nazývaný “auto-rikša”, je oblíbeným a nepostradatelným dopravním prostředkem v řadě rozvojových zemí. Na první pohled vypadá, jako když na motorku přiděláte něco mezi zmrzlinovým vozíkem a stánkem rychlého občerstvení. A do značné míry to tomuto popisu odpovídá i technicky, s jedním podstatným rozdílem.

Tím je umístění jednoválcového motoru o objemu zhruba 175 cm vzadu, v maličkém prostoru, kde se ale jednoválec přesto musí cítit maličký a sám. Pohání tam tuhou zadní nápravu prostřednictvím čtyřstupňové převodovky, kterou ovládáte otáčením levé rukojeti řidítek. Tato mírně nestandardní kombinace bude patrně povědomá motocyklistům, ale zapřisáhlý milovník čtveřice kol s ní bude mít trošku problém. A možná se bude raději bát zeptat, jestli má na tu věc řidičák (odpovědí je ano, tuk tuk je na “béčko”).

A jak se celá ta věc řídí? Od pohledu musí tuk tuk vypadat jako něco pomalého a velmi nestabilního – což je také do značné míry pravda, i když zdaleka ne tolik, jak byste se mohli bát a nebo jak si představujete, pokud je vaše zkušenost s podobnými stroji omezená na tříkolku Piaggio s nástavbou a metrákovým strojem na espresso uvnitř (a pořádně vysoko). Tento rozdíl ale trošku vhání pochybnosti do plánu děvčat osadit své tuk tuky zahrádkou se zásobami.

Stačí kousek tréninku a už se nebojím pohybovat šílenými rychlostmi až 50 km/h a postupně dokonce začínám zvládat i zatáčky. Problémem zůstává pocit nestability (spíše než nestabilita reálná), vystavení povětrnostním podmínkám a samozřjemě to, že maličká kola přenáší každou díru a ránu do karoserie a následně do vás. Což by mohlo být nepříjemné, pokud byste se s takovou věcí vydali třeba… do Jižní Ameriky, kde zdaleka ne všechny cesty vypadají tak kvalitně jako u nás (netušil jsem, že takovou věc kdy napíšu). A taky ten hluk. Jednoválcový motor není ani libozvučný, ani tichý…

Vlastně to umí být docela zábava. S tuk tukem máte mnohem větší pocit propojení mezi vámi i strojem – všechno je primitivní, ovládání přímé – i výrazného pocitu pohybu prostorem, který je dán absentujjícími bočními stěnami. Ale je také strašlivě nepohodlný a poměrně zásadním způsobem pomalý. A říkal jsem už, že je nepohodlný?

K nevýhodám patří i absence zavazadlového prostoru a nepříliš skvělé pohodlí pro cestující vzadu. Navíc samozřejmě nedostanete žádnou luxusní výbavu, jako je rádio, dveře, okna, topení a podobně.

Výhodou by snad mohlo být to, že se takový tuk tuk určitě snadno opravduje. Není na něm moc co rozbít a to, co se rozbije, je jednoduché. Problém by naopak mohl být s dodávkou dílů, neb tento exemplář vyrábí indická firma Bajaj. V Jižní Americe se ale prý běžně prodávají, takže to snad bude v pohodě.

Verdikt

Když se ho ptali, proč vyrazil na cesty s Trabanty, odpověděl kdysi Dan Přibáň něco ve smyslu, že horší auto na cestování nedokázali najít. Myslím, že jen hledali málo. Pětice holek kolem Lucky našla tu úplně nejhorší věc na dlouhé cesty, které se dá alespoň se zavřenýma očima říkat auto. Výsledek bude nejspíš poměrně dramatický, takže určitě sledujte průběh jejich cesty.

A pro nás ostatní? Je tuk tuk něčím použitelným i u nás, nebo jen kuriozita a připomínka dovolených? Spíš bych se klonil k té kuriozitě. I když náš test nedával prostor zjistit, kolik taková věc “žere”, nedokážu si představit výrazně nižší provozní náklady než u malého auta (ideálně malého auta na plyn) a podobné to bude s cenou.

Na druhou stranu si však myslím, že by si to měl každý zkusit. Intenzivnější pocit, že něco řídíte, jen tak nezažijete…

Podpořte Autíčkáře, pořiďte si VIP členství.


Mohlo by Vás také zajímat

Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

zimbic
18. července 2017, 13:03
0

Takže tuk tuk poskytuje tu pravou nefalšovanou jinba ittai? :D

reagovat
Matěj Podhorský
18. července 2017, 13:07
0

Pokud jinba ittai znamená strach o život :)

BobAsh
18. července 2017, 13:25
0

Jestliže "jinba ittai" znamená "kůň a jezdec jedno jsou", pak "jízda v tuktuku" by měla být něco, co znamená "nervózní, napůl dementnní a napůl chromý mezek chce svého jezdce zabít".



Poslední komentáře

Poslední inzeráty

Chevrolet Express  2007
Chevrolet Express

2007 rok výroby
300 koní výkon
5 ccm objem

Ford Probe GT 1988
Ford Probe GT

1988 rok výroby
150 koní výkon
2 200 ccm objem

Dodge Ram  2010
Dodge Ram

2010 rok výroby
395 koní výkon
5 700 ccm objem

Dodge Ram Sport 2012
Dodge Ram Sport

2012 rok výroby
398 koní výkon
5 700 ccm objem

Dodge Challenger RT V8 HEMI 2012
Dodge Challenger RT V8 HEMI

2012 rok výroby
395 koní výkon
5 700 ccm objem