Autíčkář za volantem: Ford Fusion

Konkrétní stříbrný Fusion byl vyroben někdy v roce 2010 a do provozu se dostal ve stejném roce. Pohání ho atmosférický čtyřválec o objemu 1.6 litru. Na benzín. Má výkon přibližně 70 kW. Mezi sedadly vepředu samozřejmě najdeme fofrklacek s pěti stupni vpřed a jedním vzad. Auto samo o sobě působí jako/je nafouknutá Fiesta. Po vzhledové stránce je to prostě nijak zajímavé auto. Výbava je… relativně průměrná. Rádio s CD přehrávačem, klimatizace, elektricky ovládaná zrcátka a okýnka (pouze přední) a vyhřívané čelní a zadní sklo.

Sedačky si člověk musí nastavit ručně – pro běžného řidiče normální věc, pro zhýralého studenta zvyklého na hýčkání lowcostovým Lincolnem nezvyk. Pohled ze sedadla řidiče navozuje pocit, že člověk sedí ve velkém SUV, ale realita je trochu jiná. Palubní deska je docela jednoduchá, přehledná, akorát ovládání klimatizace je až moc dole na středovém panelu. Podobně hloupě je řešená řadící páka, která je podle mě až moc blízko středovému panelu. Plasty vypadají plastově, jejich tvrdost doopravdy neznám, neb jsem je, během našich společně strávených chvilek, nežužlal.

Přední sedačky navozují iluzi bočního vedení a sedět se v nich dá aniž by člověka něco tlačilo, ovšem nenašel jsem polohu, ve které bych si v autě připadal pohodlně. Na zadní sedačky se za sebe 1,8 metru vysoký člověk posadí, ale nijak se nerozvalí. O tom, jak pohodlně se vzadu sedí delší dobu, nic nevím, protože z dětí, které jsem měl tu čest někam vézt, jsem žádné kloudné hodnocení nedostal.

Jízdní vlastnosti jsou takové… nijaké. Stačí lehounce nerovná silnice a Fusion začne poskakovat jako malý dítě v louži. V zatáčkách má sklony se naklánět, což se autům podobné výšky tak nějak stává. Na polních cestách, které sem si s ním užil, mě nijak nenadchl, nicméně projel vše, co jsem chtěl. Naštěstí toho moc nebylo. Motor má lehce mdlý projev, ale někde mezi 2500 ot./min. a 4000 ot./min začíná konečně vykazovat jakési známky života. Převodovka má docela dlouhé dráhy a při řazení trojky jsem často narážel rukou do ovládání klimatizace. Někdo, kdo má doopravdy velkou ruku by s tím mohl mít problém, já to možná jen neumím správně chytit.

Další věc, která mě při jízdě docela štvala bylo odhlučnění. Cože, jaký odhlučnění? Ano, správně, skoro jako by se na něj zapomnělo. Jakýkoli hluk se velice ochotně přenáší dovnitř a vzhledem k tomu, že mě moc dlouho nebaví pouštět si rádio doopravdy hlasitě, tak jsem to musel nějak přetrpět. Motor při dálničních rychlostech taky zrovna nemlčí, což není zrovna jeho chyba, možná by tomu pomohla šestka.

Co do praktického používání. Fusion měl prý mít docela obstojně veliký kufr, do kterého se nepochybně vejde spousta věcí. A ejhle on ten kufr je maximálně na jednu mrtvolu. Další nezvyk pro majitele Lincolnu. Takže vlastně pokaždé, když jsem musel něco dovézt, musel jsem sklopit sedačky. Když už jsem pohanil velikost kufru, přidám i jeden klad. Kufr prostě JE rovný. A když člověk přijde na to, jak sklopit správně zadní sedačky, tak se dá vzniknuvší prostor pokládat za docela rovný. Toto tvrzení by mohly zpochybnit leda přepravky, které při špatném umístění měly sklon se posouvat ze sklopených sedaček směrem k pátým dveřím.

Zadní sedačka je rozdělena na dvě a jednu třetinu, což se hodí, neb do mezery, která vznikne sklopením jedné třetiny, se dá poměrně pohodlně nacpat nádoba plná zbytků, takže při jízdě za lokálním spřáteleným zemědělcem, který tyto zbytky dále využije, se člověk nemusí obávat, že by se nádoba mohl nějak převrhnout a tím znečistit předrahé vozidlo.

Za dobu strávenou za volantem Fusionu jsem si také stačil všimnout jednoho zajímavého a mnoho vypovídajícího jevu. Kdykoli jsem potkal nějaký další exemplář, tak za volantem zpravidla sedí postarší šediví pánové, kteří mají velmi často vedle sebe nějakou postarší dámu. Prostě řečeno, je to auto pro důchodce. Po pár dnech mi došly tři zásadní věci: První, mám sklony jezdit výhradně auty pro důchodce. Druhá, že do vyvýšeného Focusu se musí skvěle nastupovat i s artrózou. A za třetí, ten kufr je jako stvořený na tašku s kolečky! I já jsem ocenil, jak snadno se do něj nakládají věci.

Ale za dva týdny s Fusionem jsem přišel na to, že tohle auto by se líbilo možná vašemu dědovi, ale ne vám (tedy, pokud už také nejste něčí děda). Ani ne kvůli tomu, že by Fusion byl tak nudný a nezajímavý – ale pokud pro vás není lákadlem vysoký posaz, jednoduché ovládání a spolehlivost, je tu spousta věcí, které vás budou prostě štvát. Mizerné odhlučnění, nedostatečné pohodlí na dlouhých cestách… Ještě že ta věc byla z půjčovny. 

Druhý pohled:

Přiznám se, že s Fordem Fusion mám jen omezené zkušenosti, ale asi bych nebyl tak tvrdý jako Fernie. Po přesednutí z luxusního sedanu – byť skoro čtvrt století starého, americky levně zpracovaného a zanedbaného – může Fusion způsobit vážný kulturní šok. Ale pokud jste chtěli laciné, jednoduché a spolehlivé auto, do kterého se snadno nastupuje, bývala to ve své době vynikající volba. Což vlastně znamená, že je to fajn auto pro důchodce. A tedy se ve výsledku shodneme…