Autíčkář na lovu: Bez střechy za dva platy

Léto se nám přehouplo do poslední třetiny. Teplých a slunečných dnů ubývá, to ovšem neznamená, že byste nemohli jezdit bez střechy. Meteorologové nám slibují ještě zhruba tři týdny s relativně hezkým počasím. Nebylo by fajn udělat si radost a užít si poslední letní dny s otevřeným nebem nad hlavou? Abyste měli lehčí rozhodování, připravili jsme pro vás výběr těch nejlevnějších dekapitovaných kousků, jaké se nachází v naší inzerci. Dnes nás nebudou zajímat jízdní vlastnosti, silné motory a jiné obvyklé parametry. Jediným kritériem je stahovací střecha. Co se tedy dá sehnat za přibližně dva průměrné platy? 

Renault 19 Cabrio 

Jako první se nám představuje kanárkově žlutý Renault 19. Devatenáctka byla typický kompaktní hatchback z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Je to také poslední Renault s číselným označením, jeho nástupcem je dobře známý Mégane. Čím je tenhle žluťák zajímavý? Není to nákupní košík. Na rozdíl od svých dobových konkurentů (Escort Cabrio, Golf Cabrio) nemá 19 ochranný oblouk a vypadá i se staženou střechou jako poměrně elegantní vůz. Plátěná střecha je schovaná pod plastovým krytem, a přestože je zadní část opticky o něco těžší, pořád to jako celek vypadá dobře. Karosárna Karmann, která měla otevřenou verzi na starosti, odvedla dobrou práci. Zato interiér je malým strojem času, jenž vás přenese do sladkých osmdesátek. Kam se člověk podívá, všude najde samé hrany a ovládací tlačítka velikosti XXXL, do kterých byste se trefili snad i lopatou. Pod kapotou konkrétního kusu najdeme benzinovou 1.8 s jednobodovým vstřikováním o výkonu 90 koní. Trhač asfaltu to asi nebude, nicméně vzhledem k váze oscilující někde okolo jedné tuny to na dopředný pohyb stačit bude. Osmdesátá léta ještě nejsou tolik v kurzu, ale co není může být. Pokud dnes devatenáctku koupíte, můžete být velmi jednoduše za pár let in. Stačí si pořídit plísňáče s vysokým pasem, o dvě čísla větší svetr s výrazným vzorem a mokasíny. K tomu jednoho Renaulta 19 doplněného o kazetu s Falkem, a můžete vyrazit vstříc retro diskotékám. 

Suzuki X-90 

Křídlo na víku kufru, pohon 4x4 a dvoudvéřové kupé. Přidejte točivý motor, sundavací střešní panely, manuální převodovku a japonský původ. Že to zní jako popis ostrého japonského sporťáku z devadesátých let? Nemohli byste být dál od pravdy. Suzuki X-90 (někdy označované jako Vitara X-90) je malý kompaktní offroad. Suzuki s ním příliš velkou díru do světa neudělalo, za tři roky produkce se prodalo něco málo přes deset tisíc kusů, z toho jen zlomek v Evropě. Je menší svátek potkat tohle auto na silnici. Suzuki nemělo na růžích ustláno ani v tisku, recenze motoristických novinářů nejsou zrovna lichotivé, britský Top Gear jej zařadil v roce 2013 mezi 13 nejhorších aut posledních dvaceti let. Co je na tom pravdy, netušíme, podle ohlasů majitelů to zdaleka není tak hrozné a spousta lidí na auto nedá dopustit. Mluví o neprůstřelné spolehlivosti, nečekané průchodnosti lehčím terénem a nadšeném jízdním projevu. Nezbývá než to zjistit na vlastní kůži. Až jej koupíte, dejte nám vědět, jak funguje. Ještě perlička na závěr. Znáte jistou nejmenovanou firmu, která vozí na svých propagačních Mini Cooperech plechovku v nadživotní velikosti? Předchůdcem Mini v roli firemních vozidel bylo právě Suzuki X-90. 

Ford StreetKa 

První generace Fordu Ka byla celkem povedená věc. Malý městský válečník bodoval extravagantním designem a ideálními rozměry pro velkoměstský provoz. Protože jde o Ford, dělalo malé Káčko majitelům radost i svými jízdními vlastnostmi. Prodávalo se jak teplé housky, takže logicky někoho na centrále v Kolíně napadlo, že by z úspěchu měli zkusit vyždímat víc. Vznikla sportovní varianta, legračně pojmenovaná jako loterijní hra známé, kdysi úspěšné sázkové kanceláře. Druhá nově vzniklá verze byla bez střechy, model StreetKa. Co se změnilo oproti obyčejnému Ka? Přirozeně v první řadě vzhled. Ve vývojovém centru Káčku foukli do výfuku a StreetKa se dostalo značného rozšíření. Svalnatý bodykit nevypadal vůbec špatně. Další změna se odehrála pod kapotou. Základní 1.3 nahradila ostřejší 1.6 o výkonu 95 koní. Což byl jeden z problémů, který zapříčinil relativní neúspěch tohoto modelu. Ford prostě umí povedenější pohonné jednotky a tahle zdechlá jednašestka byl omyl. Tím spíš když podvozek fungoval velmi dobře. Další a ještě zásadnější problém StreetKa byla cena, která atakovala hranici 800 tisíc korun. Za maličký roadster to bylo opravdu hodně. Každopádně dnes už nás cena tolik trápit nemusí. Pokud se vám StreetKa líbí a měříte do 180 cm (jinak asi není šance se do toho vejít), pak směle do toho. Budete mít originální autíčko, které na silnici jen tak nepotkáte. 

MG TF 

To nejlepší nakonec. Na závěr jsem si schoval své oblíbené MG. Britský roadster od tradiční značky měl za úkol rozbít dominantní postavení Mazdy MX-5. Jak už dnes víme, tento obtížný úkol se tak úplně nezdařil a následně jsme přišli o celou značku MG, potažmo Rover. Což je velká škoda. Rozhodně to však nemůžeme dávat za vinu F/TF, protože to je velmi schopný vůz. MG na to šlo jinak než Mazda. Počítat můžete s pohonem zadních kol a manuální převodovkou, motor ovšem není vepředu, jak bývá nejčastěji zvykem, nýbrž uprostřed. Midship koncepce má velké kouzlo. Inzerovaný kus je model TF, který se od původního F liší mírně v designu a hodně na podvozku. Původní F využíval poměrně unikátní systém Hydragas, díky kterému dokázal být tento malý sportovní roadster až nečekaně komfortní. TF už má standardní komponenty a na pohodlí trochu ztrácí. Na druhou stranu vás aspoň nepostihne vyteklá predátoří krev. Za zády vám bude dělat radost čtyřválcová 1.8 disponující 136 koňskými silami. Tohle konkrétní stříbrné TF jsem dokonce viděl na vlastní oči, protože občas parkovalo poblíž mého bydliště, a na pohled se opravdu jedná o zachovalý kus. Jediný problém je volant na špatné straně. Což ale není nemoc a dá se s tím žít.