Toyota Camry: Neměň, co funguje

Nejsem si jistý, zda tenhle test bude úplně objektivní, hned na začátek se totiž musím přiznat, že mám Toyotu Camry moc rád. Je to totiž jedno z těch aut, která zvenčí nevypadají nijak okázale nebo zapamatovatelně. Většina přímých konkurentů tohoto japonského sedanu je učitým způsobem stigmatizována. Ať už se bavíme o vozech “německé trojky”, domácím Superbu, příbuzném Lexusu, nebo odcházejících “eskových” Volvech, všechno to jsou auta, která vnímá většina lidí jako svého druhu prémiová a tím  zařazují jejich majitele do specifické skupiny, u některých možná budí dokonce závist. Camry je ale “jen” Toyota – na první pohled vlastně přehlédnutelný vůz, pro pražské “takové to auto, co jezdí jako taxík na letiště”.

Camry musíte osobně poznat, jen tak oceníte její kvality. Nepodbízí se designem, ani papírovými parametry. Nešokuje, nemá potřebu se podřizovat posledním trendům. Její návrháři se evidentně řídí heslem “co funguje, neměň”, protože její nová generace stojí na stejné platformě, jako ta předchozí. A vůbec ničemu to nevadí, naopak. 

Zůstala tu pohledná silueta tříprostorového sedanu s ideálním poměrem délky kapoty i zavazadelníku, ponton karoserie tu nestoupá v žádné nevkusné “dynamické” křivce, ale striktně rovnoběžný s vozovkou, tak jak to má být. Úpravy provedené na přídi a zádi jsou také spíše konzervativního rázu. Přední maska a světlomety si vzaly inspiraci z nejnovějšího Priusu, jsou tu ale decentnější a menší. A vzadu se také žádná divočina neodehrává. Vyloženě staromilsky působí výfuk – kovová trubka vycházející z plechového tlumiče pod nárazníkem. Žádné plastové nástavce koncovek implementované do karoserie – ať už falešné, nebo pravé – tu nenajdete. A vypadá to parádně. 

Velice pěkná je i zbrusu nová měděná metalíza. Já osobně bych si ji ale asi nevybral. Na auto zbytečně strhává pozornost a jde vlastně trochu proti oné nenucené nenápadnosti, kterou mám na Camry rád. Zvolil bych raději obyčejnou bílou, možná ještě “sváteční” černou metalízu.

Asi nejvíce změn se v rámci mezigenerační obměny odehrálo v interiéru. Konkrétně v přední části – vzadu zůstala stejně prostorná a pohodlná lavice s multifunknčí loketní opěrkou, na jakou jsme byli zvyklí dříve. Naštěstí. Vydržela i elektricky ovládaná roletka zadního okna, můj oblíbený výbavový prvek sedanů. 

Vpředu je změn mnohem více. Středový tunel sice zůstal skoro stejný, to ale mimo jiné znamená, že si udržel klasickou páku voliče, která zůstává v poloze, kterou zařadíte – na první pohled úplně obyčejná věc, ale na ten druhý jde dnes o pomalu mizící prvek, který ale z hlediska ergonomie zatím nenašel přemožitele.

Palubní deska se ale změnila od základu. Zmizela z ní většina fulidních křivek, díky čemuž působí kompaktnějším a také prémiovějším dojmem. Přepracovaný je také středový displej infotainmentu, který je mnohem větší, ale ani tak nemusí nevkusně trčet do prostoru. Detail rovnoběžných lamel táhnoucí se po celé šířce mi na první pohled připomíná průduchy na boku Ferrari Testarossa (nebo bodykit od Gembally), na poměry Camry je to skoro až nepatřičný odvaz a trochu mě mrzí, že je vyvedený zrovna v mnou nepříliš oblíbeném lesklém piano plastu. Kromě toho, že je na něm vidět každá šmouha a prach totiž jeho členitý povrch často odráží směrem k řidiči sluneční paprsky vstupující do vozu okny na pravé straně. Moje nevkusné já by tento prvek nejraději vidělo vyvedený z matného tmavého dřeva.

Povedl se i nový volant, ovladacích prvků je na něm sice spousta, ale jsou vcelku logicky rozčleněné a není těžké si na ně zvyknout. Trochu méně nadšený jsem byl s hlídacích kamerek nad ním, které jsou na můj vkus zbytečně citlivé a také si neumí moc poradit s polarizačními slunečními brýlemi na řízení. Stran ostatních asistentů ale na nic moc nestěžuji. Ano, hlídač rychlosti se sice vypíná celkem hluboko v menu na budících a nemá speciální tlačítko,

(důvod proč tomu tak je jsem už rozebíral třeba u Jeepu Cherokee – vozy, jejichž hlavním trhem není Evropa, asistent sice nabízí, ale vzhledem tomu, že stejně jako v ostatních vozech, ani v Toyotě moc nefunguje (nechápe konec omezení v křižovatce, nevidí všechny značky, nechápe zóny apod.), nechávají ho zdejší zákazníci v drtivé většině případů trvale vypnutý. Pro homologaci na starém kontinentě je ale nutné ho nastavit tak, aby se po každém startu zapnul sám znovu.)

jeho cinkání je ale naladěné tak tiše, že si ho všimnete snad jen když se v plně elektrickém režimu sunete nízkou rychlostí bez zapnutého rádia. 

Moc se povedl panel klimatizace – je přehledný a vypadá hezky, jeho tlačítka mají navíc velice uspokojivý cvakavý chod. Mrzí mě ale, že prostřední výdechy se oproti předchůdci nastěhovaly do spodní části středového panelu – na pozici ne nepodobnou umístění těchto prvků ve čtvrté generace Octavie. A stejně jako tam, i tady foukají kamsi ke kolenům, případně břichu posádky. Tepelnou pohodu ale naštěstí zachraňuje vyhřívaný volant a vyhřívané a ventilované sedačky. 

Stran jízdy je to pořád Camry jak ji známe. Dvou a půl litr v tandemu s elektromotorem nepotřebuje nabíjení ze zásuvky, je ale přesto příkladně úsporný a v městských a okreskových rychlostech překvapivě svižný. Neztratí se ale ani na dálnici. Díky slušné spalovací strojovně vůz netrpí typickým hybridím neduhem vytočeného motoru v rychlostech nad 130, naopak i na “autobahnu” je pořád docela kultivovaná a tichá. Do nějakých 160 km/h zrychluje bez okolků a bez zbytečného kraválu, eCVT pustí otáčky do akusticky registrovatelných výšin jen při razantním sešlápnutí plynu.

Jenže k tomu Camry příliš neláká. Svým charakterem vybízí spíše k pohodové a maximálně plynulé jízdě. Trochu mi naladěním připomíná velká stará Volva, je to taková skoro-amerika. Což vzhledem k dlouhodobým číslům prodejů modelu Camry v USA vlastně není nijak překvapivé. V tomhle autě se i jako řidič spíše jen tak vezete, než abyste přehnaně řídili. A je to moc příjemné. 

A taky úsporné. Ve městě není problém udržet apetit tohoto velkého sedanu kolem čtyř litrů, na okreskách nepřelezete pět. Dálnice sice vyžaduje kontinuální zapojení spalovacího motoru, i tak se ale v pohodě udržíte pod sedmi litry na sto. Vzhledem k tomu, že cena vozu startuje v rámci akčních slev těsně pod milionem, nebude vás Camry stát moc ani při pořízení. 

Verdikt

Toyota Camry je úplně normální čtyřdveřový pohodlný a hezký sedan. Není šokující, není supermoderní, není to luxusní zboží. A právě proto je úplně skvělá. V rámci nové generace dostala trochu propracovanější interiér a lehce modernější vzezření, jinak je to ale pořád ten samý automobil, na který jsou zákazníci zvyklí už více než třicet let. Pořád to funguje, tak proč to nějak přehnaně měnit. 

Technické údaje

Motor: atmosférický zážehový čtyřválec 2487 cm3 + jeden elektromotor
Celkový výkon soustavy: 169 kW (230 k), 137 kW spalovacího motoru + 100 kW elektromotoru, nelze sčítat
Točivý moment soustavy: neuvedeno, 221 Nm spalovacího motoru
Převodovka: planetová automatická e-CVT
Provozní hmotnost: 1560-1590 kg 
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 7,2 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 4,8 l/100 km
Spotřeba v testu: 4,7 l/100 km bez dálnice, 5,6 l/100 km s dálnicí
Základní cena: 1 120 000 Kč ( Toyota Camry 2.5 Hybrid Comfort), po slevě 999 000 Kč
Cena testovaného vozu: 1 320 000 Kč (Toyota Camry 2.5 Hybrid Executive), po slevě 1 199 000 Kč