Autíčkářův týden: Soumrak starých časů a bizár do africké pouště

Harley-Davidson představuje pana Ameriku

Náhodou jsem se dostal k novince Harley-Davidson Pan America. Ta má být prý zcela revoluční a má přitáhnout pozornost lidí, které jindy Harley nechává naprosto chladnými, ke kterým vlastně taky patřím. Řekl bych, že se jí to docela úspěšně daří – on to totiž vůbec není Harley, jak si ho představujete a znáte, spadá do kategorie velkých adventure motorek, takže by měl umět i terénit. Bohužel šlo jen o krátkou předváděcí jízdu, takže nebyl čas vyzkoušet všechny funkce a hejblata, a že jich tam je. Pár dojmů vám ale nesu.

Design je stejně jako celá motorka moderní a ničím nepřipomíná harleje, co znáte. Osobně mám trochu problém s přední částí. Na první pohled působí jako po nehodě, jako by chyběla část kapoty a světlo, které někdo nouzově nahradil LED páskem. Na druhou stranu, těch krásně duhově zabarvených svodů se nemůžu nabažit! 

Motor, rovněž revoluční, má na sobě pro jistotu i plaketku Revolution, pokud byste pochybovali. A opět je moderní a neharlejovský: chlazení vodou, rozvod DOHC, dokonce s proměnným časováním sací větve. Bohužel byl dost provoz a málo prostoru na to, ho pořádně provětrat. V nižších otáčkách se chová na svůj objem a výkon až nadmíru spořádaně, akorát dost topí na pravou nohu – to je ta strana se svody.

Tolik ovládacích prvků a funkcí, co jsou zde, nemám snad ani v autě. Třeba nastavování jízdních režimů se skutečně diametralnimi rozdíly. Krom silnice je tu rain, sport a adventure, v každém z nich si navíc můžete upravit jednotlivé parametry (odezvu plynu, tuhost odpružení, brzdění motorem a spoustu dalších) nebo si rovnou vytvořit svůj vlastní. Asi největší marketingový tahák je ale to, že se jedná o první sériovou motorku s aktivním podvozkem … pauza … na světě.

Elektronicky se dá nastavit leccos, nebo si vás zváží a spoustu věcí nastaví sám, což zas taková novinka není. Navíc ale umí poklesnout zhruba o pět centimetrů při zastavení, což umožní menším jezdcům dosáhnout ke hvězdám …teda, zůstat nohama na zemi. Pět centimetrů je hodně, nenechte si nikým namluvit opak!

Verdikt?

Na silnici bych asi pořád jezdil v režimu sport. Reakce na plyn ostrá, agilita až překvapivá, zejména vzhledem k velikosti. Příležitost otestovat terén bohužel nebyla. 

Vic k tomu napsat nemůžu, potřeboval bych se s tím prostě seznámit víc. Doufám, že bude šance.

Nissan Juke chce závodit v africké poušti

Kdybyste si mohli vybrat auto, kterým vzdáte poctu Safari Rally, jednomu z nejdrsnějších závodů historie WRC, vaše první volba by zcela jistě padla na… Nissan Juke!

No, spíš asi ne. Na druhou stranu, zrovna Juke je jeden z těch modelů, který nás už těžko může něčím překvapit. A tenhle navíc vůbec není špatný. V redakci máme dlouhodobě slabost pro offroadové přestavby těch nejméně vhodných vozů, vzpoměňme třeba Miatu nebo Nissan Z. Stejně jako u nich nás i u tohoto Juku nejvíc mrzí fakt, že se nikdy nebude prodávat. 

Nissan Juke Rallye Tribute je pouze koncept, samozřejmě. Co je ještě smutnější, neexistuje ani ve fyzické podobě, pouze v jedničkách a nulách. A co je vůbec nejsmutnější, i tahle bizarní fantasmagorie slouží jako PR pro elektrifikaci. Představitelé automobilky neopomněli zdůraznit, že hypotetický závodní speciál by byl poháněn hybridním ústrojím. Naši kyselost by významně zmírnilo, pokud by na příští rok, kdy WRC plánuje zavést hybridní auta, Nissan se svým Jukem nastoupil na startovní čáru. Nechme se překvapit.

Prozatím můžeme nostalgicky zavzpomínat na legendární Datsun 240Z, který s pilotem Edgarem Herrmannem a navigátorem Hansem Schüllerem roku 1971 vyhrál zlato právě ve východoafrickém Safari Rally. Mimochodem, závod se letos po devatenácti letech vrací do soutěže. Vítězné Zetko tehdy poháněl šestiválec o objemu 2,4l, což v kombinaci s pohonem na zadní kola jistě zaručovalo dostatek zábavy nejen na písečném podkladu.

Elektrický Mustang se prodává líp než benzínový

Zajímavá informace pro všechny, kdo si pořád myslí, že ty elektrické kraviny přece nebude nikdo kupovat. Očividně bude. Červnová čísla prodejů ve Spojených státech hovoří jasně: 2 240 prodaných benzínových Mustangů, 2 465 prodaných Mustangů Mach-E. Elektroskeptici omdlévají, náčelníci Fordu si mnou ruce a vypisují marketérům šeky na tučné odměny.

Na druhou stranu je fér zmínit, že se pravděpodobně jedná o anomálii způsobenou celosvětovými logistickými fuck-upy nejen v automotive. Benzínové Mustangy zřejmě nejsou, protože stejně jako třeba Oktávky v Boleslavi čekají na nedostatkové čipy. Dosavadní prodeje za rok 2021 totiž mluví jednoznačně ve prospěch benzínu (31 950 kousků) oproti elektřině (12 975 kousků). 

I tak je Mach-E úspěšnější, než automobilka očekávala. Proroctví, že zneužívání slavného jména moderní hipsterské plečce úspěch nepřinese, se zase jednou nevyplnilo (zdravíme Pumu!).