Isuzu D-Max Double Cab: Cesta z velkoměsta do srdce maďarských vinic

Jaké jsou požadavky na ideální rodinné auto? Co nejvíc prostoru, odolnost vůči ničivým nájezdům lidských mláďat, všestrannost a praktičnost. Pick-up je tedy jasná volba. Oproti dnes tak oblíbeným SUV sice nanabízí tolik hýčkajícího komfortu, elektronických vychytávek a společenského statusu, v mnoha jiných ohledech má ale jednoznačně navrch. Souvisí s tím zajímavý fenomén, který poslední dobou začínám pozorovat ve svém okolí – lidé si zvykli na výhody SUV, někteří však už začínají být poněkud otrávení jejich rozmachem a uniformitou. Hledají alternativu a kromě dodávky se jí stává právě pickup. A nemyslete si, že je to jen projekce a zbožné přání lehce vyšinuté milovnice velkých strojů. Skutečně vím o případech, kdy majitel vyměnil SUV za pickup, aniž by ho potřeboval k něčemu víc než obyčejnému civilnímu ježdění.

Prostor bez hranic

K důkladnému testování rodinného potenciálu terénních pickupů jsme si vybrali základní trasu Praha-Vereb a modernizované Isuzu D-Max. Model se na našem trhu začal nabízet až v roce 2010 a jedná se o jediný osobní vůz, který u nás značka prodává, takže prozatím patří k vozům nepříliš rozšířeným, svými schopnostmi je však zcela důstojnou konkurencí zavedených rivalů, jako je Nissan Navara, Ford Ranger či Toyota Hilux.

Máte-li v plánu auto používat k převážení lidí, logicky potřebujete pětimístnou verzi Double Cab, zatímco Single Cab a Space Cab najdou uplatnění spíš v pracovní sféře. Volba typu korby už záleží na vašich osobních preferencích. V každém případě se hodí korba krytá, jelikož bude suplovat funkci kufru. Můžete na ní mít vyklápěcí dekl, roletku nebo prostorný hardtop, náš testovací kus měl poslední zmíněné a na rodinnou dovolenou se to ukázalo jako ideální varianta. Obvykle před cestou strávíme půl dne hraním tetrisu v kufru (abychom v závěru akce zjistili, že poslední dílek nesedí). Tentokrát jsme celou kempovací výbavu prostě naházeli na korbu a jediný problém, který vyvstal, byl, jak zajistit naložené předměty, aby při jízdě necestovaly po zbývající volné ploše. Elegantně to vyřešil nafukovací žralok. Velkorysá kapacita zavazadlového prostoru se samozřejmě projeví i na komfortu posádky, v běžných osobních vozech se totiž obvykle nevyhnete tomu, aby část nákladu skončila na sedadlech či pod nohama cestujících. Pickup vám umožní při cestě volně dýchat a užívat si vzdušnost kabiny. A ta je v D-Maxu skutečně velká, žádný kompromis sloužící k formálnímu odškrtnutí políčka “5 míst”. Kromě velkých kožených sedadel s výhřevem tu najdete spoustu úložných přihrádek a radiomapu se slušným dotykovým displejem a dobrou konektivitou.

První seznamování s vozem probíhalo přirozeně v ulicích velkoměsta. Zde oceníte příjemný poloměr otáčení, který činí 6,1 m, takže manévrování není žádná věda. Jen si u toho trochu zaručkujete – řízení je stavěné pro jízdu terénem, tudíž je dlooooouhé jako u autobusu. Uživatelská přívětivost v městském provozu spočívá zejména v nenucenosti, s jakou auto překonává kanály, retardéry, obrubníky a další terénní nerovnosti. Nutno je dávat pozor jen na ostatní automobily, chodce a jiné choulostivé objekty – s velkou mocí jde ruku v ruce i velká odpovědnost. Výhled z auta je velmi slušný, přesto potěší zadní parkovací kamera, při více než pětimetrové délce se vzdálenost odhaduje už trochu hůř. Parkování pickupu ve městě je pochopitelně jiný kumšt než parkování malého hatchbacku, ale nevěřte zlým jazykům, které se vám budou snažit nakukat, že to “nejde”. Všechno jde. Záleží jen na zkušenostech, odvaze a motivaci řidiče. Odměnou vám bude možnost odvézt kdykoliv cokoliv, ať už jde o děti s bicykly, objednávku ze Sconta, nebo starou ledničku určenou k likvidaci. Tento druh svobody je vysoce návykový.

Na dálnici, na okresce

Máme tedy naloženo a můžeme vyrazit na první terénní etapu cesty – dálnici D1. Příčné nerovnosti překonává D-Max s nonšalantním vrtěním zadní části. Listová pera jsou přece jen stavěná spíš na pytle cementu než na nafukovací žraloky, není to ale tak nepříjemné, jak by se mohlo zdát. Značný zdvih tlumičů sice občas autem houpe jako bárkou na rozbouřeném moři, ostrá rána do zadnice se však nedostaví. Spíš máte pocit, jako byste seděli na pružině. Jde pouze o zvyk a přirozenou obezřetnost – vroucí kafe na rozmlácené silnici srkat nezkoušejte.

Cesta Ťokovým průsmykem si nakonec místo terénních schopností vyžádala spíš ocelové nervy při předjíždění kamionů ve zúžených úsecích. Přískokovou metodou (dojet kamion, počkat, až si vás všimne a uhne, a pak jako o zlomkrk prosvištět okolo) jsme se nakonec ve zdraví dostali až do moravské metropole. Ve vzácných úsecích kompletní dálnice bylo rovněž vyzkoušeno, že D-Max dokáže uhánět stejně rychle jako kterékoliv osobní auto. Modernizovaná verze vyměnila dvouapůllitrový motor se dvěma turby za dvoulitrový s jedním turbem, přičemž výkon zůstal stejný, jen točivý moment mírně poklesl. Pružné zrychlení neoslní – 163 koní není na hmotnost přesahující dvě tuny právě přebytek – ale jakmile auto nabere rychlost, dá se jet velmi svižně. Ve vyšších dálničních rychlostech je jen třeba se smířit s větším hlukem od motoru a také od pneumatik. Dobrá zpráva je, že audio s osmi reproduktory si drží slušnou úroveň i při zvýšené hlasitosti. Každý problém má své řešení. Krátká cesta po slovenské dálnici je jako balzám na duši. Nechápu, jak je to možné, ale všechen provoz se najednou úplně vytratil a párkrát jsem si všimla, že kam až oko dohlédne, není ani jedno auto. Po přejezdu slovensko-maďarských hranic euforie zase trochu opadla. I Maďaři opravují ostošest. Přesto je jízda ve zúženích tak nějak veselejší – nejspíš proto, že všude kolem vidíte pracující dělníky i stroje a můžete se utěšovat pocitem, že má váš diskomfort alespoň nějaký smysl.

Od města Tatabanya vede cesta po malebných okreskách a poprvé se objevuje záhadný jev – úthibák. Varování před úthibákem obvykle dolpňuje výstražná značka s vykřičníkem, pokračujeme tedy obezřetně pro případ, že by ta věc chtěla zaútočit z okolních křovisek. Prozaického vysvětlení se nám dostalo až v cíli od maďarské babičky. Úthibák je prostě a jednoduše rozbitá silnice, jev ve zdejším kraji velmi rozšířený (později narážíme i na kombinaci se značkou “nerovnost vozovky”) . Pickup skáče jako rozpustilé hříbě a na velké úthibáky se rozhodně vyplatí nenajíždět velkou rychlostí, to si pak můžete dát i hlavičku o strop. Rychlost není na místě ani v zatáčkách. Těžký předek se z nich sune po tečně ven, zatímco zadek vlaje jako fangle ve větru. Také motor a šestistupňový automat preferují klidné a plynulé zacházení, na násilné vytáčení reagují podrážděným řevem. Charakter auta naštěstí k jízdě “brzda-plyn” nesvádí a pohodové brázdění krajiny působí naprosto přirozeně. 

V polích jako doma

Silničky maďarského venkova občas připomínají spíš polní cesty. Není proto až tak nelogické, že zastoupení terénních vozů najednou viditelně vzrostlo. D-Maxy nevyjímaje. Za týden jsem v Maďarsku viděla víc D-Maxů než v Česku za celý rok. Asi nemusím zdůrazňovat, že je to pohled vskutku příjemný. V mé osobní soutěži krásy by se v kategorii pickupů D-Max utkal o první místo s Fordem Ranger a dost možná by ho nakonec porazil. Výrazné chromování na přední masce ho na první pohled odlišuje od konkurence, což přináší signifikantní body navíc – jinak si totiž přiznejme, že se jedná o kategorii nijak zvlášť nápaditou. 

Poslední etapa trasy vede po polní cestě vymleté nedávnou průtrží mračen. Bohužel, vyprahlá zem nasála všechnu vláhu jako houba a bahna nezbylo ani maličko, trakci tak snižuje jen písčitý charakter půdy. Pro tento způsob terénu je D-Max jako stvořený. Nejedná se o hardcorové offroadové náčiní – koneckonců do každého terénu se musíte napřed dostat po silnici – přiřaditelná čtyřkolka s redukcí ale bohatě stačí pro všechny situace, do nichž se při cestování (kdy záměrně nevyhledáváte terénní výzvy) můžete dostat. Když se proplétám po polňačce mezi vinicemi, pohon předních kol si připojím spíš pro formu – pokud chci jet čistou stopu namísto rozmarného driftování od příkopu k příkopu.
V cíli nám D-Max předvede, že kromě dopravy částečně zastane i funkci ubytovací. Pokud je příznivé počasí, na korbě se sklopeným spodním deklem se v klidu vyspí dvě osoby a leží se tu velmi pohodlně. Ze stran jste chráněni před větrem a pořád můžete koukat na hvězdy. 

Verdikt

V týdenním roadtripu se D-Max osvědčil jako ideální rodinný vůz. Jste-li městský hotelový typ, nejspíš pro vás nebude ieálním společníkem, pokud však máte rádi na cestě špetku dobrodružství a občas jen tak naslepo uhnete z hlavní silnice, abyste zažili něco zajímavého, lepší auto nenajdete. Totéž platí v případě, že jste zvyklí s sebou neustále vozit menší vetešnictví. Kromě funkce osobního dopravního prostředku samozřejmě D-Max odvede všechnu tvrdou práci, pro kterou byl původně postaven, ať už jde o převážení těžkého nákladu, či tahání přívěsů. Je to zkrátka dokonale multifunkční vůz s nekonečnými možnostmi využití. Až vás omrzí vyumělkovaná SUV, víte, po čem se dívat.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1 898 cm³
Výkon: 163 koní (120 kW) v 3 600 ot./min
Točivý moment: 360 Nm v 2 000 – 2 600 ot./min
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 180 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11,7 s 
Hmotnost prázdného vozidla: 2034 kg 
Průměrná spotřeba (udávaná): 7,8 l/100 km
Průměrná spotřeba (v testu): 9,6 l/100 km
Přední nájezdový úhel: 30°
Zadní nájezdový úhel: 23°
Přejezdový úhel: 22°
Maximální boční náklon: 49°
Maximální brodivost: 700 mm
Hmotnost brzděného přívěsu: 3500 kg 
Cena od: 645 050 Kč
Cena verze Double Cab s automatem ve výbavě Premium: 982 700 Kč