Zuzi, Zuzi, co tě mrzí...???

Bylo nebylo, v roce 2015 jsme se s manželkou rozhodli, že se přestěhujeme na vesnici. Trochu netradiční úvod (o nadpisu a perexu ani nemluvě), a navíc bez benzínového aromatu, vím, ale vydržte, konec je dobrý, slibuju :-) Se ženou jsme tehdy, za přispění našeho poradce, zvážili naše finanční možnosti, a rozhodli se jít do montované dřevostavby. S garáží. A do garáže přijde, krom obvyklých sezónních věcí a různého bordela, co, Halík? Správně…. něco pro zábavu (a jsme tam!). 

No dobře, ale co to bude?? Kabriolet!…. ne, počkej, sporťák….. taky ne, staré Fáčko, upravíme pro zábavu…Felda pickup v naftě, osadíme TDI, bude prdel… není nad to, když máte naprosto jasno v tom, co chcete, fakt. Naštestí (nebo naneštěstí?) se probudilo moje patnáctileté já, a začalo mi do ouška potichu, ale zato vytrvale, hučet něco o jedné stopě. Jako kluk jsem motorku chtěl, byť ji nikdo v mém okolí nevlastnil, byť jsem s rodiči bydlel v paneláku, byť rodiče byli proti… znáte to, svatá trojice “Až budeš mít občanku!” – “Až ti bude osmnáct” – a posléze se to plynule přesune na “Dokud bydlíš pod mou střechou…” . V osmnácti jsem udělal papíry na auto, od rodičů nafasoval svůj první Škodillac, a po motorce jsem ani nevzdechl. Člověk nemá litovat věcí, které udělal, ale těch, na které se nedostalo. A tak střih, a o dvacet let později ve mě uzrává myšlenka na něco jednostopého. Přiznávám, byl jsem línej dělat rozšíření řidičáku, a tak jsem ze začátku přemýšlel nad 125ccm skútrem. Tehdy vedle mě posadili v práci nového kolegu, který mašiny sedlal od patnácti, a já měl za krkem druhého čerta popichovače…. vidina dojíždění do práce 45 km na skútru se za jeho vydatného přispívání pomalu rozplývala, a mě došlo, že na stará zachovalá kolena budu muset ještě jednou do autoškoly…. a když už, tak velké A, nebudeme se dobrovolně omezovat…

V létě 2016 jsem teda začal znova studovat vyhlášku, dělal jsem na Netu testy, ale hlavně jsem se přihlásil do autoškoly, nástup v červenci, závěrky v srpnu, a od září můžu legálně pilotovat jednostopý stroj bez omezení výkonu, hurá! Už v průběhu AŠ jsem řešil, na čem budu polykat svoje první kilometry…. a situace z úvodu se opakovala. Dilema za mě vyřešili, aniž by to tušili, dva kluci, kteří, zatímco jsem kroužil svoje osmičky, trénoval slalom, úhybný manévr a semtam tu potvoru autoškolskou taky tlačil, se přijeli na cvičák podívat na vlastních motorkách. Jeden měl Hondu CBR, ta mě nezajímala, kapoty mě nelákají, ale ten druhý přijel na čemsi zlatavém, relativně velkém, klasicky vypadajícím, s velkým nápisem SUZUKI na nádrži. Hmmmm….. to je přesně TO ono! Motorka se mi zalíbila na první pohled, představovala všechno, co jsem od motorky očekával, tak jsem začal hledat, a našel jsem. Suzuki GSX750 “Inazuma”. Mám vybráno. Teď už zbývá jen maličkost, najít TU jednu jedinou….

Intermezzo první: Suzuki vyráběla GSX750 v letech 1998 – 2001, na motorku relativně krátkou dobu, překvapivě jich ale jezdí docela dost. Je to vlastně taková větší, i když mladší, sestřička modelu Bandit, ten se v té době dělal jako 600ccm. 750tka měla ještě silnější ségru GSX1200, jejíž výrobu ukončili o rok dřív. Motor využili pro Bandita 1200, časem se objem menšího Bandita zvedl na 650ccm, a tak nejspíš ukončili i výrobu Inazumy, a v portfoliu Suzuki zůstal Bandit. Nástupce obou Inazum přišel v podobě modelu GSX1400, což je těžkotonážní lokomotiva, ale o té tu dnes mluvit nebudeme. Pro představu to takhle, myslím, stačí.

Po pár dnech hledání jsem našel motorku na prodej kousek ode mě. S kolegou jsme se na ni jeli podívat, a bylo to jedno velké zklamání…stav neodpovídal avizovanému, motorka po pádu táhla doprava. Nehodlal jsem riskovat křivý rám, takže se hledalo dál. Neuplynul snad ani týden, a byli jsme na cestě pro jinou… motorku dal původní majitel protiúčtem na novější stroj, od bazarníka jsem dostal telefonní číslo, a s majitelem jsem si o motorce docela dobře popovídal (a jsme  spolu dodneška v kontaktu). Poté, co jsme ji viděli a projeli, nebylo co řešit. Jela s námi domů. A teď se na ni společně podíváme….

Intermezzo druhé: GSX750 je silniční cestovní motorka, osazená řadovým čtyřválcem o výkonu 63 kW (nebo 84 koní, jak chcete) . Motor, pocházející z GSX-R 750 a lehce “podladěný” spíš do síly, než do výkonu, je chlazený vzduchem a olejem, olejová náplň je navíc společná pro motor a šestistupňovou převodovku. Vejdou se ho tam cca tři litry. Přípravu palivové směsi mají na starost čtyři karburátory KEIHIN, každý válec má svůj. Nádrž je plechová (v prvních letech výroby ráda rezla), s objemem 18 litrů. To dává při spotřebě do šesti litrů Naturalu motorce a jejímu jezdci slušný akční rádius. Tlumení má na starost SHOWA, vpředu vidlice o zdvihu 130mm, vzadu dvojice stavitelných tlumičů se zdvihem 120mm. Celé to sedí obestavěné kolem trubkového rámu, který neslyne zrovna velkou pevností, a v zatáčkách se motorka, pokud tlačíte na pilu, lehce vlní. Ale jinak je jízdní projev příjemný, více o tom za chvíli…

 Moje ´zuma (Zuzana :-) A rezavou palici -hlavu - samozřejmě nemá….) byla vyrobená v roce 2001, do provozu šla o rok později v Německu, odkud ji v roce 2005 dovezli do ČR. Dostal jsem kompletní historii, včetně servisní knížky, kupních smluv, protokolů z STK za celou dobu, co je u nás (mohl jsem si tak ověřit, že nájezd odpovídá), z dokumentů (a od předchozího majitele) jsem se dozvěděl, že byla havarovaná, opravená z originálních dílů, faktury jsou samozřejmě součástí dokumentace, a že je po kontrole rámu. Což jsem akceptoval, ono málokterá motorka neležela, takže pro hledání nebourané se dá použít ona známá analogie se sušenou trávou a potřebou k šití… motorka je slušně vybavená, má vyhřívané gripy, padací rámy, širší řídítka, laděný výfuk, K&N filtr, takto od majitele, já postupně ještě pár věcí doplnil, víceméně jsem byl donucený vyměnit řídítka, nechat přepláštit výfuk a osadit nové přední světlo (nojo, jsem jelito….). 

Jak se na tom teda vlastně jezdí??? Pokud člověk přijme to, na čem sedí, pak velmi dobře. Motorka se, navzdory suché váze 207 kg, vodí lehce, posaz je příjemný, ruce ani záda nebolí, jediné, co mi možná trošku vadí, jsou příliš vysoko posazené stupačky. Pokud chci mít nohu položenou špičkou na stupačce, mám ji dost zalomenou v koleni. Menší piloti problém mít nebudou, já se svými cca 181 cm a víceméně konfekční postavou to při jízdě cítím. Vyloženě mě to neomezuje, a nebrání mi to si jízdu užít, prostě si občas udělám přestávku na kafe, protažení, zdlábnout něco malého, a tak… používám ji hlavně v režimu do práce-z práce, občas na nějaký ten odpolední výlet, takže víceméně kolem komína. Najezdil jsem za ty čtyři sezóny, co motorku vlastním, cca 24.000 km, skoro totéž, co předchozí čeští majitelé dohromady, a nadšení z jízdy mě prozatím neopouští. Nejsem blázen, abych ji tahal na okruhy (absolvoval jsem jen pár Motoškol, a vřele doporučuju každému nejen začínajícímu motorkáři), na to není stavěná, jízdu si užívám. Motorka táhne od volnoběhu, v podstatě stačí pomalu pustit spojku, a rozjede se sama, výhoda velkého krouťáku… nárůst otáček a výkonu je víceméně plynulý v celém rozsahu, tímhle se čtyřválcový řaďák liší od ostatních koncepcí motorů, které tahají zuřivě ”odspoda”, a nahoře umřou, nebo se ve středních otáčkách nic neděje… tady je to pomalu a postupně, od čtyř tisíc se začíná víc probouzet, a po překročení osmi znatelně ožije. Kolem 4.500 rpm je menší “díra”, kdy pokud vezmete prudčeji za heft, motorka sebou lehce cukne – nevím, jestli to souvisí s výfukem, filtrem, nebo obojím, každopádně to pro mě není vada, ale vlastnost. Údajně nejsem jediný, kdo to tak má…

A co jízda ve dvou? Dá se… sedlo je dost velké, pro spolujezdce pohodlné, manželka se se mnou občas sveze, a vcelku si libuje. Trošku se tím zhorší odezva zadních tlumičů (nehrabu se v tom, nechávám nastavenou střední hodnotu tlumení), a pochopitelně při brzdění je třeba na to myslet, ale jinak se váha 60ti kilo na ochotě motorky zrychlovat a kroužit zatáčky nijak zásadně neprojeví. 

Text zatím vyznívá hodně pozitivně, co? Je to tak, já mám tu motorku prostě rád. Baví mě její projev, po těch pár letech si myslím, že už můžu říct, že si spolu rozumíme, přináší mi radost z jízdy, a já se jí za to odměňuju péčí, po koupi dostala velký servis, pravidelně měním olej, mažu a dopínám řetěz, a snažím se jí tak nějak hledět… A jestli bych ji doporučil jako první motorku? Nevidím důvod, proč ne… je to klasická, oldschoolová záležitost, žádní pomocníci, žádní asistenti, jen vy a stroj…nezáludný, spolehlivý, s motorem, který vás pravděpodobně přežije. Jeho projev navíc nevystraší, je čitelný a dobře ovladatelný.

Pokud vás to nadchlo, a strašně moc Inazumu chcete, tak, jako já kdysi, můžete mít moji… rozhodl jsem se, že je čas se posunout kousek dál, a hledám něco víc cestovního…. i když mě to strašně mrzí, a bude mi líto se jí zbavit, dvě motorky bych nevyužil. Je proto na prodej….