Začátky Motorsportu u Volva

Volvo se začalo účastnit závodů ve 40. letech a to v rally na domácích tratích. Závodilo se s tehdy novým modelem PV444. Ten byl pro automobilku převratný. První model se samonosnou karosérií ukrývající celolitinové čtyřválce OHV, zase pro automobilku první tohoto rozvodu. Motory se označovaly B4B (1414 ccm s jedním karburátorem), B14A (1414 ccm, dva karburátory), B16A (1583 ccm, jeden karburátor) a B16B (1583 ccm, dva karburátory). Zájem o vůz byl mimořádný a mnohonásobně překonal nejodvážnější odhady, vyrobilo se jich bezmála 200 000 kusů.

Mimořádně oblíbený byl i mezi závodními jezdci. Tak se stalo, že jistý Gunnar Andersson si na konci roku 1957 koupil PV444 s B16B dávající výkon 85 koní a měl v úmyslu se zúčastnit 4 podniků z celkem 10 vypsaných pro rok 1958 Evropským šampionátem rally, protože si vše platil sám. Hned v prvním závodě, Rally Acropolis, skončil na třetím místě. Ihned po závodě dostal nabídku, jestli by se nechtěl stát zkušebním jezdcem Volva a on ji přijal. Stal se tak prvním „továrním“ jezdcem Volva a pár let na to i vůdčí osobností nově vzniklé motorsport divize Volva. Díky tomu tehdy místo čtyř závodů absolvoval šest a stal se Mistr Evropy v rally. Dokonce do posledního podniku dobrovolně ani nenastoupil, protože již měl titul v kapse. Později toho litoval, protože “vyhrát Britskou rally by bylo něco speciálního”.

V srpnu téhož roku byla PV444 nahrazena modelem PV544, prakticky šlo o rozsáhlý facelift. První velký úspěch si PV544 připsala roku 1960 na Gran Premio de Argentina, vytrvalostní, šestidenní a více jak 4650 km dlouhý závod po Argentinských cestách, kde Gunnar vyhrál. Pokud někdo pochybuje o spolehlivosti a rychlosti Volv, prý bylo pět PV544 mezi prvními osmi auty v cíli…

Roku 1960 byla podepsána smlouva s legendární Ewy Rosqvist, Volvo se tak stalo první automobilkou, u které byla tovární jezdkyní, ale s Volvem závodila už od roku 1958. Velmi dobře si vedla v European the Lady Cup, kde se prala o přední příčky se sestrou Stirlinga Mosse, Pat. Ale dva roky na to odešla k Mercedesu a její kariéra ve Volvu je bezmála zapomenuta. Nedávno byla v aukci její PV544 z Rally Monte Carlo 1962 a vydražila se za 47 680 eur.

Rok 1961 se nesl ve znamení nového motoru B18. Stále celolitinový motor dostal nejen zvýšený objem, ale hlavně i 5x uložený klikový hřídel (dříve byl uložený 3x). Bylo v prodeji několik variant lišící se karburátory a kompresním poměrem. Motor B18 byl v PV544, Amazonu a P1800, takže ho měl ve voze Irv Gordon, ale poháněl i třeba Marcos 1800 GT nebo nejmenší Facel Vega – Facel III (po mnoha pokusech s nekvalitními francouzskými čtyřválci). Gunnar byl kvůli práci ve Volvu nucen omezit svou přípravu pro rally, přesto se ale účastnil většiny podniků a skončil celkově 2.

Roku 1962 Gunnar konečně přijal mezi tovární jezdce Toma Tranu. Mechanik pracující v servise jmenující se PV Specialist si jako první auto pořídil nepřekvapivě PV444. Tom objížděl od roku 1957 okruhové závody, vyzkoušel orientační závod a rok na to i rally.  Ve Swedish Saloon Car Competition, Švédském okruhovém závodě, skončil roku 1959 celkově druhý hned za Gunnarem Anderssonem, ale následující dva roky vyhrál. Rok před přijetím Gunnarem jezdil pro dealera Volva a i díky němu nastoupil v Midnight Sun Rally v lehce upraveném P1800 a vedlo se mu velmi dobře. Byl druhý za továrním jezdcem SAABu Carlem-Magnusem Skoghem (roku 1963 přešel k Volvu, ale velkých úspěchů se již nedočkal), ale kousek před cílem ho zradila spojka a nedokončil.

Rok 1963 zase patřil Gunnarovi, stal se mistrem Evropy v Rally. Střídal PV544 s Amazonem.

Následující rok byl poslední závodní pro Gunnara. Zúčastnil se pouze dvou Evropských podniků a z obou odstoupil. Za to Tom Trana se stal mistrem v rally s PV544 a to se zúčastnil pouze 7 závodů z 12.

Další roky se na mezinárodním poli Volvu nevedlo a rok 1966 byl pod automobilkou poslední. Ta se stáhla kvůli značnému počtu nehod. Ale motorsport divize fungovala dál, dodávala díly soukromníkům. To ale neznamená, že úspěchy Volva na mezinárodní úrovni zcela zmizely. Známý je příběh Jogindera Singha. Tento keňský jezdec koupil závodní PV544 u místního dealera Volvo. To se tam objevilo v ´64 díky Safari rally. Podniku se zúčastnila 4 Volva, ale díky zpoždění vozů dokončilo pouze jedno a to až po časovém limitu. Auto Toma Trany skončilo po nehodě kdesi v Nairobi, a následně se dostalo k dealerovi v Keni. Joginder Singh ho koupil na splátky, opravil a vydal se prohnat všech 130 koní spolu se svým bratrem na East African Safari 1965. A po pěti dnech a víc jak 5000 km dorazili do cíle první.

Závody ukázaly ohromnou spolehlivost a trvanlivost Volv a mnozí jezdci své kvality. Hodně závodících Skandinávců začínalo s vozy Volvo, například Hannu Mikkola. Vozy PV nepřesvědčovaly ale jen na závodních tratích, ale i na silnicích, kdy dokázaly nedlouho po válce většinu Skandinávie relativně levně motorizovat. Jen díky tomu si mohla automobilka dovolit závodit.