Volvo S90 Executive

Je tomu pár týdnů, co mi kamarád říkal, že by mi potřeboval na sobotu, že něco koupil a potřebuje druhého řidiče. Přestože nemám rád naše hlavní město, rád jsem na to kývnul, neb si vycházíme v podobných věcech vstříc. Co bylo ale divné, kamarád se nechtěl podělit, o jaké auto jde. Je sice převážně volvista, ale zas tak jistý to u něj není, občas má nějaké cuky. Nicméně nějaký čas občas mluvil o S80 s osmiválcem, tak jsem se skoro „obávál“, že koupil ten. Ale realita byla úplně jiná a velmi mile mi překvapila.

Když jsme dojeli na místo určení, na zahrádce před garáží stála S90 (960 II pro modelový rok 1998)… ale něco mi na ní bylo divné… až pak koukám… a ona to verze Executive. Executive verze má prodloužený rozvor o 150mm, a toto místo plně připadá pro zadní pasažéry.  Tyto prodloužené verze jsou poměrně vzácné, přece jen většina lidí sáhne pro sedmičce či esku z německé produkce. Jenže, jak jsem se dozvěděl záhy, tohle není úplně „obyčejná“ Executive, ona je po jednom našel bývalém ministrovi, bylo to jeho služební auto. Důkazem jsou i třeba zbytky jakéhosi ochranného polepu na střeše pro sundavací majáček a jeho držák v interiéru.

A jak že se tedy Executive reálně liší od klasické dvojkové devítky? Pro zadní cestující poměrně hodně, přestože se v tomto případě jedná pouze o nejnižší možnou výbavu (nejvyšší nabízela místo zadní lavice dvě samostatné sedačky a mezi nimi ledničku, další zónu klimatizace pro zadní řadu atd.). Už po usednutí si člověk říká, že ty sedačky jsou nějaké jiné, takové křeslovitější. Důvod je prostý, není to pouze molitan, jako u obyčejné verze, tady jsou i pružiny. Místa pro nohy je nepřekvapivě dost. Ono v normální 960 není vzadu navzdory rozměrům auta moc místa. Pro kolena je to dobré, ale nejdou dát moc chodidla pod přední sedačky, protože tam překáží výdechy klimatizace. Tady je pochopitelně problém vyřešen a člověk si může i dát nohu přes nohu (pravda, v dnešního rodinných autech to je pomalu standard, ale dřív doopravdy nebylo). Jelikož devítky nemají zrovna moc výkonné interiérové osvětlení, dostala prodloužená verze dvě stropní světýlka čistě pro druhou řadu sedadel, která se dají natáčet. Další fajn věc je další pár repráčků v B sloupkách, které se spolu s repráky v zadním platu, dveřích a palubce starají o doopravdy slušný poslech hudby. Když jsme u toho, pan ministr si mohl na dálkovém ovládání přepínat, co bude hrát z originálního rádia. Pochopitelně jsou o 15 cm delší zadní dveře a chybí okno na C sloupku, kde přibyl znak korunky, popřípadě korunek bylo rovnou tří. Zajímavostí je, že verze Executive nikdy neměla šíbr, pravděpodobně kvůli tuhosti.

Zbytek je stejný jako u klasické 960 II. Pod kapotou se ukrývá řadový šestiválec Whiteblock o objemu tří litrů a výkonu 204 koní v 6000 ot./min. spřažený s čtyřstupňovým automatem Aisin. Vpředu najdeme klasického MacPhersona, vzadu je multilink označovaný někdy jako mk.2 a jindy jako mk.3, který se pyšní kompozitovým listovým perem uloženým po celé šířce nápravy pomáhající vinutým pružinám.

A jak se s tím jezdí? Báječně. Po nastartování se motor ustálí na klidném a tichoučkém volnoběhu, zařadí se s lehkým trhnutím D a může se jet. Jako první mi překvapilo pohodlí. Doopravdy ten přepracovaný podvozek pro druhou generaci 960 je velmi znát, zde navíc tomu pomáhají pneumatiky 205/65 r15. Akustické pohodlí je vzhledem k roku vzniku také na velmi slušné úrovni, rozhodně je zde zas jasně znát jistý vývoj od předchůdce. Pravděpodobně je lépe odhlučněný motor s podvozkem, ale hlavně je nižší aerodynamický hluk. Navzdory všeobecnému pohodlí se ale S90 relativně málo naklání v zatáčkách a díky tomu se zdá být jízda jistější. A pak tu máme motor. Sic ho převodovka pravděpodobně dost omezuje, ale i tak táhne velmi pěkně lineárně a poslouchat vytočený řadový šestiválec je vždycky radost. Od 4000 začne pěkně zpívat a nad 5000 ot./min. už slušně ryčí. V interiéru je pěkně slyšet motor, výfuk jako takový jsem už nezaregistroval. Reakce na plynový pedál nejsou bleskové, převodovka velmi pomalu přemýšlí, jestli to řidič doopravdy myslí s tím zrychlováním vážně a má podřadit… ale ono je to úplně jedno. Tohle auto zvládá i nějakou tu jakože rychlou jízdu po okreskách, ale nic to člověka nenutí dělat, spíš naopak. Ten rozdíl 15 cm je z pohledu řidiče spíš psychický, přesto jsem se v něm cítil jako v něčem nadřazeným. To auto jako celek na mě zpoza dřevěného volantu zapůsobilo tak, že je to první a zatím jediné auto, kde mi nevadil automat. Doopravdy až k takovýmto modelům mi ten automat skutečně příjemně sedí.

Takže, pořídil bych si to? Já, jakožto člověk, který má povědomí o starých Volvech, ví, že najít vůbec Executive na prodej je velmi neobvyklá záležitost. Tady má navíc jistý punc originálu i jeho historie. Je trošku škoda, že se nešlo dál, do luxusnější výbavy a skončila tak v základu. Vzhled je subjektivní a já musím přiznat, že se mi 960 II na rozdíl od 960 I nelíbí. A pak je tu ta cena. Tento kousek byl za doopravdy nízkou sumu, kdyby byl na mobile.de, prodal by se dle mého odhadu za cirka 150 000,-, ne-li víc. A za tu cenu by se už dalo pořídit lecos… Takže za mě asi ne, za normální cenu bych si to nepořídil. Ale ukázalo mi, že i já jsem schopen ocenit automat a momentálně bych se celkem rád svezl třeba BMW E32 nebo E38 750.

Fotky jsou pouze ilustrační, neptal jsem se kamaráda, jestli mohu o jeho voze něco málo napsat, proto ani neprozradím, kdo s ním jezdil.