Velký "comeback" za doprovodu Šinkansenu

Boris je zpět. I dva roky po napsání posledního článku mi stále píšete a já se na základě žádostí rozhodl pro velký návrat. Článek o dovozu aut přes velkou louži rozpoutal lavinu dotazů a já s některými „Autíčkáři“ dodnes individuálně řeším tuto problematiku. V Čechách mě nadobro zakotvila „paní Borisová“, v práci mi projdou rukama každý měsíc desítky aut a já se je pro Vás rozhodl důkladně otestovat. Věřím, že dokončím i seriál o dovozu aut, který s prvním dílem a mou nemocí byl zároveň dílem posledním.

Kdo mě zná osobně, nebo četl mé staré články, moc dobře ví, že jsem pravý „Amík“ se vším, co k tomu patří. Navíc mám pár automobilových nemocí a obsesí, takže můj subjektivní názor na auta je mnohdy za hranicí lidského chápání. Mé nátuře nejvíce sedí pohodlný americký koráb, nebo maximálně houpavý Mercedes, který jsem jako jeden z mála aut na starém kontinentu vzal na milost. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem se nasoukal se svou americkou postavou (né, vůbec nejsem tlustej) za volant tohoto Subaru a zjistil, jak dobře to jede. :-D Vždy jsem si myslel, že majitelé ostrých Subaru Impreza nebo Mitsubishi Lancer Evo jsou podivíni na okraji společnosti. Nikdy mi nedávalo smysl pořízení takového auta na víkend natož na denní ježdění. Nenašel jsem v sobě dost „úchylné já“, abych měl potřebu řídit auto s obřím křídlem a trubkou od kamen místo výfuku. A přece jsem v sobě našel malou dušičku závodníka, zarostlou předsudky a pohodlným životem. Tohle auto mě vytrhlo z mé komfortní zóny plné houpavé jízdy, odvětrávaných sedadel a automatických převodovek. Je na něm něco schizofrenního, neklidného a nutkavého. Nutí Vás jezdit rychle, pohrdá rychlostními limity a v rukách nezkušeného jezdce je nebezpečné. A co teprve když na voliči jízdních režimů zvolíte S#! V tu chvíli zapomenu na to, jak Asijsky vypadá vše kolem, v rukách pevně svírám volant, hypnotizuji otáčkoměr a vychutnávám si strojově přesné řazení a meziplyny. Auto se hrne do zatáček s takovou lehkostí a hravostí, že i nejzarputilejšího Američana to začne bavit.

Je tohle však auto na denní ježdění? Popravdě nevím. Když pomineme spotřebu, která atakuje 13 litrovou hranici jen při trochu svižnější jízdě, podvozek na běžné ježdění určitě není. Cítíte každý kamínek, každou nepatrnou nerovnost. I na pěkném asfaltu cítíte drobně nedokonalosti vozovky, o dírách, která běžná auta vyžehlí tlumiči nebo pneumatikami ani nemluvím. A co teprve naše tankodromy. Volant musíte pevně držet, jinak Vás velká kola vodí po vyjetých kolejích, jak se jim zlíbí. Výfuk tohoto konkrétního kusu byl samozřejmě upraven. Jeho zvuk je fascinující, ale při delší jízdě začne obtěžovat a po cca hodině jízdy ohluchnete. Když se k tomu přidá symfonie plastových pazvuků z interiéru, který je zákonitě rozvrzaný, nepomůže Vám ani slušná aparatura a zvýšení hlasitosti rádia. S praktičností interiéru to zas tak špatné není. Kufr je vcelku slušný, přístup do něj také a na zadních sedadlech si cestující na nedostatek místa stěžovat nebudou. Maximálně jim bude chybět boční vedení v zatáčkách, kterým disponují pouze sedadla přední. A ta jsou skvostná! I já se svou postavou se v nich cítím výborně a delší trasy z Vás mrzáka také neudělají.

V interiéru nechybí nic podstatného i když tragické originální autorádio bylo již vyměněno. Klimatizaci, tempomat a elektrická okna beru jako nezbytný standart, volič jízdních režimů a nastavení diferenciálů jako nutnost. A zde se na chvíli zastavím. Rozdíl mezi automatickým nastavením a ostrým režimem S# je totiž markantní. Není to jako u většiny civilních aut, kde si na sportovnost jen hrají a po přepnutí na režim sport Vám maximálně převodovka drží vyšší otáčky motoru a řádí později. Zde při volbě zmíněného nastavení dostanete kopanec do koulí a „opáčko“ z fyziky. Cítíte, jak je auto nervózní a každé sebemenší klepnutí do plynového pedálu Vás vystřelí vpřed. Je to zábava do chvíle, než se dostanete na limit vozu. Sem určitě nezamíří každý, protože pud sebezáchovy je mnohdy silnější, ale trochu zkušenější jezdci nebudou mít problém. Utrhnout auto v zatáčce není tak snadné, ale správné nastavení diferenciálu tomu samozřejmě pomůže. Výsledkem je mix jízdních vlastností, který Vás jen tak nepřestane bavit.

Dnes už tedy chápu majitele těchto aut, nejsou to exoti. Jako víkendovka je to skvělá volba a s trochou nadsázky lze říct, že je to takový malý „supersport“. Dokud to nezkusíte, neuvěříte, jak dobré tohle auto je. A čert to vem, že na nákupy se to úplně nehodí, rozsypaný nákup v kufru za to stojí.:-D

Foto: “Paní Borisová” :-)