načítám data...

Švéd se probouzí...

27. února 2018, 19:21 5 komentářů Chase

Strastipná cesta ke znovu oživení přestavěné C70 se pomalu blíží k vysněnému konci, ovšem chvilkami to jde opravdu pomalu...

zobrazit celou galeriiMatěj Vozdek: Švéd se probouzí...

Když jsem se loučil v přechozím článku o C70 a životě s ní, vypadalo všechno krásně a pozitivně. Bylo desátého ledna a já si maloval, že během týdne budu mít za sebou první testovací jízdy, doladím pár drobností a za tehdy panujícího skoro jarního počasí si alespoň trošku vynahradím těch sedm měsíců, během kterých jsem se smutkem pozoroval nekrabici, která tiše trpěla v rohu dvora před servisem.

Jak už asi tušíte, nevyšlo z toho zhola nic…

První problém se ukázal již pár dní po napsání předchozího článku. Kontejner v jehož nitru se nacházejí mé toužebně očekávané komponenty se zasekl v Hamburku. “Celníkům chybí nějaké papíry, ale nic závažného”, byla informace, po které jsem ještě zůstával relativně v klidu. V duchu jsem posunul termín znovuoživení podtácku o cca týden a zaujal vyčkávací pozici.

Týden utekl jako nic a informace, že v pátek bude kontejner v Nitře a v pondělí díly na servise, byal balzámem pro mé uši. To dlouhé čekání se konečně blíží ke konci. V pondělí můžou kluci na servise začít montovat intercooler a já mezi tím zajistím finální poskládání turba, které již přes půl roku čeká rozebrané na nový výfukový housing z USA, v jedné specializované firmě na jižní moravě.

Pondělí, den “D”… jak rychlé bylo vystřízlivění a návrat do reality, když jsem se dozvěděl, že člověk, který zajišťoval převzetí kontejneru a měl i díly transportovat z Nitry do Brna je neznámo kde. Kluci ze servisu mě nechtěli stresovat, ale nemohli ho sehnat již od pátku. První kusé informace přicházejí v úterý večer. Borec je v Praze v nemocnici, protože tam odvezli jeho mámu a je to s ní prý zlé. Pere se ve mě vlna solidarity a návaly vzteku. Vzteku na to, že už se prostě víc věcí posrat ani nemůže. Sedm měsíců problémů s dopravou komponent a teď znovu těsně před cílem “bum”. Osud? Karma? Nevím… Veškeré plány vybuchují, loučím se s myšlenkou na únorový sraz Volvoklubu, který bych absolvoval po tak dlouhé době Volvem, místo firemního Rapida se třemi hrnky v naftě (o útrapách s touho hroudou neštěstí z Boleslavi zase někdy příště).

Ubíhá dalších 14 dní, kdy už začínají být všichni nervózní z mých neustálých dotazů a já čím dál tím víc rozmrzelý z bezvýchodnosti nastalé situace. “Že já se do té přestavby blbec vůbec pouštěl”, mohl jsem přece koupit nějaké jiné použité turbo a nějak polepit původní motor, místo toho velké plány, které ne a ne vyjít.

Patnáctý den, pátek, konečně dobrá zpráva. Díly budou nejpozději v pondělí na servise, prý už na sto procent.

V pondělí ráno volají kluci ze zervisu, že komponenty jsou opravdu na místě. Skáču do Rapida a již dvě hodiny po doručení dílů na servis, předávám osobně nový exhoust housing specializované firmě na Hodonínsku, která má do dvou dnů zkompletovat ono veledílo, které následně nakrmí nově zastavěnou 2,3 T5 pořádným množstvím stlačeného vzduchu.

Ve středu ráno vyzvedávám hotové turbo a usměvem od ucha k uchu ho vezu konečně zpět do Brna, však už na něj v servisu čekají. První špatné zprávy přicházejí ještě to stejné odpoledne. “Nejde otáčkoměr a svítí prázdný chladič, vypadá to, že se něco hádá v elektrice”… Tyto špatné zprávy vyvažuje fakt, že motor nastartoval. Znamená to, že jednotka, která nakonec pochází z úplně jiné modelové řady a je upravena na moje auto a nový motor, je v pořádku.

Ve čtvrtek je složeno a dostávám právo první jízdy! Jak já se na tuto chvilku těšil, kolik času jsem proseděl a s myšlenkou jestli to opravdu někdy dopadne. Těď už je to tady, C70 žije! Večer ji vezmu na prvidelný Brněnský Volvosraz, kde už tak dlouho nebyla.

Opatrně z brány servisu a v poklidně na benzinku. Motor je potřeba v opatrně prohřát, než se bude cokoliv zkoušet a hlavně, auto jede aktuálně spíš na výpary, než na palivo. Znovu si zvykám na specifickou zpětnou vazbu, kterou tahle C70 dává, znovu si uvědomuju jak je tohle Coupé vlastně velké. Za sedm měsíců v Rapidu jsem už nějak zapomněl jaké to je koukat se přes dlouhou kapotu a kde vlastně končí ty velké nárazníky. Švéd se probouzí…

Dlouhá doba stání mu vlastně ani moc neublížila, trochu drhnou brzdy, ale to snad zvládneme… Otáčkoměr nefunguje a kontrolka chladiče mi žhne výhružně do očí… to jsou však malé věci, protože jede! Konečně jede! Pět zatím studených válců se ještě trochu neochotně převaluje pod dlouhou kapotou, ale s každým dalším ujetým metrem dostávají stale více chuťi do života. Však je motor nastartovaný poprvé po více jak deseti měsících, kdy se k němu (tehdy ještě v Martinově V70) snažil přes přední masku procpat Peugeot 106 s na mol opilým řidičem za volantem.

Přijízdím na benzinku a tankuji stooktanový benzín… ať si T5 pochutná, po takové době na to má plné právo. Vyjíždím poklidným tempem na dálnici směr Praha, po patnácti kilometrech se otáčím u Masarykova okruhu a s vědomím plně prohřátého vozu najízdím zpět na dálnici ve směru Brno.
Teď se konečně uvidí co v tobě je krasavice! V klidu k připojovacímu pruhu, za dva a plnej! Budík turba letí zběsile nahoru, auto mocně zatahuje a… bum… málem se zakousnu do volantu. Něco je špatně! Plyn mám na podlaze, ale plnící tlak turba je nula. Něco mi odstavilo turbo, asi přefukujeme. Po chvilce se turbo opět probírá, avšak další zkouška dopadá úpně stejně. Céčko prostě pod plným plynem padá do nouzáku, což je docela problém.

Zapuzuji myšlenku na odstavení nekrabice na nejbližším vrakovišti a jako spráskaný pes se potupně vracím zpátky na servis. Večer pojedu na sraz opět Rapidem, ovšem to nejhoší je, že C70 nefunguje a teď se bude muset zjistit proč. Diagnostika potvrzuje to, co jsem už tušil. Turbo brutálně přefukuje a jednotka ve snaze uchránit motor před poškození, jej posílá při každem pokusu o plný plyn okamžitě do nouzového režimu. Ale sakra proč přefukuje?!
Je něco špatně v nové mapě řídící jednotky, nebo se na něco zapomnělo? Zaměřujeme se na regulaci turba a hned druhý den kluci poctivě mění všechny podtlakové hadice okolo motoru za nové. V motorové prostoru se zamodrají silikon, leč problém stále přetrvává. Auto jede, ale první plný plyn a bum… nouzák. Něco tady prostě nefunguje, ale sakra co? Vždyť celé turbo je po repasu a wastegate je součástí výfukového housingu, který je úplně nový.

Už odpoledne máme pachatele a já nevím jestli mám brečet, smát se a nebo řvát vzteky. Je přidřená hřídel na wastegate na fungl novém dílu, na který jsem čekal 7 měsíců, protože nikde jinde než v USA není k sehnání. Vypadá to na vadu materiálu. Nejspíš při prvním zahřátí prasklo uhlíkové pouzdro hřídele a s tou teď nejde chvilkama pořádně ani otočit rukou… regulace tlaku turba tak nefuguje. Nový exhoust housing je vlastně na vyhození a náhradu nemám.

Pocit beznaděje při vyhlídce na dalších X měsíců, kdy se budu snažit vyreklamovat a dostat do republiky náhradu, střídá plán “B”. Hlavou mi probíhá hlaška z Constantina… “Ne, ty budeš žít… ty proště budeš žít Constan… teda wolverine”. Volám do Českých Budějovic, kde jsem bral od kamaráda motor a zjišťuji, jestli má ještě turbo z něj. Yes! Ještě ho neprodal. Okamžitě ho bookuju a v neděli osobně vyzvedávám. Není repasované, není tak krásně napucované a má najeto stejně jako motor, ale do oné osudné nehody fungovalo bezchybně a i kdyby mělo pod kapotou zůstat jen tuhle sezónu, tak to za to stojí.

V čera jsem jej přivezl na servis a dnes po obědě s napětím znovu usedl za volant mého milovaného podtácku pod kamion. Standardní procedůra… v poklidu ohřát a pak se uvidí. Za dva, plnej… plnící tlak letí vzhůru, kola se na okamžik protočí než letní gumy získají na suchém, ale promrzlém povrchu trochu jistoty a pak to příjde, zaburácení pěti hrnků a rychlost letí strmě vzhůru! Plynule bez jediného záškubu se za malý okamžik C70 rozvášňuje hluboko za povolený rychlostní limit a já se směju za volantem jako malé dítě. S tímhle ksichtem mi případný pozdrav z radaru budou muset okamžitě prominout a nebo mě rovnou zavřít za nepovolené látky za volantem. Pocit absolutního štěstí, euforie… co na tom, že nevidím otáčky a svítí několik kontrolek, to už se doladí… ovšem to nejdůležitější je, že švéd žije!

Žije a co víc, má pořádnou sílu a hlavně chuť sežrat všechno, co mu příjde do cesty! :)

 


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

Perníček
27. února 2018, 23:46
3

Sakra znám ty pocity beznaděje, neustálého přemítaní, člověk je akorát naštvaný, cítí se bezmocně... něco podobnýho, respektive spoustu problémů proč to auto nejede. Nakonec taky zhruba po nějakém 3/4 roku S40-tka ožila. Ten pocit euforie, když pak při první testovací jízdě letí auto do kopečka jak tasmánský čert, k nezaplacení. Obrovský úsměv na tváři pak vystřídal šílený smích.

reagovat
Nimrod
28. února 2018, 15:44
0

ona celkově je výměna motoru v těhle autech asi zakletá. kamarád to měl podobně, jen měnil motor z italský t5 za normální t5 a trvalo to skoro rok. vlastně jsem po 1/2 roce, co jsem ho znal, zjistil, že má taky 850 :-) nicméně je asi celkem kumšt upravit t5 tak, aby to byl stále ještě příjemný motor na normální ježdění. kamarád nechával dělat nějaký úpravy a jede to jak kráva, ale na normální výletění někde mezi dvouma a třema tisícema otáček je to takový... no, neni to ono. sériová t5 je přitom úžasná. redblock je v tomhle prý snazší

reagovat
Chase
28. února 2018, 20:24
0

Zakletej jsem v tomto směru spíš já :D Každopádně dnes celý den za volantem a spokojenost. Trochu ještě prifouknu na ovládání wastegate a bude to dokonalé :)

ra
rainero
28. února 2018, 21:48
0

Blahoželám k spusteniu.Tiež som v podobnom očakávaní (či bude alebo nebude nutná výmena motora). Keď už tu bola spomenutá talianska T5 je medzi ňou a klasickou T5 nejaký zásadný pocitový rozdiel? To americké turbo ideš reklamovať?

reagovat
Iv
Ives
07. března 2018, 11:02
0

jeej ty pocity beznadeje znam, jak ja byl tehda silenej z toho a myslel sem ze tp radeji poslu ze skaly ale uz to mam taky za sebou. tak mnoho stastnyvh kilometru

reagovat