Souča a jeho první zadokolka

Úvod

Už je to pár dnů, co jsem se stal majitelem relativně zachovalého kousku BMW 328i E36 coupe se samosvorem, sametově běžícím motorem a nevybydleným interiérem. Jak už to tak bývá, musel jsem pro něj do pohádkové vesničky v Říši k majiteli, který měl v garáži dalších x kusů BMW a zjevně neměl potřebu brát každou zatáčku bokem a ani nepodlehl fake m-packet módě. Kromě lehčího snížení to je čirá sériovka se všim všudy, co tam tehdy šlo naházet. A to za cenu nižší, než většina kusů u nás na východě. No tak prostě neber to :)

Jak to teda funguje?

První dojmy jsou takové… vlastně žádné. Furt mi nedochází, že to auto je fakt moje. Po letech brigád ve stylu „děvka pro všechno“ se už člověk nějak smířil s tim, že zadokolky s výkonem mi nejsou souzeny… a ejhle, najednou to člověk kurtuje na vlek a peněženka se už opět vejde do kapsy. Zatímco se na auto vyřizovaly značky, proběhla výměna jednoho hydroštelu a oprava kliky u spolujezdce. Přitom jen za ten klepající hydroštel jsem navýšil slevu o 100 EUR :) Dále to bude chtít vyměnit přední lampy a opravit jednu trysku ostřikovačů okna… to je vše, no fakt :) pak jen trochu zabojovat se začínající korozí a vše další už bude v rámci vylepšení, nikoliv oprav. Auto funguje fest a mám z něho velikou radost. Je to přesně to, co jsem chtěl. Dokonce víc, původně jsem totiž kvůli cenám koukal jen po verzích se 2,5 l motory. Má to dále správnej počet dveří, správnou barvu, správnej diferenciál, správnej interiér se správnou (=plně funkční) klimou a hlavně správnej šíbr! Zkrátka vysněná kombinace.

Druhé dojmy – ten motor je prostě mazec! Běží naprosto bezvadně a auto zrychluje kdykoliv, člověk jen lehce zavadí o plyn a už se jede přes limit. Přitom to se sériovým výfukem jen tak pozvolně pobublává a nijak strašidelně to nezní, tudíž je velice snadné porušovat nevědomky zákony. Co se týče zvuku, tak ani aerodynamický hluk na dálnici neruší a mile mě překvapilo, jak je uvnitř oproti novějším autům klid. Výkonu to má pro mě víc než dostatek a po prvním trackdayi ve Vysokém Mýtě mi je jasný, že může být díky relativně široce dostupnému točivému momentu dokopy s náhonem na správnou nápravu dost zákeřný. Zní to vtipně, zejména když jsem byl zrovna na praxi ve firmě mezi lidma, kteří ti daj rady ve stylu „cokoliv pod 600 koní nebrat“, ale já jsem odchovanej na fábii a primeře a tohle je prostě úplně jinej vesmír.

Třetí dojmy – zatím jsem nepotkal nižší auto, člověk při parkování u chodníku otevře dveře a div to neodře o obrubník. Celkově vypadá skvěle a „dlouhá“ zkosená karoserie vypadá fenomenálně. Pohled zezadu v kombinaci se širokými pneumatikami je pak naprosto top :) Sportovní podvozek po předchozím majiteli hraje taky bezchybně, ať už ve městě, na dálnici nebo na trati. Celkově jde auto ovládat velice dobře, nic není přeposilované – právě naopak, chod pedálů i řadicí páky je celkem tuhý a řízení, ačkoliv doplněno posilovačem, se celkem snadno projeví pálením v ramenou. Chování vozu je intuitivní, řidič však nemá čas na opravy či dlouhé přemýšlení o tom, jak moc teda zatočit. Zkrátka nastane situace, auto předá do rukou i do zadku všechny vstupní informace, člověk to musí vyhodnotit, hned zareagovat a auto rozkaz bez problémů splní. Nepočítejte s žádnými prodlevami či rozýmáním nad aktuální situací v zatáčce. 

Budoucnost

A co bude dál? Rozhodně z toho nebude žádnej trackday warrior ani typický BMW tuňák – chci to ponechat v původní, ale funkční, formě. To znamená, že kromě již zmíněných předních lamp (angel eyes z aukra samozřejmě) a vyvaření přijdou na jaro nové brzdové komponenty a ideálně olejový chladič, protože olej se na trackdayi velice snadno přehřeje. Jinak to auto prostě funguje a fungovat bude, všude :)

Má ta kára vůbec nějaký chyby? Podle mě nemá. Teď je to v podstatě celý jen o tom nezlomit to někde o strom, protože na prodej to jen tak nebude :)