Roadkill Zip-Tie Drags

Osm hodin ráno, sobota 14. ledna. V Tusconu právě vyjíždí na čtvrt míle dlouhý pruh asfaltu první nadšenci, aby porovnali své vozy a schopnosti. V Phoenixu mi právě zvoní budík. Před dvanácti hodinami jsem dorazil domů z Čech. Moc se mi ven z vyhřáté postele nechce, ale přece si takovou událost nenechám utéct.

Že jsem udělal dobře, vím už po cestě. V Phoenixu poprchá a teploměr v Durangu ukazuje žalostných 12°C, ale každou mílí na jih je to lepší. V Tusconu, dvě hodiny cesty daleko (asi sto kilometrů od Mexika), svítí slunce a teplota vylezla na příjemných 22°C. Na sto procent jsem přesvědčen o správnosti svého rozhodnutí, hned po vysednutí z auta. Zpěv motorů je všudypřítomný a už na parkovišti před areálem se to zajímavými auty jen hemží. Je to podobné jako na koncertě. Kupujete u kasy lístky, slyšíte hudebníky zkoušet nástroje a ozvučení, kolem lidi v tričkách s emblémy oblíbené kapely a nemůžete se dočkat až budete pozorovat muzikanty a podupávat si do rytmu.

V areálu samotném se cítím jako v hračkářství. Velká betonová plocha je zaplněna z dobrých dvou třetin. Značně neuspořádaně, dlužno dodat. Krom jedné skupiny aut nejsou nikde žádné lana ani zábrany. "Závodní" auta jsou náhodně poházené mezi pick-upy (většinou pořádně zvedlé) s přívěsy a návštěvníci se volně prochází mezi auty a kličkují mezi stany účastníků. Ona jedna zapáskovaná skupina jsou soutěžní vozy. Mezi nimi budou odpoledne Freiburger a Finnegan volit nejlepší z nich. Směska je to značně růzonrodá. Vedou Mustangy všech generací, stádia úprav a oreznutí. Jedna Miata, pár VW type 3, Mercedes Unimog, Mini, Dodge Viper, nějaký ten Charger a Challenger a na úplném kraji Stubby Bob.

Procházím se areálem dobrou hodinu a nestačím zírat, co se kolem dějě. Parkoviště vypadá jako blešák řízlý dílnou. Jak postupně odjíždí auta závodit, ty co právě dojely, doplňují prořídlé stavy. Navrátilci z bojů podstupují nejnutnější opravy a ladění. Tím, že je areál poměrně rozlehlý, se lidé nikde příliš nehoufují. Že se někde dějě něco zajímavého, lze poznat podle skupinky lidí obklopující auta. Největší zájem vzbudila práce jednoho ze sponzorů akce, kde průběžně ladili Vette Kart, který po každém zásahu absolvoval jízdu na dráze. Hned naproti stál zaparkovaný General Mayhem. Ostatní Roadkill vozy měly vyhrazený kout nejblíž závodní dráze. Největší dojem na mě udělal Nascarlo a Draguar. Řekl bych, že to byly nejfocenější auta akce. Rovnat se jim mohla možná ještě zelená Hemi Cuda jednoho ze závodníků.

Nebýt toho, že se plocha zahalila do mlhy husté, že by se i Rákosníček divil, zapomenul bych úplně na závodění. Nekonečná fronta aut a jezdců vyčkávala až na semaforu skočí zelená a budou se moci pustit na měřenou čtvrt míli. Celá akce začíná zpravidla masivním burnoutem, pokračuje více i méně rychlým rozjezdem a graduje zběsilým úprkem k cílové čáře. Závodilo opravdu všechno, co má kola. Od seriových Chryslerů 300, přes Dodge Challenger/Charger Hellcat až po speciální stavby. Nejpopulárnější stavby pocházely z Chevroletu Nova nebo Camaro, ale k vidění byl i poladěný Chevrolet Astro nebo Dodge RAM. Dokonce i jedna Tesla. Průměrný čas dosahoval ke čtrnácti sekundám, ale byli i borci, co to dávali kolem sekund osmi. Nejlepší bylo, že drtivá většina, včetně staveb, byla na značkách.

Volné jízdy probíhaly od rána až do čtyř hodin, kdy začalo klání mezi šesti vybranými fanoušky a protagonisty Roadkillu. Freiburger s Finneganem si každý vybrali jednoho z fanoušků a podle jejich vozu si zvolili jeden z jejich výtvorů. Výherce vyzíval dalšího účastníka. Freiburger vypadl hned v druhé jízdě (vybral si Draguar, jízdu předtím jel v Muscletrucku), kdy ho vyřadil fanoušek s třetí generací Camara s Big Blockem. Na stejném Camaru si vylámal zuby i Finnegan, když bylo rychlejší než Nascarlo. Borec v Camaru ještě vyprovodil jezdce v BMW e60, ale na úplně předělaný Chevrolet Nova už neměl. Běhěm tohoto bloku už místy spadlo pár kapek takže se jednou jízdy přerušily a následovalo sušení dráhy. Během této pauzy obcházeli David s Mikem lidi u dráhy a odpovídali na jejich otázky. Musím říct, že jsem se trochu bál, jestli to ve svém pořadu jen nehrají, ale i tato improvizovaná vsuvka ukázala, že jsou velmi bezprostřední a vtipní. To se ostatně ukázalo i při hodnocení aut, kdy si dělali legraci ze sebe navzájem i z ostatních přihlížejících.

Po vítězném sprintu Novy došlo opět na volné ježdění a o necelou hodinu později začala samotná Zip-Tie challenge. Do tohoto závodu se mohl přihlásit každý, kdo dojel s autem za méně než 3000 USD. K vidění byly různé kreace a aut se sjelo vážne hodně. Bohužel počasí přestalo přát definitivně a kolem šesté hodiny se spustil pořádný slejvák. Nevypadalo to, že by mělo dojít k nějakému zlepšení, vyrazil jsem tedy na cestu zpět. Jak to dopadlo jsem zjistil až z Facebooku po příjezdu domů. Bohužel moc fotek ze závodů nemám (telefon to moc nedával a foťák nemám), proto vás pro ně odkážu na  FB stránky Roadkillu.

Celá akce byla naprosto špičková. Organizace trochu punková, atmosféra uvolněná a auta naprosto úžasné. Navíc, kde jinde může kdokoliv závodit za 30 USD na den proti autům, které běžně vídá jen v časopisech.

Příští týden Barrett-Jackson ve Scottsdale! To bude opačný pól automobilového světa.