Raspbyho bývalky – Část poslední: Současnost (Toyota Avensis)

   Po nemilém konci dělnice Cariny jsem stál před otázkou, zda pořídit opět něco lowcost a peníze vrážet do MR2 a do ježdění, nebo dostat trochu rozumu a pořídit něco s trochu perspektivnější dlouhodobou budoucností. Nejdříve vyhrávala první možnost. Cariny sice v té době u nás na prodej nebyly (až na pár rezavých nebo naftových kousků), takže alternativou byla první generace Avensisu. Jenže. Do první generace se se začala montovat také první generace motorů VVTi (včetně xkrát propíraného 1ZZ-FE), které měli dosti dětských nemocí a jedinou tedy pro mě přijatelnou volbou byl sice starý, ale velmi spolehlivý dvoulitr 3S-FE. Jenže ten opět aby člověk pohledal, bylo jich opravdu málo. Tak jsem se nakonec rozhodl jít do něčeho dražšího, ale novějšího s nějakou tou teoreticky dlouhou životností. A tak po nedlouhém přemýšlení padla volba na Avensis druhé generace (T25). Vždycky se mi tato generace líbila už od doby výroby. Ne že by to bylo auto snů, ale prostě se mi vždy líbily ty tvary a výraz. Troufám si tvrdit, že za těch skoro 14 let dizajn moc nezestárnul.

   Z hlediska motorizace bylo taky hned jasno. Naftu jsem nechtěl, benzinová 1,6 byla příliš slabá a s minimální výbavou, 1,8 taky nebyla v hledáčku (hle, opět 1ZZ-FE), takže z toho vychází dvoulitr 1AZ-FSE. Dělal se sice ještě o něco silnější motor 2,4 l (2AZ-FSE), ale toho bylo opět málo, navíc byl k dispozici pouze s automatem. Trochu jsem se v této kombinaci obával také spotřeby. Jenže co čert nechtěl, těch dvoulitrů bylo k dispozici také celkem málo. Navíc jakmile se objevil nějaký inzerát, druhý den už byl prodaný. Opravdu je tento motor asi nejuznávanější a nejvyhledávanější v případě T25. Už jsem byl na cestě k jednomu moc pěknému kousku po faceliftu s plnou výbavou. Dokonce jsem i prodejci volal, jestli je k dispozici. Byl. Jenže Když jsem dorazil, tak mi bylo řečeno, že ho před půl hodinou někdo koupil. Fakt pech. Už to vypadalo, že si u nás prostě nevyberu, ale v tom se v Českých Budějovicích objevil jeden kombík, také v plné výbavě a za solidní cenu, tak hned druhý den ráno se jelo. Po příjezdu tam naštěstí ještě byl. A už na první pohled vypadal velmi zachovale. A také byl. Interiér kromě sedačky řidiče ve skoro novém stavu, na zadních snad nikdo nikdy neseděl. Proběhla zkušební jízda a už při prvních metrech se mi zalíbilo to ticho a pohodlí, které auto poskytovalo. Vzhledem k tomu, jaká je po nich poptávka, tak to nechtělo moc váhat. Tak jsme si plácli. Chlapík říkal, že mezi příjezdem, zkušební jízdou, papírováním a odjezdem se ozvali další dva zájemci. Měl jsem štěstí.

   Motor 1AZ-FSE má ale také nějaký ten háček. První jsou choulostivé lambda sondy. Na rozdíl od příbuzného 1AZ-FE, který se dával například do RAV4, je vybaven přímím vstřikováním D4 a má lambda sondy rovnou čtyři. A jakmile je jedna špatná, musí se vyměnit všechny. Což byl samozřejmě můj případ. Motor je navíc dosti choulostivý na obsah biosložek v palivu, takže jsem nucen v rámci prevence potíží tankovat jen natural 98. Jenže za to se odvděčuje neuvěřitelně kultivovaným chodem. Přede si tak potichu, že není skoro slyšet. Jako v Lexusu to sice není, ale i díky odhlučnění k tomu nemá zase tak daleko. Na okresce motor do 3000ot/m není skoro slyšet a i potom se ozývá jen takový vzdálený zvuk, žádné drama. Je to samozřejmě atmosféra, takže pokud chce člověk všech 148 koní, nesmí se bát otáček. Nejlépe se cítí mezi třemi a pěti tisíci. Poslední tisíc otáček už výkonnost trochu upadá. Což mě jako fanouška otáček trochu mrzí, ale zase na sportování mám jiné auto. Na druhou stranu se dá bez problému jezdit dlouhodobě za 7,5 litru benzinu, což mi na skoro 14 let starý těžký kombík s atmosférickým dvoulitrem přijde jako moc pěkná hodnota.

Ono celé auto vlastně není žádný sportovec, ale pohodlný kočár, který polyká kilometry s naprostou samozřejmostí. Podvozek sice vydrží celkem dost, ale Avensis mne svým celkovým pojetím vůbec nenutí se o nějaké řezání zatáček pokoušet. Nejlépe mu je při klidném proplouvání krajinou. Měkčí podvozek odfiltruje většinu nerovností i na rozbitějších cestách a ani D1 mu nedělá větší problémy. Řízení je volnější, ale přesné, nicméně moc zpětné vazby se tu člověk nedočká. Řazení lehké, bez jakéhokoli odporu. V kombinaci s tichým motorem to tedy rozhodně není nástroj na nějaké emoce za volantem. To Avensis neumí a upřímně, ani to od něj asi nikdo nečeká, na to tu máme např. BMW. Jako pohodlný a praktický přepravník ale funguje skvěle. Podařilo se mi navíc sehnat u nás poměrně vzácnou výbavu LUX+, takže je tu kůže, elektrické sedačky, vyhřívané přední sklo (ale jen spodek pod stěrači, celé ne), vyhřívané sedačky, xenony, palubní počítač s navigací a výklopným displayem (auto je z Německa, takže české mapy nemá, zatím), který má sice rozlišení z roku raz dva, ale vypadá hezky a působí mnohem lépe, než klasický malý display palubního počítače, které mají Avensis s nižší výbavou, navíc má také pěkně zpracované počítadlo na servisní úkony. Zadáte si, kdy nebo po kolika kilometrech je potřeba vyměnit to či ono a palubní počítač sám upozorní, až se bude blížit termín. S tím vším jsou dlouhé trasy naprostou samozřejmostí, nikdy jsem neobjevil ani náznak nějaké únavy. Prostě si tak nenuceně jede a řidiči dopřává komfort, pohodlí, klid a velmi příjemnou spotřebu. A o to tu jde především.

   Avensis tak tvoří v podstatě dokonalého parťáka mojí MR2. Na léto, sportování a trackdays si vyjedu MR2kou a na ostatní věci je tu T25. Ač to tak možná vyznívá, dokonalé auto to rozhodně není. Ne dokonalé pro někoho, kdo má pouze jedno auto a hledá i nějaké ty prožitky za volantem. Používám ho jako pohodlný přepravník a tuto úlohu plní skvěle. Emoce tu žádné nejsou, pokud tedy nepočítám ten komfort. Nyní je to téměř rok, co ho mám a nemohu si ho vynachválit.

   No a tím končí mé povídání o tom, čím jsem jezdil a jezdím. O MR2 už víte asi všechno, takže už Vás nebudu dál těma Toyotama otravovat :). Nicméně má náklonnost ke značce stále trvá a přestože někomu může připadat hodně slepá (přece určitě existuje praktičtější, pohodlnější a úspornější auto než Avensis a také určitě rychlejší, ostřejší a zábavnější auto než MR2), tak díky různým klubům a skupinám jsem zjistil, že v tom nejsem sám. Koneckonců hodně z nás má prostě tu svoji značku, kterou má rád a které tak trochu nadržuje, ale to vůbec nevadí. Důležité je, že je majitel s autem spokojený a dělá to, co od něj čeká. A to já jsem s Toyotou. Hned mne nekamenujte, většina z vás to má určitě jinak, tak se klidně taky pochlubte, která značka si Vás získala. Není se přece za co stydět. :)