Pro Lexus lexusně - díl 1.

Edit: Blog přepsán, protože jsem ze samého nadšení vše vyblil z hlavy a po pořádném přečtení to ani mně nedávalo smysl :)

Abych uvedl neznalé do kontextu, po prodeji TrackDay Clia, které mně poslední 4 roky dělalo radost hlavně na českých okruzích, jsem se vydal úplně opačným směrem segmentů osobního automobilového průmyslu. Hlavním smyslem bylo najít zenový klid při každodenním shonu, a zároveň dostatečně atraktivní a výkonné auto, které mi vyčaruje ten pověstný rohlík na tváři kdykoliv sešlápnu plyn, ale zároveň mě spolehlivě, v pohodlí a tichu odveze až na kraj světa.

Suma sumárum, hledal jsem něco úplně zbytečného a nereálného, hlavně když jsem se chtěl dostat pod cenu zánovní Fabie. Protože mé požadavky splňovala jen jedna značka a já už s Lexusem měl zkušenosti (IS200 SportCross), volba padla na Lexus GS300 3. generace s V6, automatem a s nějakou pěknou výbavou.

Když celá akce “sežeň auto” začala, myslel jsem spíš na to, jestli nepáchám duševní nebo ekonomické harakiri, než že bych se vyloženě těšil.  V Česku je výběr hrůza. Když jsem se byl na nějaký Lexus podívat, a přes 3 systémy ověřené km odpovídaly (STK, Cebia, Servisní knížka), auto bylo i tak ve stavu vraku. Začal jsem si prohlížet Německé inzerce a tam se mi líbilo o poznání víc. Aspoň na prvni pohled.

Jenže co když Německy neřeknu ani "je auto pořád k dispozici?" a "kdy zajdeme na úřad?". A protože jsem v Německu nikdy nebyl, nevím jak to tam chodí, a taky jsem nechtěl dovézt jen vrak, který budu nenávidět, začal jsem se poohlížet po pomoci. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Davida, se kterým jsme se o dovozu z Německa nezávazně bavili už na jaře a kterého znám s fejsbukové stránky Lexus club CZ/SK. David už nějaký ten Lexus z DE dovezl, ty auta prý zná jako svoje boty a jedno GS 3. generace několik let vlastnil. Německy se domluví perfektně, vše vykomunikuje a zařídí k mé spokojenosti a to prý jedu pro auto s ním, abych se mohl pokochat Německem!

Po výběru dvou aut z téměř nejnižší cenové hladiny pouzitelných kusů jsme naplánovali cestu až skoro k Belgii. 700 km z Prahy. Takže aby se vše stihlo, musíme někde přespat. David sebou navíc bere mechanika Máru.

A tak neznajíc ani jednoho z nich, nasedám s balíkem peněz v úterý večer v Praze do ocelově šedého Lexusu GS250 4. generace. To jsem opravdu nečekal. Povezu se jako ředitel v zadních luxusních křeslech potažených jemnou kůží v odstínu modřínového dřeva. Seznamuju se s oběma kluky a vyrážíme vstříc Německu. Benzínová V6 krásně brumlá a při kickdownu rozehraje svůj orchestr. Uvnitř mezitím kecáme o všem možném, pouštíme soundtrack na noční výlet (Worakls) a já si vše bez starostí užívám.

Je chladná noc. Prší. Noname benzinka, venku vypadá jak z doby první série Kobry 11. Jsme někde na dálnici A4. Zastavujeme kvůli tankování a všichni vystupujeme. Mířím dovnitř benzínky, kde objevuju krásný hi-tech vyvoněný hajzlíky, kde se prkýnko samo očistí! Jsem poprvné v Německu, tak se nedivte, že mi to po těch českých latrínách na nádraží tak učarovalo.

Sedíc teda na tom hajzlíku, vzniká mi v hlavě rozpor – nesrovnalost jak příjemně takhle cesta začíná, ale zároveň jsem tzv. úplně nahranej, protože okouzlen jízdou v Lexusu jsem vše zapomněl v autě, snad kromě dokladů a mobilu. Přecejen po pár hodinách jízdy ještě nemám v mé společníky tolik důvěry. Až do dneška jsem je neviděl a mají mě vézt přec celý Reich v Lexusu, vše vykomunikovat, a ještě v ČR při případném koupení auta zařídí servis a administrativu. Vše víceméně za cenu běžného dovozu! Najednou vypadalo vše až tak moc dobře, až tahle pohádka nedávala smysl. V tu chvíli vlastně cokoliv, co bylo venku za vchodovými dveřmi benzinky, kde jsem seděl na WC, pro mě získalo status Schrödingerovy kočky.

Nezbývalo než věřit, že až otevřu dveře ven, soukromý tryskáč bude pořád na svém místě a z tohodle zážitku na úrovni automobilovýho kaviáru se nestane jen kopec českýho hnoje.

Ale už teď můžu prozradit, že žádný z katastrofických scénářů se nenaplnil, k žádné újmě nedošlo a zbytečně jsem maloval čerta na zeď. Prožili jsme další 2 dny zábavy. To hlavně proto, že David a Mára z pardubického LexuSpa dělají tuhle svou “práci” asi tak, jako by jste byli jejich rodina – se vší pečlivostí, otevřeností, vřelostí a jen k Vaší maximální spokojenosti, aby to pro Vás nebyla jen koupě auta, ale příběh, který si s ním budete spojovat už napořád.

Je až neuvěřitelný, jak mi českem pokřivený myšlení okamžitě spojuje tyhle automotive služby s nějakou šmelou…jenže ono to tak často je. Čest všem těmto světlým výjimkám. Hoďte taky do komentářů nějaké firmy kolem aut, se kterýma jste maximálně spokojení, mělo by o nich být slyšet mnohem víc, než o těch špatných.

Jak to bylo dál, jestli jsme něco koupili a proč ten zážitek není jen o cestě v Lexusu, to se dozvíte se v dalším díle.

Auf wiedersehn!