Příběh sypala co se nerozsypal část... ?

Byť jsem se původně chtěl rozepsat o pár věcech týkající se jízdních vlastností, nudných až přes Míru nehezkých nevlastnostech a vlastně… O všech prapodivnostech tak jsem si řekl, že čas nadešel a to auto, které jsem si koupil by mohlo být představeno spolu s tím co se vlastně dělo předchozí snad… Dva měsíce?

Všechno tedy pokračuje… Tedy až na pár věcí, které tu dnes rozepíši ohledně mé Audi A4 Avant B5 2.5 TDI V6 

Brzdy – které brzdily až příliš – entry level
Inu když jsem byl v těch opravách tak padlo rozhodnutí vyměnit zadní desky a ideálně i kotouče. Na první pohled zcela banální věc, která by nikoho neměla zatížit na více než 20 minut a v případě pořádného rozhýbání maximálně jednou tolik obě strany. Samozřejmě, že tomu se v tomto případě absolutně nestalo… Prvotní problém. Při prohlédnutí kotoučů jsem zjistil, že jsem je samozřejmě objednal na Quattro variantu a na moje auto absošmoulně nepásnou. To není takový problém, stačilo zajít zpátky do obchodu, osvětlit situaci a bez problémů byly peníze na druhé kotouče navráceny. Dalším problém jsem zjistil když jsem chtěl sundat třmeny. Ejhle on se urval šroubek. A nechce se mu hnout z třmenu… Hmmm takže rozbrušovačka a nazdar bazar. Nové vodítka třmenů objednány, třmeny sundány… Co dále? Ach ano stlačení pístku. Klasický závitový pístek, nástavec jsem na to měl, ale já blbec předtím nechtíc zabral za ruční brzdu, takže pístek se vytlačil lehce více (smolíček pacholíček) než by bylo třeba. Nastal tedy další problém byť už mojí blbostí. Jak ho vyřešit? Zkusil jsem tedy variantu otočit pístkem alespoň na druhou stranu, abych ho rovnou vytáhnul (samozřejmě za přítomnosti nového pístku, který jsem tam chtěl vpreparovat) a… samozřejmě, že ani ten se nehnul… Co teď? Nový pístek k ničemu, třmen taky v čudu protože se odmítalo stále vylézt z díry dotyčné vodítko a kolo na zvedáku… Takže šup na internety a hledat nové třmeny. Shodou okolností kamarád rozprodával (a stále rozprodává) A4 B6 Quattro tak jsem zkusil napsat… Ejhle ono to pasuje! Takže šup pro třmeny, poslat penízky na účet a hotovo… Nebo ne?
Po namontování jsem zjistil další problém… Brzdové potrubí je moc krátké… Takže jeden obchod. Ne z Octavie je příliš dlouhé. Druhý obchod. Ne my vám neupravíme jeho délku. Třetí obchod. Ano máme, ale jen o 2.5 cm delší. “hurá! Beru!" Rovnou domů, rovnou na auto a hurá konečně to má brzdy… Ale co teď? Kotouče nepřehozené a destičky už seděly. Inu… Kotouče byly pouze narezlé takže šup s novými destičkami na auto. (psychopatismus na druhou, protože to je harakiri nových desek) Alespoň tedy byly brzdy hotové… Předek mne zatím nečeká jelikož byl nádherně cítit novotou… Nebo to byla spálenina? Z toho smradu jde jednomu hlava kolem.

Level 2 – druhá vana? Počkej… Třetí?!
Den se dnem se sešel a jeden krásný večer chtěl kolega, abych za ním přijel ho vyzvednout z práce. Běžně to není problémem, ale pokud vlastní blbostí trefíte během sjíždění z betonového retardéru vanu… Pak jste buď blbec nebo v druhém případě máte v háji jak zavěšení a tlumiče s pružinama či v třetím, že jste vymatlaný hovado, který jezdí jak prase a ještě to má v háji. Samozřejmě jsem ve zlaté střední cestě, že to mám jenom v háji. Inu prvotně nic moc. Nic nehlásilo chybu, všechno v cajku fungovalo. Dojel jsem tedy ku práci a čekal. Po nastartování nádherné překvápko. Pííííííííííííííp olejový senzor chybí. Pííííííííííp máš problém s čidlem brzd. Píííííííííííp nemáš naftu vole! Prvotní zhrození. Rychle to vypnout a potlačit auto v naději, že pod autem nic není… Ehm.. Běžně by nebylo, ale ne v tomto případě. Kaluž oleje jako kráva a v měrce tak akorát na dojetí na nějaké rozumné parkovací místo v rozsahu dvou kilometrů. Takže šup nahodit motor (bohužel po kaluži ráno nebyli ostatní moc šťastní a zaschlý olej byla radost vidět) a rovnou na parkoviště. Honem najít nějaký kus kartonu a pod auto s ním. Druhý den zpět k autu nešťastnému. Pod autem se už žádná šílená katastrofa nezjevila. Olej už asi vylezl dříve… Mezitím přišla druhá vana a to teprve byla sranda… Venku tak 5°C a lehký vítr. Verdikt – zajet pro 3000 km starý olej od známého co vypustil (čistý) a za jeho pomoci auto přemístit rovnou na veřejnou montážní jámu města. Operace úspěšně provedena a cesta zvolena tak, aby se minimalizovalo riziko stání. Po dojetí lehká navigace a jelikož se smrákalo tak honem do práce. Zbylý olej ven do nádob a započetí demontáže vany. Zjištění, že senzor chybí se vyjasnilo prvním pohledem. Je tam, akorát má urvaný kábl. To spraví trocha pájky. Další… Díra jako po řezu rozbrušovačkou. “hmmm krása…" Takže bratře desítku na malou ráčnu a uvolnit šrouby vany. Dále nějaký další klíč na povolení torzní tyče… Uff není zatuhlý, někdo už tu vanu dole měl. Následovalo rychlé vyměnění vany a ještě zakoupení jednoho lámacího mininožíku z Albertu co byl přes cestu a šup s tím do kupy. Po nasazení senzoru byla jedna malá chybka… Prosakoval takže jsem ještě jednou vypouštěl olej a pak pořádně vanu zasilikonoval… Tedy senzor, protože chybělo těsnění.
Po měsíci jsem si dal repete… Zase betonový retardér, ale tentokrát tři dny před Vánoci když v Ostravě sněžilo jako kráva. Naštěstí tahle výměna už probíhala na pěkně zahřáté dílně a ne v mrazu, kde jsem měl sto chutí auto zapálit, aby mi bylo teplo.

A další?
No další si raději nechám na další část této strastiplné cesty… Samozřejmě, že z toho již bude i řádná fotodokumentace jak se sluší a patří, protože bez toho by to nebyla pořádná sypačka!
Takový malý tip co by to mohlo být najdete již v předchozím blogu, který se nachází ZDE

Kdyby vás cokoliv zajímalo neváhejte se zeptat do komentářů! Případně tipy, triky či další věci také pište níže!