Miat není nikdy dost: Ťuk ťuk, kdo tam?

Hodiny, dny, týdny ba měsíce doslova plují okolo a pomalu si začínám říkat, že by nebylo marné shodit střechu a konečně mít trvalé slunce nad hlavou… Ale ještě nějaký ten pátek nazpátek tomu tak být vůbec nemuselo.
A co se stalo? Pohodlně se usaďte a můžete pokračovat ve čtení, protože to co nastalo po nákupu bylo šokem.

Přesněji druhý den poté co jsem koupil Miatu jsem razil směr práce, ale samozřejmě to by nebylo nic zvláštního kdybych nevyzkoušel znova její akceleraci a ráznost motoru v brzkých ranních hodinách při cestě do práce.
Akorát tedy… Nastal při jednom předjížděcím manévru takový malý velice patrný rozdíl. Auto si řeklo, že najednou vyšle z motoru ránu jako kráva a já leknutím div nedupnul po brzdě. Ono by to nebylo nic zvláštního kdyby se jednalo o backfire motoru protože by třeba byl naladěný… Jenže tomu tak bohužel nebylo. Musel jsem jet dále protože práce byla na šestou ráno a já nemohl přijet pozdě. Přijel jsem na první kruháč, auto chcíplo. Nastartoval jsem a jel dále. Druhý kruháč už nechcíplo, ale stále to byl divný pazvuk. První myšlenka “no tak to máš ty staré rozvody vole… Ti přeskočil vole”… Ale což zaparkoval jsem a šel do práce. O dva dny později jsem to odtáhnul na servis, aby se vyměnily rozvody včetně náplní atp. Dobrý všechno se udělalo. Jdu tedy auto projet po servise… Pazvuk je stále přítomen… To už padlo podezření na přihnutý ventil… Jenže, Miaty se přece nedají potkat ne? To bych byl asi první kdo by na sériové 1.8 dokázal potkat ventily.
A taky, že ventily to taky nebyly! Auto se nakonec odtáhlo jinam a vytáhnul se motor…

Tam nakonec čekalo ono překvapení… Hlava? Dobrý, rozvody taky. Co to tedy může být? Šlo se metodou rozeber a uvidíš až se nakonec došlo k tomu, že zvuk celou dobu nešel seshora, ale zespoda. Ťuk ťuk ojniční ložiska se rozemlely! A to jsem si uvědomil díky tomu, že já blbec nemrknul na olej když jsem odjížděl z Polska s autem… Celou tu dobu jsem to mohl zachránit a nemusel jsem řešit celou tuhle proceduru s vytažením motoru a jeho rozebráním. Jen kvůli své vlastní chybě, ale na druhou stranu chybami se člověk učí a radši ať se to stane na mém autě než někomu jinému.

A myslím, že pro dnešní blog by to také i mohlo stačit! Díky moc, že jste si přečetli i tuto další část o mé Mii, která už mě nějaký ten nerv a pot a krev stála, ale když… To by bez toho nebylo ono.
Kdyžtak zanechte komentář ať už debatní tak klidně kritický.