Oslava titulu dvojitým vrutem

K získání titulu nám v předposledním závodě v Sedlčanech stačilo, aby celkově druhý v pořadí Havelka (číslo 5) nezískal plný počet bodů z rozjížděk a finále. Proto jsme si jeli závody v hlavně užít a na jistotu získat nějaké body do šampionátu. V duchu jsme ale doufali v dobré umístění a oslavu titulu s věncem na krku.

Autokrosovou trať v Sedlčanech mám rád, protože je rychlá, technická, dlouhá (na autokrosové poměry) a má různé povrchy. V sobotu jsme s přehledem vyhráli kvalifikaci. Letos se nám povedlo vyhrát kvalifikace ve všech závodech, ale za to se bohužel žádné body nezískávají :-)
V sobotu jsme odjeli pouze první rozjížďku, kterou se nám podařilo vyhrát s velkým náskokem. Vše probíhalo podle plánu a v pohodě. Večer se obešlo depo, posedělo u soupeřů, popilo, pokecalo a užívalo se krásné autokrosové atmosféry, která je pořád ještě v pořádku.

V neděli v devět ráno byla druhá rozjížďka. Po startu jsem se dostal do kleští mezi dva soupeře. Jezdec na mé levé straně mě tlačil na buginu napravo, na kterou jsem najel a nakoplo mě to tak, že jsem šel 2,5x přes střechu, aniž bych se dotkl střechou země. Musím říct, že znám i lepší ranní rozcvičku.

Opravovali jsme, jak jen to šlo. Jezdil jsem po depu na kole a sháněl náhradní díly, protože máme ještě starou verzi Kartcrossového speciálu, který má trošku kratší rozvor a některé díly jsou jiné. Pomáhalo nám spousta lidí, za což jim moc děkuji. Táta mechanik dokázal auto opravit a nakonec jsme do třetí rozjížďky odstartovali. Z posledního místa na startu se mi povedlo vybojovat 5. pozici během prvních dvou zatáček. Měl jsem opravdu chuť bojovat a napravit ten hnusný „crash“. Bohužel se přede mnou přetočil Lukáš Svoboda a spolu s dalšími dvěma závodníky jsme zůstali zaseklí, bez možnosti úniku (nemáme zpátečku). Je zajímavé, že se téměř pokaždé zastaví závod kvůli dvěma zaklíněným buginám a nyní ne.

Start semifinále z druhé řady se podařil a já ihned začal bojovat o 4. místo. V polovině závodu jsem byl dokonce na stříbrné pozici, která znamená první řadu ve finále. Bojoval jsem jako lev a zároveň jel na jistotu, aby se něco nestalo. Po dopadu ze skoku ale praskla levá zadní poloosa a já jel pouze na jedno hnané kolo. Dvě kola jsem urputně bojoval a bránil, ale v cíli mi unikla postupová pozice do finále o 0,1 vteřiny! Takovou smůlu ani nedokážu vymyslet.

Po takovém závodě jsem ani nemohl mít radost z titulu, protože tolik smůly najednou chce chvilku rozdýchávat.

Naštěstí jsme hned za týden zúčastnili setkání mistrů v Humpolci, kde jsme dominovali a udělali si radost prvním místem.

Máme konečně vybojovaný titul v Kartcross MASCOM CUP 2018 a jsem za to hrozně rád, protože tato sezóna byla opravdovým testem, co ještě psychicky vydržíme.