Nové,či staré?To je oč tu běží!Nebo ne?

Nedávno jsem tady zachytil menší rozepři mezi dvěma čtenáři o to co je vlastně lepší jestli koupit a živit starou ojetinu která ale nakonec nabídne i kus zábavy a tak naplní očekávání jak hravých tak i praktických majitelů nebo si platit nový vůz a těšit se z menšího výskytu závad, záruky a originálního servisu?

Osobně mám názor jasný a to sice že je vždy nutné zvážit potřeby a možnosti včetně těch finančních daného jedince, který o koupi nového kočáru uvažuje. Ať už budeme, hledat průsečíky kdekoliv zjistíme, že pro člověka co jezdí denně do práce například do centra nějaké metropole, asi nebude nejlepším vozem Dodge Ram 5.7 HEMI nebo třeba Audi RS6 a to i za předpokladu že mu nevadí spotřeba takových vozů, nebo neřeší servisní náklady. Naopak rozumný kupující by pro takovou činnost zvolil malé městské autíčko podle vkusu stylovější nebo i obyčejné, ale hlavně městské. V každé kategorii dnes najdete rychlá auta, stylová, komfortní a třeba i ta záměrně levná.

Příklad číslo dvě je nasnadě, člověk, který jezdí dlouhé trasy napříč Evropou jako jeden můj kamarád a navíc auto nutně potřebuje a je to z části jeho výrobní prostředek zřejmě nebude kupovat 20 let staré Polo nebo Škodu Fabia. On zvolil, nakonec nové BMW řady 7 což v tomto případě rozhodně nebyla špatná volba. Není se čemu divit, když najede některé dny autem i 700 kilometrů je určitě pohodlnější sedět za volantem na tento typ přepravy určené limuzíny, než za volantem něčeho malého co má plnit úkoly úplně jinde a jiné.

Nebyla to od něj podle mě touha chtít se odlišit ukázat společnosti odznak, že je něco více, ale prostě životní nutnost. Vidím to i na sobě člověk stárne a priority se mění, když jsem byl, mladý vždy jsem dával přednost jisté formě zábavnosti před účelem, přednost emocím před chladným uvažováním a nakonec vybral vozidlo na maximálním možném konci rozpočtu ideálně bez kufru s V6 nebo R6 to už nebylo tak důležité. Samozřejmě ne vždy mé kroky byly správné a mnohdy se to promítlo nejen ve zkaženém pocitu z onoho vozítka, ale také v portmonce.

Je tedy téměř nemožné říci obecně co je lepší z hlediska výběru typu vozu a dále potom například výrobce daného auta, typu paliva, pohonu a tak podobně. Je vždy mnoho variant nakonec, i když alespoň okrajově víme kdo je kupující toho budiž důkazem místní rubrika „Ptejte se…“

Dále je zde ta věc, o stáří auta, a jestli se vyplatí ojeté. Inu to je ještě mnohem zapeklitější, než jaký typ stroje a pro koho a také na co. Vidíme mnoho lidí v důchodu, co si kupují své první a asi i poslední nové auto většinou něco co by si mladý jinoch rozhodně nekoupil, ba možná ani nepůjčil jako je Renault Thalia nebo třeba Fabia v tuningu nazvaném podle levného salámu z myších nožiček Junioru(to kdysi, když byl tento skvost mladoboleslavského enžajnýringu ještě ve výrobě).

Jsou ti lidé blázni? Vždyť většina z nich má svůj vozík bezpečně zaparkovaný u domu a najede sotva 10,000 km ročně (to jsou ti, co jezdí i do kostela a na nákupy) Jistěže nejsou, jejich motivace je úplně jinde pro takového člověka prostě něco jako ojeté BMW 3 neexistuje je to moc staré, moc nespolehlivé a zbytečně složité a jistě i rychlé. Pohled šedesátníka se špatnými zády a dalšími neduhy je jiný, a když bude celoživotní fanda zábavných aut tak i tak zcela jistě jako „daily“ zvolí nudné, ale nové auto pokud mu to finance dovolí.

V rychlosti si shrneme problém ryze český, kdy zřejmě část obyvatel nabyla přesvědčení, že jezdit na diesel je nutností a proto i když nenajedou nic, udržují něco jako 2.5 TDi od „koncernu“ jak líbezně označil další čtenář skupinu VW nebo nějaké další věci namátkou JTD, DCI a tak dále však to každý známe a mnozí i na vlastní kůži denně ochutnáme. Nebudu tady řešit spolehlivost jednotlivých motorů, či nějaké srovnání nafta versus benzín to je stejně bitva, která se nedá vyhrát jinak než s velkýma ztrátama jak pěje jistě diesel vyznávající zpěvák Xindl X  v jedné ze svých písní, protože to chce mít značkový.

Položte si sami sobě otázku a povzneste se nad to, jestli vám garáž zdobí Škoda Fabia s horským tažným psem, nebo Octavia se skvostným naftovým brusičem asfaltu a chipem či úplně jiná zajímavá věc. Je opravdu nutné si při dnešní ceně pohonných hmot nutně kupovat na průměrný nájezd v České Republice, který činí ani ne 20,000 km za rok dieselový motor? Předesílám, že je jedno jestli to je pod kapotou Audi A4 první generace, nebo nějakého fungl nového výmyslu od Jizery.

Tady nejsem na poli sympatií a nějakého boje příznivců značek a výrobců, nýbrž na poli logiky a skutečných potřeb. Ani nejde totiž tak o to že, někdo něco chce a jde, si pro to takových je nás menšina tady se nakupuje a vybírá stylem, že člověk je nenápadnou rukou kolegů, známých rodiny a dealera případně prodejce v bazaru dotlačen do toho, že to chce, on to prostě musí také mít (samozřejmě hraje prim také mediální masírka).

Jediná varianta, kterou já považuji za opravdovou nepopiratelnou a neobhajitelnou hloupost je velmi staré ojeté auto na leasing či na jakýkoliv typ skvělé půjčky. V tomto případě už považuji za riziko nákup i auta staršího než je deset let.

 Vše je tedy velice individuální a otevřené a do toho všeho hrají roli také estetické preference jednoho, nebo druhého, prostě podle vkusu každého soudruha. Což si můžeme denně ověřit v diskusích zde pod články, kdy jeden čtenář napíše, že Giulia je nádherné auto a v zápětí další napíše jak je to ošklivé a odulé monstrum co by nikdy nekoupil. Automobilismus začíná být v posledních letech hodně podobný například obchodu s elektronikou (zabiják snů) je zde totiž pro mnohé z nás mnohem důležitější držet se trendu, nebo toho co má někdo z okolí než následovat své srdce a touhy a hlavně naplnit svou představu o tom co skutečně chci a potřebuji. Ve skutečnosti by mnoho majitelů svého Superba, nebo svou Octavii dokonce i své skvělé i30 (je to přece ten pravý český kombík s kterým se každý bojí srovnání) vyměnilo za menší, rychlejší, vzhledově nápaditější vůz, ale tlačí je okolí, pověry, reklama a tak dále. Tohle ve velké míře na obě strany ovlivňují také recenze, které dnes máme dostupné díky moderním technologiím takřka instantně.

  To samé bude v omezené míře platit pokud, vezmeme jako měřítko typ paliva respektive motoru, který to vozidlo využívá. Stejný problém bych viděl i v případě ojetin, i když na druhou stranu co by to bylo za marketing, kdyby se, výtvory dvou domácích automobilek prodávali špatně na, trhu kde ta auta smontují. Na trhu kde je velké procento vozidel od Škody je jasné že budou převládat tato vozidla i ojetá a potom mnohdy kupci nemají příliš na výběr, pokud se nechtějí uchýlit, k nákupu v zahraničí.

 Jak vidno tady lze diskutovat čistě jen na bázi dostatečných podkladů a vědomostí ohledně okolností koupě toho kterého povozu a nelze paušalizovat. A samozřejmě jako v každé takové lidské činnosti existují výjimky, jako že mezi kadeřníky naleznete 4% heterosexuálů, mezi kuchaři dva z deseti co nekonzumují pivo v práci a devět z deseti dentistů vám určitě doporučí tu zelenou zubní pastu, ale co ten desátý?

Přiznejme si otevřeně, že nové auto se vybírá v běžném případě (teď nemyslím BMW Individual, nebo nový Rolls) vcelku rychle a bezbolestně. Doma se to probere, vybere se nutná výbava, barva, motor a celé to zavře cena, kterou si můžeme dovolit. Potom se přečte nějaká odborná recenze třeba na nějakém mainstream médiu, kde jasně léta vévodí Škoda a jsme doma a vždy není skoro co řešit. V případě ojetého vozu musíme čelit celé škále dalších nuancí jako je skutečný stav vozidel námi vybraného typu na trhu nebo výběr a až někde na konec řešíme barvu nebo jestli máme polokožené sedáky. Těch proměnných nám tedy na každý pád přibude hned několik.

 Z debaty, která podnítila mou zvědavost zabývat se tímto tématem, bych vytrhnul tedy jednu věc nelze obhajovat slepě pronájem (leasing, úvěr, cokoliv) auta do města nebo si stát za tím že nákup 19 až 20 let staré ojetiny je rozhodně lepší, protože je zábavnější. Vždy zde totiž bude to, co jsem se pokusil rozebrat více či méně úspěšně výše.

Naštěstí jsme tu my garda bláznů, co jsou schopní si nakoupit i věci jinými zavrhované ba i nenáviděné třeba jako auto co mají větší spotřebu než je přijatelný standart 3 litry ideálně LPG na sto kilometrů. Tak nějak můžeme očekávat na platformě, jakou se stává autíčkař mezi čtenáři lidi kteří mají rádi nebo přímo vlastní zajímavá auta a namátkou mě napadá zde velice aktivní pan Krab nebo méně aktivní, ale zajímavým autem disponující RNCP. Chtějte od takových lidí, aby adorovali kus plechu jako je cokoliv v kombíku a oni se vám vysmějí a nebudou řešit, že ta věc jezdí na naftu a jezdí jenom za 5 litrů.

Zkuste to stejné někde na klubu příznivců těchto posunovadel co si ještě pamatují, jaké to bylo, když udělali v životě ten první pohyb a setkáte se s uznalým pokyvováním hlavou a palečky poletí nahoru. Vše to je, o lidech to z toho plyne, i když je to největší klišé jaké si člověk může vybájit. Vyjádřil jsem to asi ještě hůře, než dokáže popsat své pocity Carrie ve svém zaručeně kvalitním sloupku v Timesech, ale pozorný čtenář semnou dokáže souhlasit i přes očekávané a jisté výhrady. Jo a ona je profesionál, kdyby něco…

Na úplný závěr něco trochu čtivějšího co zvládneme snad strávit všichni a souvisí to docela s výjimkami uvedenými výše. Mé matce bylo, v Září roku 2016 celých 55 let na tom není nic, až tak zajímavého snad se tam dohrabeme také, ale rozhodla se, že si po celých pěti letech prožitých s VW Polo v benzínu nakoupí něco nového, jiného, krásného. Ve svém věku, kdy žije stále dost aktivně a rozhodně se neprojevuje, jako usedlá důchodkyně (ještě není v důchodu, nejsme bohužel v Norsku) se umí rozhodnout sama a tak jsem se zařekl do jejích myšlenkových pochodů vůbec nezasahovat.

Čekal sem výsledek někde odvážně třeba u dalšího Pola, Fabie, nebo kdyby to bylo hodně odvážné u Seatu Ibiza. Nakonec se u ní objevila vrozená touha po krásných věcech a na zahradě našla své místo Alfa Romeo Giulietta s motorem 1.4 TB MultiAir, která i v obyčejné bílé barvě vypadá fantasticky. Ano je to auto, které se vcelku líbí i mě. Proč si člověk který v podstatě nechce zábavu za volantem a jezdí opravdu málo koupí takové auto a ještě nové? Důvodem zde je to, že má ráda design a dokáže se rozhodovat bez nutnosti číst recenze (internet moc nemusí, přece jen není z generace „Y“) a poslouchat skvělé rady mechaniků a kamarádů či koukat na to co má soused. Další věc je svoboda, kterou přináší její věk, žádné děti, žádné dovolené v pěti lidech v autě a hlavně jistý a zajištěný finanční příjem. To vše dohromady stvořilo koktejl, který lze namíchat slaďoučký tak aby zachutnal.

Ano, aniž by vědomě chtěla tak se stala výjimkou v očích mnoha z nás, co máme auta rádi, tou světlou. Můj otec, který je pravověrný leasing spieler a hned jak mu skončí smlouva na Superba případně Octavii (since 1996) tak kupuje další ideálně opět ve stříbře ten samozřejmě s výběrem razantně nesouhlasí, ale není mu to nic platné. Tajně v koutku duše se těší, až se na té Alfě něco rozbije (a to se přece musí stát, nebo ne?:) aby mohl říct to slavné „Já ti to říkal“. Popravdě řečeno jsem i jako totální nefanoušek Alfy Romeo a celého kultu kolem ní na straně té roztomilé a zároveň ostré zvláštní věci v bílé barvě před garáží, než na straně té klasické věci s velkými světly, co stojí v garáži. Doufám, že máma urazí s Alfičkou stejnou obrovskou porci kilometrů jako s Polem totiž celých 50,000 km za pět let a alespoň bude na trhu zase jedna parádní ojetina pro přemýšlivé jedince.

Pokud tentokrát dokážete dočíst, až sem tak virtuální klobouk dolů před vámi a vaší trpělivostí. Určitě nevěřím, že můj názor osloví každého, protože není univerzální jak univerzál od Pirelli, ale věřím, že někteří z vás pochopí alespoň částečně co se tady snažím sdělit.

Mějte dobrou ruku při tom vašem příštím výběru.