Nezodpovědný nákup hirošimského doplňku na Gay pride

Po prodeji temperamentní italky jsem měl možnost několik nekonečných hodin v MHD přemýšlet, jakým směrem se bude ubírat můj automobilový život dál. S rozpočtem jednoho průměrného platu jsem se tedy logicky jako majitel Swiftu mk2 GTi rozhodl pro Subaru Justy 4x4 a už si maloval mezidruhové hrátky a co všechno by se dalo vytvořit spojením motoru GTi s pohonem 4x4 ze Subaru.

Díky dobrosrdečnosti mé nejlepší kamarádky, která obětovala nemálo času, nafty a nervů při cestách za číslem 10 v mém automobilovém seznamu a tak nějak svým způsobem má pro takové mé eskapády pochopení, jsme jedno pondělní odpoledne vyrazili vstříc jednomu autobazaru do mostu. Dorazili jsme kolem 2 hodiny a bazarmistr hned věděl, že jsme to my, ti co jedou na to Justy.

Autíčko bylo na první pohled v moc hezkém stavu, avšak vyškolen Swiftem jsem se nenechal unést prvním pohledem ani ohromit funkčnosti tohoto japonsko/maďarského hatchbacku a koukl jsem rovnou na podlahy, podběhy, misky tlumičů a torpédo. Tady se má vyhlídka na GTi 4x4 začala rozplývat. Korunu tomuto nákupu nasadilo prohlášení majitele, že auto nemá STK ani české papíry, ačkoliv v inzerátu se jasně psalo: „nová STK!!!, vozidlo má české doklady!!!“, že jim tam nechám peníze + částku- o které mi nebylo předem řečeno absolutně nic, že mi auto přihlásí. Pak z něj ale začalo lézt, že teď vlastně odjíždí na dovolenou a jeho kolega je ještě týden na jiné dovolené a pak má dovolenou ta paní co jim to tam na úřadě dělá. Sedli jsme tedy oba zpátky do Scirocca a já začal obvolávat další vytipované kusy. Dovolal jsem se nakonec jenom do Liberce, kde mi technik oznámil, že je mrtvá celá podlaha. Záhy z něj ale vypadlo, že tam má ještě jedno a po mém dotazu v jakém je stavu se začal smát se slovy:“Je ještě o desítku levnější co myslíte.“

Tady jsem svoji honbu za malou čtyřkolkou vzdal a my se vydali zpátky k domovům. Pár dalších smutných okamžiků, ve kterých jsem se nemohl vyrovnat s neúspěchem, změnilo moji další automobilovou cestu. Při projíždění internetu mi vyskočila reklama na Wish a že zde nabízejí také různé sexuální pomůcky. Zděšen realističností jednoho vyobrazeného exempláře a jeho naprosto nerealistickými rozměry se ve mne vzbudila jedna stará zašlapaná tužba, něco co mi dlouho unikalo a vždy jsem to chtěl. Nastavil jsem tedy navigaci na jeden bod poblíž naší cesty a jelo se.

Při projetí okolo cedule Slaný jsem celý znejistěl a rozklapal se. Říká se, že dvakrát do stejné louže nespadneš, ale zase mě má alternativní ega přehlasovala a za nedlouho jsem stál před nádhernou Miatou v odstínu Emerald Green z roku 2000 tedy předfaceliftové NBčko, které není potřeba nikde nikomu dlouze představovat. Stálo tam naleštěné, s pevnou střechou, krémové kožené sedačky prosvítali skrze čelní okno a její usměvavý výraz ve mně probouzel to, co v pedofilovi školka bez dohledu. Motor nastartoval okamžitě, měkká střecha v naprosto top stavu, jako bonus krásný hardtop, litá kola obouvají nové zimní pneumatiky a celý interiér vypadá opravdu dobře. Auto mělo nový kaslík pod baterkou a to ve mě posílilo vědomí, že ho chci. Lemy společně s prahy jsou sice vhodné na výměnu, ale když někde potkáte bývalou, ke které pořád chováte nějaké city tak ji taky odpustíte pár kil navíc. A takhle nad věcí jsem se vydal za prodejcem, že ji vezmu, ale že nemám celou částku k dispozici a pořešíme financování. Před tou „nejvýhodnější“ nabídkou jsem málem omdlel a se slzami na krajíčku jsem se vydal zpátky za Werunkou, která na mě celou dobu čekala v autě.

Následovala cesta zpátky do Boleslavi, kde mě Werunka neustále chlácholila frázemi, jako že se pokaždé najde cesta. Tady se mi konečně rozsvítilo a vzpomněl jsem si na ty voloviny, které mi pravidelně žerou část výplaty. Okamžitě jsem se spojil s příslušnými lidmi a prodal jsem pár věcí z portfolia, jednou jsem mohl mít opravdu královský důchod, ale dnes jsem mohl mít MX-5tku. Během čtrnácti dní jsme ve stejném složení Werunka, moje velkolepá maličkost a VW Scirocco TDI vyrazili znovu směr Slaný s peněženkou nabitou stokorunami a zvláštním pocitem, že mé já v důchodovém věku bylo právě vytrženo z domu u pláže na Novém Zélandu a vhozeno do stanu z Lidlu pod některý z krásných českých mostů nebo parčíků. Nicméně jsme obchod uzavřeli a vyrazilo se směr domů tentokrát každý svým autem. Já ještě zvyklý na mohutný krouťák mého posledního italského pětiválce jsem se nejdřív skoro nerozjel, ale po pár momentech jsem malý roadster za kvílení pneumatik hnal za nafoukaným německým naftožroutem.

Pod kapotou bije klasicky 81kw šestnáctka s těmi slavnými problémy s přehříváním zadních válců, spolupracuje s pětistupňovou jak jinak než manuální převodovkou a netrápí ho zatížení zbytečnostmi jako například klimatizace nebo snad funkční ABS. Zkrátka a jednoduše ryzí požitek z jízdy. Do auta se při své výšce spíše nazouvám a při sundané střeše nosím čepici, aby mi táhlo na pleš. Když si dám pití do držáků nápojů, nemohu zařadit, aniž bych je nerozlil. Když je teplo a jedu v tričku, nalepí se mi při každém odložení ruky obě krytky na předloktí, a když dám ruku pryč, otevřu je a vždy se pak praštím. V kožených sedačkách, které jsou opravdu krásné na pohled a překvapivě komfortní, lítám za strany na stranu.

To ale ani omilem nemůže nijak zastínit její klady, její jízdní vlastnosti, to co vyvolává už jen pohled na ten roztomilý roadster- co stále věří, že z něj někdy v budoucnu vyroste opravdivý Viper, že je jedno z těch aut, která rozdávají radost na všechny strany. Hned po návratu domu jsem za pomoci Werunky sundal hardtop a uklidil ho do garáže, natáhnul nádhernou neponičenou plátěnou střechu a s ohromným rohlíkem na obličeji sem vyrazil miatit do ulic. Máme za sebou společně asi jenom 350km, ale už teď vím, že nákupu nebudu nikdy litovat. Kouknu se ráno z okna – směje se na mě Miata, jedu do práce- směju se z Miaty, jedu si po práci zablbnout na nějaký rychlý pěkný technický úsek nebo jen na volné parkoviště za nákupcem – směju se z Miaty, zaparkuju ji večer před barákem – směju se na Miatu a tím se ten krásně pozitivní koloběh uzavírá. Protože navíc rád jezdím se staženou střechou a beranicí naraženou šejdrem, smějí se na mě i všichni okolo i když spousta z nich dost podivně, chodci se smějí a nevcházejí na přechody, někteří řidiči na hlavní se smějí a raději mě nechávají z vedlejší projet, holt někdy je dobré se na všechny usmívat a být trochu sick :D. V práci jsem měl navíc možnost si auto zvednout a ve skutečnosti je to jedna z lepších miat, které jsem viděl, někdo se o to auto opravdu staral a věnoval hodně úsilí, aby mu nezrezla podlaha a nosníky, motor měl už nové náplně, brzdy byly čištěné nedávno a na autě jsou nové gumy, k tomu ten hardtop a zdravá střecha.

A něco na závěr? Nyní ani maličko nelituji svého rozhodnutí vzdát se stáří na Zélandu ve prospěch Miaty, ba naopak, brzy si spolu uděláme krásnou autíčkářskou dovolenou do Chorvatska <3 :).

Weru moc Ti děkuju že sis na mě ten čas udělala a najezdila semnou přes 500km kvůli mé potřebě vlastnit každé auto, které se na mě usměje :)