Mercedes-Benz E 350 CDI

V minulém článku jsem vzpomínal, že jediné Evropské auto, které jsem vzal na milost, je Mercedes. Mám k tomu spoustu důvodů, ale nejvíce za to může pohodlnost amerického pupkáče (dobře, tak jsem trochu špekatej). :-D Od doby, co mě „paní Borisová“ ulovila, jsem domů přivezl spoustu aut. Některá se jí líbila víc, některá vůbec (třeba naše nejspolehlivější firemní jedničková Octavia z počátku výroby, o které prohlásila, že je „hrozná“ a jezdit s ní nebudeme). :-D Píšu to proto, že o tomto autě poprvé prohlásila „necháme si ho“? Je pravda, že poslední dobou u ženského pohlaví ve svém okolí sleduji, jak se mění automobilové preference. Stereotypní tvrzení že ženám se líbí malá a roztomilá auta, je podle všeho lež „markeťáků“ u Smartu, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jak je možné, že má drahá polovička pojala ochranářský pud k něčemu tak velkému a hranatému? Nebudu se úplně rozepisovat o subjektivním vkusu mé rebelky, mohli byste mě mít za blázna. Její milovanou brčálově zelenou Felicii v základní výbavě stále „sušíme“ s odůvodněním, že díky skvělému stavu to bude jednou ceněný veterán. :-D Radši se zaměřím na praktické důvody. Musela si zvyknout na systém „jezdí tím, co přivezu“ a tím se z ní stala velice zdatná řidička. Nedělá jí problém řídit ostré Subaru ani velká auta s automatem. Prostě sedne a jede a díky tomu má u mě plusové body. To, jak se stará o auto je sice otřesné (sama od sebe do myčky nepojede a vnitřek vozu uklízím až já, když se na to nedá koukat), ale naivně věřím, že v příští pětiletce ji to naučím. V té přespříští určitě. :-D 

Jelikož je jí stále zima, výkonné vyhřívání sedadel je prvním argumentem. Komfort sedadel druhý, i když se svou drobnou postavou po nakrémované kůži v rozměrných křeslech spíš klouže ze strany na stranu, ale budiž, tomu já přece nemohu rozumět. Spíš mě vyděsilo její zaujetí prostorem auta a absencí prohlášení, že je to moc velké na parkování. Čuchám z toho nebezpečnou hormonální změnu, která má za následek, že si auto přeměřuje pro případné potomky a hromadu krámů, co s nimi plánuje vozit. Nepanikařím a vysvětluji si to tím, že parkovací kamera a senzory dělají z tohoto pohřebáku auto menší, než ve skutečnosti je. A nakonec život se mnou jí přinesl důležité zjištění, že tempomat je úžasný vynález (tím Felicia ve výbavě „sociál“ nedisponovala). :-D Jeho adaptivní varianta v tomto voze je velice zdařilá i přes generační věk auta.

Výbava vozu je hodna samostatného odstavce, takže začněme. Kromě zmíněného tempomatu auto disponuje rovněž automatickým dálkovým svícením, velkou navigací, větráním sedadel, asistentem pro držení v jízdních pruzích, veškerou elektrickou výbavou včetně otevírání kufru, vzduchovým pérováním, automatickým stíráním apod. Určitě si říkáte, že to má dnes kdejaký vůz střední třídy, ale berte v úvahu, že v době, kdy auto bylo nové, to byla nevídané pecka. Připlatit jste si mohli už opravdu jen za speciality jako je noční vidění nebo panoramatická střecha. Výsledek je takový, že autu dnes nic podstatného nechybí a přidává navíc nadčasový design a prémiové zpracování. Interiér i po letech bydlení manažerovi rodiny stále voní novotou a kůží, pro Mercedesy tolik typickou.

Plavba s tímto křižníkem je důvod, proč má Mercedes tolik věrných zákazníků. Jízda se zaměřovačem na kapotě má své kouzlo, měchové pérování Vás kolébá a naftový šestiválec jen přede. Nikde nic nebouchá, neskřípe. Podvozek řidiče zvláštně uklidňuje a nenutí ho jezdit rychle. Pokud samozřejmě potřebujete, stačí šlápnout na plyn, sedmistupňový automat podřadí a vystřelíte vpřed. Spotřebu je možné i přes svižnější jízdu a váhu vozu držet kolem 8 litrů na sto kilometrů, to není vůbec špatné. Teď čekáte ta negativa, ale z pohledu milovníka Mercedesů, jich opravdu moc nebude. Sportování auto moc nemusí, jeho podvozek i řízení tomu odpovídá a na nic takového si nehraje. Některé levnější detaily zamrzí, třeba loupající se tlačítka na volantu, na což trpí všechny Mercedesy z těchto let výroby, ale jinak je vše prémiové a bytelné.

Jako nový byl tento vůz pro spoustu lidí nedosažitelný a dnes jej můžete mít za cenu průměrně vybavené nové Octavie. Věc druhá je servis. Pravdou je, že pokud chcete opici, musíte mít na banány a u prémiových aut to platí dvojnásob. Běžné spotřební věci budou cca ve stejných cenových relacích, jako u jiných ojetin, ovšem v případě dražší opravy je třeba mít nějakou finanční rezervu. Obecně nerad lidem doporučuji konkrétní model auta, ale pokud jsou opravdu neodbytní, doporučím Mercedes. A právě E kombi je dle mého názoru rodinný ideál. Jaký je ten Váš?

Foto: “paní Borisová”