Liška aneb další zvíře na Autíčkáři

První blog na Autíčkáři a já si hned zkraje beru místní elity v podobě blogerů, redaktorů či diskutérů do huby. Moc totiž nevím, čím vlastně začít…? Možná něčím o sobě? To bych mohl, je to totiž věc, co mi u zdejších blogerů trošku chybí a vadí mi, že si za spoustou často výborných článků nedokážu představit konkrétnější věc, než téměř anonymní avatar. Takže…mám rád auta! Překvapivě, co bych tady jinak asi pohledával, že? 

Láska k nim se u mě vyvinula tak nějak přirozeně a nejspíš hlavně díky rodinnému zázemí, kde krom x-tisícové sbírky Matchboxů probíhala i obměna našich povozů v docela svižném tempu. Růst a vývoj buněk v šedé kůře mozkové byl tedy nasměrován a já se tak přes klasické ježdění na korbě oranžové plastové tatry, sběr lepících kartiček s tehdejší automobilovou produkcí (mnozí z Vás určitě onen sešitek pamatují), všelijaké malůvky, igelitky prospektů z autosalónů nebo třeba paření Need for Speed, věnoval této zálibě s větší či menší intenzitou až do svých 18 let, kdy konečně bylo možné začít aplikovat doposud získané teoretické poznatky do praxe.

A tady byl nastartován další progres, který mě od pětiletého tunění nákupní tašky, přivedl přes tříleté automobilové období temna k další pětiletce. Během té jsem coby počínající korporátní krysí závodník s limitovaným, plus mínus dvacetitisícovým budgetem, střídal postarší (především) zadohraby a všelijaké podivně tvarované a pro většinu lidí již dávno odepsané stroje, z nichž jeden tu mimochodem nedávno zažil pod taktovkou nového majitele svou reinkarnaci. Toto bylo skvělé období, kdy jsem navíc podobnou infekcí nakazil i blízkého kamaráda, takže jsme tu a tam vyrážely na podobné lovy ve dvou a naše výpravy krom spousty srandovních zážitků s leckdy dost podivnými prodejci, přinesly i několik skvělých nákupů. A protože zvlášť moje paměť bývá po čase dosti děravá, začal jsem si pro zachování vzpomínek smolit podobné recenze, jako ty, ze kterých jsem tehdá vždy před nákupem čerpal a kterých každý najde na sousedním webu hromadu. I tam byla však záliba ve starých pekáčích dost minoritní záležitostí, komunita poměrně nestálá a orientovaná spíš na VAG, takže jsem se ve snaze najít další digitální kamarády s podobnou úchylkou dostal až na Autíčkáře.

Do teď si pamatuji, jak jsem tu z toho byl u vytržení a připadal si, jak Alenka v říši divů, či objevitel Svatého Grálu. Opravdu dnes ještě někdo sedlá a sepisuje zážitky s áčkovou Omegou, půjčuje si na redakční testy Forda Sierru nebo kupuje z půlky pojízdnou Toyotu Previu a tváří se při tom, že je vlastně všechno v pořádku? Wow, klobouk dolů kluci. Nové teritorium pro filozofování nad okrajovou záležitostí bylo konečně objeveno.

Každá zábava ale jednou končí a stejně jako mě donutila životní situace začít svou třetí automobilovou pětiletku pořízením si něčeho trošku spolehlivějšího a nudnějšího (stříbrné, nafta, kombi), přetransformoval se postupně i Autíčkář do méně punkového webu, než jakým byl ve svých začátcích. Není však důvod jít o dům dál, zdejší komunita totiž vytvořila skvělé podhoubí v podobě blogů (včetně diskuzí pod nimi) a diskuzního fóra, ve kterém jsem opět našel to, co se z hlavní strany webu pomalu začalo vytrácet. A stejně jako kdysi na MACZ, i tady začínám mít po určité době pouhého konzumování informací potřebu něco sesmolit. Jednak tedy pro to, abych si pro sebe uchoval opět nějaké ty vzpomínky, související s pořízením dalšího přibližovadla, druhak i pro vyslechnutí si případných názorů ostatních, protože co si budeme povídat, občas si jde člověk tvrdohlavě za svým, neposlouchá rodinu a přátele a daná věc ho trkne, až když si vyslechne pár slov od komunity, kterou v daném případě (zde tedy auta), považuje za relativně odbornou a nezávislou.

Co se týče mého blogu, nebude to ani z půlky tak zajímavé, pestré a výjimečné jako u elitního blogera Kraba, ani tak filozofické jako u další celebrity Franze:) Stříbrnej naftovej kombík byl sice už zrecenzován u sousedů, ale smradlavá a kouřící motorizace nadále zůstává, pouze se vozí v ne tolik konvenční kastli. A protože s přibývajícím věkem se díky spoustě dalších povinností prodlužuje i obměna mých plechových miláčků, bude se nejspíš v tomhle blogu jednat o sérii článků o jednom a tom samém autě, což možná bude pro spoustu z Vás nuda. Než ale sesmolím něco dalšího, rád si v diskuzi poslechnu, co Vás přivedlo k autům, potažmo tomuhle webu.