Život s Vette – rok první

Je to opravdu přesně rok, co jsem pořídil první auto, se kterým jezdím jen tak – pro radost. A je to první auto, u něhož mně nezajímala spotřeba, vnitřní prostor nebo počet airbagů :-).

Za ten rok jsem najel nějakých 4.200 kilometrů, což není ani moc ani málo. Já mám pocit, že to je tak akorát. Proč tak akorát? – každý z těch kilometrů mně bavil – někdy více, někdy méně, ale bavil (Krabe – i v tom dešti v jižních Čechách to mělo svůj půvab).

Samozřejmě záleží na tom, kam člověk jede a s kým se jede. Nejdelší výlet prozatím jsem s Vette absolvoval právě do jižních Čech. Minulý víkend jsme pak byli (s ženou) na skok u našich „východních bratrů“ – v Tatrách. Oba tyto výlety mně utvrdily v tom, že je s Vette možno cestovat na delší vzdálenosti, ač není klasickým „grand tourerem“. Limitem je pouze nastavení vlastních očekávání a fyzické (ne)schopnosti řidiče (to je tak, když se po vysokohorské turistice sedne do auta, které se musí řídit).

Je rok dostatečný k poznání auta? Záleží na zkoumaném objektu (autě) a jak je chápáno ono poznání. Pro mě je poznání, když vím, co auto chce a co od něj můžu očekávat (servis, příp. řešení poruch) a když vím, co si s ním mohu dovolit (jak jej mohu řídit). A na to si musím odpovědět klasickým německým „Jain“.

Limitem jsem já sám – nejsem odborník myšleno automechanik. Hodně toho člověk načerpá studiem internetových fór, návodů atd. A také uplatňuji jako u všech předchozích aut metodu „sledování“ veškerých podnětů (zvuky, vibrace, rány), které se v průběhu jízdy ke mně donesou. Ale ruku na srdce – informace, které předám svému mechanikovi jsou jen mé domněnky. Co se týče servisu, příp. závad a čekajících překvapení, tak věřím „svému“ mechanikovi. Doposud musel řešit banality (až na ty plováky), nicméně v momentě, kdy nastane specifičtější problém (např. repas převodovky, výměna diferenciálu atp.), tak asi přijdou na radu „specialisté“. A třeba pak bude „poznání“ kompletní.

Druhý rozměr poznání, tj. jak jezdit s Vette je opět limitováno mou osobou. Nejsem „závodník“ nebo řidič, který by měl odjeto „milión se vším možným“. Nemám moc s čím srovnávat a jak třídit informace. A také se nesnažím posílat auto cíleně k limitu, možná i proto, že Vette není extra čitelná a upovídaná. To vše znamená, že přestože mám najety s Vette nějaké kilometry, tak vím toliko, že: je stabilní ve vysokých rychlostech, umí jet hodně rychle v přímce a ani zatáčky nejsou problém. A ne, není to nejrychlejší auto na cestě a myslím si, že i taková služební naftová octávie se mně udrží – pokud ji bude řídit „pilot“ a bude se snažit.

Vzhledem k datu se nejspíš za pár týdnů uloží Vette opět k zimnímu spánku. Co je v plánu přes zimu a případně na příští auto-sezónu? Jsem pevně rozhodnutý nechat nainstalovat laděný výfuk – zatím to vypadá na nějaký cat-back systém od Borly a přemýšlím i o X- pipech. Také nejspíš vyměním to no-name náporové sání za K&N systém, který bude více než jen pouhým placebem. A hlodá ve mně červík, který našeptává cosi o instalaci pořádných brzd. Před vyjetím na jaře se pak samozřejmě udělá klasický servis – olej, náplně a filtry.

Mimo péče o auto bych se chtěl pověnovat také sobě – chtěl bych vyzkoušet nějakou školu smyku nebo školu sportovní jízdy. Nemáte tipy na ověřené kurzy / lektory? Klidně dejte odkazy dole v diskusi do komentářů. Dále bych si příští rok chtěl splnit sen a vyrazit do Alp – mimo aut mně chytla i turistika, takže bych rád spojil příjemné s příjemným :-). Doufám, že mi to epidemiologická situace dovolí a vyrazím s Vette a manželkou třeba na prodloužený víkend k sousedům, kde prý mají ty nejlepší silnice :-). Taky by se mi hodil nějaký tip – mimo profláklé Grossglockner Hochalpenstrasse, Stelvia atp. toho moc neznám …

P.S. pro Vavrise: zatím mně ten Američan baví a nemíním se ho zbavovat. ;-)