I ty si splň svůj americký sen!

Musím se vám s něčím svěřit. I když v mém srdci leží rychlé italské krásky, tak v TOP 5 aut, která bych chtěl za život vlastnit a hlavně řídít, vězí jeden Američan. Přiznám se, že mě moc netankují supersporty od roku 2000 a výše. Taková, která dokáže řídít kdejaký hejsek s jedním prstem v nose a druhým na iphonu. Kdy k řazení stačí lehce zmáčknout pádelko pod volantem. Kdy i v rychlosti blížící se hranícím 300 km/h si jedete jak v obyčejném moderním autě stovečkou (osobní zkušenost s řízením Ferrari 458, ale o tom zase třeba někdy jindy). Chci být Steve McQueen. Cítit se jako závodník. Krotit a prát se s bestií. Prostě a jednoduše – řízení si zasloužit. Bez pekla není ráj!

Zpátky k mým pěti favoritům. Jsou tam skvosty z plagátu jako Miura, Countach, 250 GTO, DeTomaso Pantera… a právě Ford GT40. Krása, elegance, rychlost. Mé pocity z tohoto auta zcela vystihuje video jednoho fanouška:

Ach můj bože.. ten zvuk klasické americké V8! Ta analogovost! Řídíte opravdu Stroj s velkým S, žádný playstation. I ta procedura před samotným nastartováním je naprosto kouzelná. Přímo rituál. Nevážíme si toho, jak je dnes jednoduché auto rozpohybovat a řídit. Zpohodlněli jsme. Ale jako chlapovi mi v tomto chybí určitá ta syrovost, být součástí stroje. Jeho dalším ozubeným kolečkem, kdy aby stroj ze sebe dostal to nejlepší, tak musí taky správně pracovat. Kdy řidič musí něco obětovat, aby to získal zpět měrou vrchovatou. Odměna je pak o to sladší.

A tak jsem si jednoho dne dal trochu práce a porozhlédl se po internetu. Originál je dnes nedostižný, ale mezi výrobci replik se dá toho najít spoustu. A co si budem, člověk musí být připraven, Připraven na situaci, kdy náhle zjistí, že zemřela jeho teta přes dvacáté koleno někde v Tramtárii nebo že jeho číslíčka v loterii opravdu padla. Člověk náhle bohatý prostě musí hned vědět, za co to utratit že jo. A tak se člověk dívá a dívá, kde nejblíž by mu takovy skvost mohli udělat. V USA stojí takové kit cary celkem málo, ale dovoz a dostavět si to, to už je mimo mé schopnosti. V Evropě přichází ke slovu Británie, ale i ojeté kousky tam snadno přesahují hranici 70 tisíc liber. Přiznám se, už sem si začínal hrát s kaciřskou myšlenkou přestavění nějakého evropana (ideálně třeba mercedesu třídy S s v8, dá se sehnat kolem 75 až 80 tisíc) na Fordíka. Když jsem si chtěl googlem ověřit, zda by takový motor do rámu šel nějak napasovat, jako třetí stránka na mě vyskočila tato stránka RH Motor (viz http://www.rhmotor.com/). Říkám si, no jo, další výrobce kdo ví odkud. A najednou mě srdíčko poskočilo! Jsou z Náchoda! V naší zemičce máme výrobce hodně slušně vypadajících replik Fordu GT40, AC Cobra, Porsche 356 a 550 či Mercedesu 300SL. A nikdo o nich neví, nikdo o nich nepíše, ani ťuk. A ne, opravdu pána majitele neznám, jsem z druhého konce republiky. Ale právě to mě vedlo napsat tento článek. Za 56 tisíc euro vám totiž váš americký sen postaví přímo u nás a ne tak draho.

Proto se vás milí autíčkáři ptám – nezná někdo tuto společnost? Nemá zkušenost s těmito replikami? A též vyzývám slovutvorné autory Autíčkáře – nechtěli byste majitele kontaktovat, zda by vám nezapůjčil auto do testu? Určitě by stálo za to rozvířit české vody internetu dalším vozem Made in Czech a nečíst jen další rádoby testy o  Ofcích či “Nejlepčím Českém Komajnu” v bambilontých různých kombinací motoru a výbavy. A určitě by si tato malá společnost větší povědomí u nás zasloužila. Aby dala vzniknout u nás i dalším podobným a aby se třeba časem konečně zlomila ta česká uniformovanost a škrobenost našeho vozového parku. Aby auta nebyli prostředky jen dostat se z bodu A do bodu B, ale i jako v jiných zemích přinášeli radost a byli nám koníčkem. A taky přeci jen, chci být plně připraven, až se na mě štěstíčko usmějě a pošle mi do klína zmíněnou částku. Plně připraven si splnit a žít svůj americký sen.

P.S.: replika ve videu pochází od americké firmy Race Car Replicas. A co si budem, výběr mají taky více než slušný – od GT40, přes Porsche 917 až po Ferrari P4 
viz http://race-car-replicas.com/