Hromadění nepotřebných aut

Nedávno mě zachránila škodovka. Respektive shodou náhod mi zachránila to nejcennější, co máme. Ne nemyslím Porsche v garáži a ani hodinky od Longines. Jednalo se o prostý život při střetu s nebezpečným jevem místních pozemních komunikací, ti slušnější tomu říkají bulharský kamion. Já tomu říkám problém, který nikdo neřeší. Podmínky pro domácí a vůbec Evropské dopravce jsou rok od roku přísnější a potom vás málem zabije auto, co už mělo dávno odpočívat někde u Varny na vrakovišti. Řidič co poruší snad všechna možná i nemožná pravidla aby dostal co? O pár euro na hodinu více. Ironií osudu si tak uvědomíte, že vlastně mnohdy na silnici je důležitá věc kterou tak rádi opomíjíme.

Ano je to bezpečnost, protože nejen my se na silnici pohybujeme a nelze neustále přemýšlet i za ostatní. Kdybych se vezl v té malé Mazdě, už pravděpodobně nenapíši nikdy ani písmeno. To neznamená, že se mě líbí povinné ESP a airbag řidiče, ale něco na tom bude. Po nějakém nepříjemném zážitku si člověk uvědomí několik věcí. A mezi ně patří i to že hromadit auta je vlastně zbytečné pokud se tedy nejedná o sběratelská spíše mistrovská díla. Stejně to ale většina z nás dělá. Klidně se vsadím, že mezi námi tady bude těch, co mají jen jedno auto drtivá menšina. Já mám totiž poslední dobou vždy pocit, že prodávat se nevyplatí a nákup je přece jen zajímavější.  

Reálně prostě nedokážu těmi auty jezdit, prostě jen stojí a práší se na ně. Jeden by se zeptal proč? Dnešní auta jsou totiž hrozně nedokonalá. Výrobci už 20 let tvrdí naprostý opak ale pravda je jinde. Víte v některých částech světa, stačí jako rodinné auto moped a potom na něj poskládáte celou třiceti člennou rodinu. Chce to asi trochu cviku. Ne však v Evropě tady nám pětimístné vozidlo s karoserií kombi a nějakým motorem z poslední dekády mnohdy nevoní. V čem je ta nedokonalost dnešní produkce která nás tlačí k tomu kupovat stále další a další auta. Zatím co oficiální propagace většinou zní ve smyslu o víkendu s rodinnou na chalupu potom do zaměstnání a večer zpráskáte čas toho číňana v elektrice na ringu. Realita je bohužel jinde. Jedno auto v některých případech tohle dokáže, ale nikdy ne špičkově možná jen průměrně. To ale správnému nadšenci nikdy nebude stačit. Proto občas potkáte v Alpách Porsche 911 co má na střeše tři jízdní kola a uvnitř namačkanou celou rodinku. To je ale spíše záležitost občasná.

Mnohdy když sháním auto, narazím skoro u každého druhého na nějakou překážku, co nákup znemožní. Určitě to znáte. Je to často v případech kdy jde prostě o auto s přízviskem dělník. Co odveze do práce a děti do školky a manželku na Pilates. Vypadá to jako jednoduché zadání. Jenže někdy dojde k tomu, že tohle auto vyjde na vás a jedete sami a nejen pár minut dopravní zácpou do práce. Co potom? Nuda za volantem Dacie, nebo snad PT Cruiseru? Odpověď bohužel není Miata. Odpovědí je hned několik druhů.

První je pro pravé petrolheady (stejně debilní výraz jako apka)co usínají s památníčkem podepsaným od Magnuse Walkera a na dobrou noc sledují staré díly Top Gearu. Ti to neřeší a na všechno mají Porsche 964 z konce výroby M64 turbo. Manželka jezdí autobusem a bere sebou i děti, protože přece nebudou jíst a chodit ve špinavých bagančatech do Porsche. Na dovolenou nejezdí, protože co kdyby po cestě pršelo. Občas když potřebují, něco někam odvést zavolají známému, co jezdí oktávkou. Nebo to jistí kurýrní služba. Celý život podřizují svému vozu a baví je to. Tedy toho jednotlivce rodina až do rozvodu trpí.

Druhou cestou a odpovědí může být cesta páně. Tedy odříkání. Jsou to lidé, co svůj auto zájem upozadili pro dobro vyšší. Většinou své ego trápí právě kvůli rodině. Nikdo nic netuší a v jejich okolí vše vypadá normálně. Před jejich domem stojí stříbrný VW s označením TDI a ve variantě Variant. Nesnáší ranní startování motoru a nesnáší všechny rodinné výlety. Je to pro ně instantní zlo. Děti jsou malé a tak na víkendové auto není ani pomyšlení. Možná až vyrostou. A nebude už pozdě? Uznávám sehnat zajímavé a rychlé kombi je opravdu úkol hodný Pavla Kožíška. Možná že snad ta Miata? A sakra zase ne.

Třetí skupina už má děti odrostlé nebo je prostě nemá anebo je neřeší. Však taky nějak vyrostou ne. V téhle množině nalezneme lidi, co jezdí do práce malou Toyotou anebo mastnou tyčí. O víkendu se ale utrhnou a změní. Zahodí kravatu a sáčko od Bosse dokonce i brýle nahradí kontaktní čočky. Z garáže jede pečlivě schovaná Corvette a jsou konečně ve svém světě. Ani tohle řešení však nemusí být pro všechny dostačující. Zdá se, že výrobci aut tohle vědí už docela dlouho. Hlavně už se dostáváme k jádru věci! Jedno auto prostě nestačí. Je tady přibližovalo a potom něco pro vášeň. Jako manželka po dvaceti letech a mladá blonďatá milenka. Jasně někdo to vyřeší motorkou. Většinou tak na dva měsíce než ho někde dožene zubatá.

Čtvrtá skupina a množina jedinců se sdružuje právě kolem projektů, jakým se zdá být Autíčkář. Jsou to lidé okolím často podezřívaní z nezákonné činnosti. Jsou pro mnohé divní. No řekněte, kdo normální by co půl rok jezdil jiným autem? Kdo normální by skladoval ve dvoře či kolem domku staré vraky. A kdo normální si sakra může dovolit nějaké to Porsche? Však ani džej ár v Dallasu si takové auto nedopřál, táto. Myslí si sousedka odvedle, která obdivuje pohledem z okna ladné křivky jejich nového i20. Samozřejmě tohle celé podpoří i ti z nás co se prohání kolem v malém sporťáčku. Všechno co je dvoumístné a rychlé u normálních lidí evokuje bohatství a logo Ferrari.

Popíráme názor automobilek, že pro zábavu a potěchu ducha stačí vlastně nový Golf nebo nějaká korejská alternativa. Sbíráme auta v podstatě bezcenná, kterými potom ani nestíháme jezdit. Jak známo nelze jezdit více auty najednou v jeden čas. Bohužel. A když se objeví něco zajímavého, nestačí nám si o tom číst. Musíme to zkrátka mít. Je to ještě normální stav? Možná je to opravdu nějaká duševní porucha.

Důkazem budiž místní Porsche mánie posledních dnů. Líbí se mi a nemám s ní problém. Jen mě při čtení názorů a článků napadlo. A co na to oni? Jak to asi vidí lidé z první a druhé jmenované skupiny. Je to vlastně asi úplně jedno. Totiž i oni dříve nebo později skončí u nás. Ve čtyřce a tajně budou přemýšlet, jak asi jezdí ta GT2. Lidé nadšení a zasažení autofanatismem mají jeden dar, oni umí rozdávat radost a přesvědčit vás o tom že nutně potřebujete páté auto. Až Krab nebude vědět, co by chtěl dělat tak si otevře dealerství Porsche. Nebo snad klidně i bazar o zákazníky nebude mít nouzi.

Při přemítání nad životem mi došlo, že vlastně mít více jak dvě auta v rodině, je prakticky nesmysl. Jenže to by prohlásil, ten kdo neví co to je láska. Člověk, který nikdy nenaboural svou S4 aby jí potom za nemalé náklady celou zimu a jaro opravoval.  Až otcovsky jsem se staral o tu hromadu plechu, když byla zapadaná sněhem v mínus deseti stupních celsia. Možná je chyba mít rád stroj. Ano jestli jste to nevěděli, auta jsou stroje a nemají duši. Dokonce ani ta stará. Dříve jsem auta rád prodával a v zápětí si koupil jiné. Časem jsem z toho neměl radost a tak trochu vzpomínal na to staré předešlé. Jediná možnost jak se tomu pocitu vyhnout je prostě neprodat. Jde to dělat teď. Ale půjde to i časem třeba s rodinou a jejími požadavky na existenci? Nechci se dočkat doby, kdy budu střídat věci jako Audi Q7 na operativní leasing jenom protože Eliška potřebuje vzadu svůj vlastní displej a Pepíček by okopával v jiném autě sedadla zezadu.

Bohužel mi přijde z toho, co zde občas čtu, že rodina a děti se rovná autíčkářovu konci. Samozřejmě ne ve všech případech. Ne nikdy nechci děti, raději si pořídím Turbo, řekl bych, že jeho TCO bude za minimálně 18 let nižší než u toho malého Franze. Nakonec na prodeji aut ještě nikdo pořádně nevydělal, pokud tak činí poctivě a na nákupu zrovna tak. Pokud tedy nenakupujete auta místa dluhopisů tam je situace potom jiná. Proto budeme vždy tak trochu blázni. Zajímalo by mě, jestli třeba ve středověku někdo kromě krále měl třeba 5 koní? Samozřejmě koně nebyly k dispozici jako crossover, nebo SUV a tak bylo vše jednoduší. Víte, jestli je tohle postižení dané nějak historicky. V tomhle asi za 40 let totality bylo rozhodování jednoduší. Veřejnost motorizovala Škoda a na víkend si člověk naplánoval servis, aby se nenudil. Ti šťastnější podědili něco západního nebo třeba nějakou starou tatrovku. Není to také trochu příčinou toho dnešního boomu a zvyku hromadit auta? Dříve to totiž v některých zemích nebylo tak snadné. Nebo je to dané prostě jenom tím, že dnes jsou ojetá auta prostě levná a dostupná. Samozřejmě že ne všechna ale dobře víme že e30 M3 není už dávno auto. To je legenda stejná jako sixtinská madona. A podle mě bude mít svou duši zrovna jako já nebo vy.

Aha co jsem to chtěl vlastně původně říci. Vlastně to je všechno a při nákupu svého dalšího vozu myslete také na bezpečnost. Mimochodem Porsche je na tom ve své kategorii dost dobře. A pozor na bulhara v kamiónu je to větší zabiják než kouření. Bohužel vám to neřekne žádné ministertvo.