Hluboká fáze dědkovství

J ako by mi jeden křáp nestačil. Po roce s kompaktním convertible zjišťuji, že mě americké křižníky naprosto uhranuly. Jasně, LTD placka s full-size půdorysem je ideální volbou, ale pokud jste jako já vyrůstali na X-files, tak ve vás zbyl snad alespoň kousíček náklonosti k amerikám ze ‘špatné’ doby. Caprice classic, Ford Crown-Vic ale i Park Ave, Le Sabre, Aurora… Prostě všechny ty americké škatule, které prozatím čekají na svůj vstup do světa zaoceánských klasiků. Pravým odborníkem na detroitskou ocel je samozřejmě Vojta a já jen matně vzpomínám, kterému koncernu asi ty metráky železa přede mnou patří. Kupodivu se ze mě pod prvotním návalem dojmů zatím nestal zarputilý přívrženec momentálního klanu. Chryslery sice mají své kouzlo, ale zcela jedinečné určitě nejsou. Když už se zatoulám na inzertní servery, vždy mám do půl hodiny ‘nakoupíno’. Tentokrát mi učarovala hned dvojice Buicků a já nabyl přesvědčení, že musím otestovat autíčkářův blog.

Buick LeSabre 1999

Klasická piksla americké oceli. Vůbec nic o tomhle autě nevím a je mi to fuk. Podívejte na ty klasické tvary. Tříprostorová esence bytelnosti s bílým proužkem na pneumatikách! A naštěstí má i pár pochroumaných vnitřností, takže má mysl se může ukájet představami, že by majitel třeba souhlasil s výměnou za čtyřválcové kabrio! No dobře, buďme realističtější. Prostě bych okradl babičky, vytahal z peřiňáků Masaryky a Palacké a koupil si pojízdný gauč. Ano, uvědomuji si, že tohle je přesný opak petrolheadova vlhkého snu. Jediná příležitost při které tenhle mastodont bude kouřit nastane, až moje přítelkyňe do běla rozzlobená nad další neuskutečněnou dovolenou zapálí můj vozový park. Tedy imaginární vozový park. Stejně to chci!

Buick Park Avenue 1991

Víte co je ještě lepší nápad než sedmnáct let starý Buick s podměrečnou motorizací? Jedině 25 let starý Buick! Červený interiér, řazení pod volantem, ještě vyzrálejší tvary… A pořád jen 75k. Měl jsem se stát web developerem, nebo čímkoliv lépe placeným než pouhým konstruktérem. Na tomhle autě mě velice mrzí hned dvě věci: 1) Náš předrahý šéfredaktor se zná s majitelem a vyzdvihuje dobrý technický stav vozu a 2) až na takovou věc budu konečně mít peníze, půjde o 40 let starou klasiku ceněnou na mnohem větší násobek z průměrného platu. Teď ještě by se dal Park Ave provozovat rozumně levně a bezproblémově a já přímo cítím, jak mi tahle šance klouže mezi prsty.