Ford Focus 1.0 EcoBoost Trend

Jenže zdání často klame a některá auta umí mile překvapit. Jako právě Focus čtvrté generace, který si před dvěma lety pořídili mí rodiče. Ano má jen základní litrový Ecoboost se 100 koňmi a ano, má jen základní výbavu Trend (na výběr pak je ještě několik stejnojmenných variant s nějakým „trendy“ přídomkem) plus pár příplatkových výbavových sad a základní tmavou, nemetalickou modrou. Vadí to? Mě tedy rozhodně ne! Důležité je, že je to pořád auto, které lze jako auto ocenit a není to nějaký smartphone na kolech. Rád bych se tedy s vámi podělil o své zkušenosti s autem rodičů, za jehož volantem jsem já strávil velmi příjemných cca 15 tisíc kilometrů, najetých převážně na delších dovolenkových cestách.

Co vás čeká uvnitř

Pokud jde o interiér, najdeme zde relativně dost měkčených plastů a taky si troufnu tvrdit, že to pěkně všechno drží pohromadě a dlouho držet bude. Dobrá práce. Ale na nějakou extra estetiku či dokonce prémiovost, si tohle auto nehraje. Na druhou stranu začínalo na nějakých čtyřech stech tisících základní ceny. V základním provedení vás přivítá klasický přístrojový štít s poněkud větším displejem palubního počítače, než jsme byli zvyklí dříve a ukazuje také více informací. Nejnižší výbava však znamená, že jeho potenciál není zcela využit. Podle mě by neškodilo, kdyby přidali alespoň digitálně teplotu oleje. Bohužel toto najdete jen ostrých Fordech s označením ST. Základní rádio s třířádkovým displejem připomíná zlaté časy klasických autorádií. Přehrávač CDček byste tu však hledali marně. Byl za příplatek 2500 korun a docela by mě zajímalo, jestli si něj vůbec někdo připlatí. Jinak ale i toto základní rádio obsahuje kromě přijímače AM a FM vln také Bluetooth Handsfree, paní, která čte esemesky, možnost přehrávání hudby z mobilu rovněž přes „Modrozubovou“ konektivitu či přes USB. Dotykový displej dostanete až od dražšího provedení Trend Edition nebo zapříplatek. I to základní má dnes moderní tabletoidní styl. Je ale malé a ve výhledu tak nepřekáží. Současně jej máte ale v zorném poli. A jak na displeji rádia, tak palubáku svítí nápisy v naší mateřštině. Což potěší, a navíc jeho šest reproduktorů docela pěkně hraje. Chtěl si někdy ale poslechnout příplatkové audio B &O. Pod rádiem jsou výdechy ventilace a pod nimi, světe div v dnešní době, klasické fyzické ovladače klimatizace. Platí to pro všechny výbavové verze a bez ohledu na to, zda máte mechanickou či elektronicky regulovanou dvou zónovou klimošku. Ergonomie je naprosto v pořádku a nemám zde výhrad. Výbava dále zahrnuje například obyčejný tempomat, systém zabraňující opuštění jízdního pruhu, vyhřívané vše možné od předních sedaček přes volant až po čelní sklo. Jak jinak u této značky.

To nám ale vyrostl

Posoudit estetickou stránku auta musí každý sám, ale mě osobně se nový Focus líbí. Taky je potřeba zmínit, že nám proti svým předchůdcům docela narostl. V karosářské variantě „česká chalupářská“ se může pochlubit délkou bezmála 4,7 metru a rozvor narostl na 2701 milimetrů. V podstatě lze říci, že zatím poslední generace Fordího kompaktu má srovnatelné rozměry s první generací středně velkého Mondea. Co je ovšem důležitější, tak na rozdíl generace předcházející, se může pyšnit velmi slušným vnitřním prostorem a doslova obrovským kufrem. Jen tak pro zajímavost, když jsem jej zaparkoval na parkovišti u mola v chorvatském Šibeniku, tak zabral na délku celé parkovací místo. Tudíž s větším Mondeem by už mohl být problém a větší byste tam ani nechtěli. Rodinný ideál? Ano, pokud vám stačí spousta prostoru a velký kufr. Potěší také, že konečně můžete sklopit opěradla zadních sedadel pohodlně a jednoduše páčkami v kufru. U Fordu jsem toto viděl poprvé, je to velmi příjemná záležitost.  

Jsem to stále já?

Všechno to zní krásně, ale něco podobného dnes zvládne každý . Všichni znalí věci ale vědí, že Focus Focusem vždy dělalo něco jiného než litry v zadní části vnitřního prostoru a „simply clever“ vychytávky (sorry, já fakt musel Škodovko; pozn. autora). Kompakt od Fordu byl od počátku stavěn jako zábavná, řidičská alternativa svých soupeřů a schopnosti inženýrů, kteří u modrého oválu mají na starosti vývoj podvozků jsou mnohdy až neuvěřitelné. Ne jednou jsem slyšel, že snad musí číst před spaním knih, o černé magii, protože to zkrátka nemůže fungovat tak skvěle. Jenže ono funguje. V případě první generace měl, co dočinění člověk, jenž letos bohužel odešel do autařského nebe. Nemluvím tady o nikom jiném, než o Richardu Parry-Jonesovi. Stvořiteli jedničkového Mondea a člověku jenž vedl vývojové oddělení Evropského Fordu do roku 2007. Člověku, s ním zkušební jízda nebylo pro slabší povahy (a především žaludky) a také měl velice dobrý cit pro jemné nuance v kvalitě jízdy. Podle mého názoru, to byl perfekcionista, pro kterého nemohlo být nikdy nic dobré. Ale pochopitelně přesně tohle je zárukou úspěchu a jeho odkaz žije v dnešních Fordech dodnes. O Focusu nemluvě. Co se ale zde podařilo „podvozkářům“ je opravdu těžko pochopitelné a současně naprosto fantastické. To auto má tolik mechanické přilnavosti. Focus na základních šestnáctipalcových kolech s pneumatikami o rozměru 195/65 R16, je schopný letět po průměrné české okresce naprosto nepublikovatelným tempem, a přitom vyžehlit nedostatky jejího povrchu do takové míry, že k vám možná občas pustí jen takové informativní žuchnutí ve stylu, jen tak mimochodem, ta silnice není úplně hladká, a přitom nemá daleko k tankodromu. Schopnost auta měnit směr, stáčivost zadní části, schopnost zavěšení tlačit kola do co největšího kontaktu s vozovkou. To vše mě na podvozku fascinuje. No zkrátka je to Ford. Ale baví mě. Hodně mě baví. Nějakou tu výhradu k bych měl k řízení, je docela přeposilované, ale jakmile si na něj zvyknete, zvládnete s ním krásně a velmi precizně vést auto po silnici. Další drobnou výhradu bych měl ke spojce, která jde také docela lehce a je třeba si při přestupu z některého ze starších modelů zvykat. Mohla být trochu tužší. Ne moc. Jen malinko. Ale poté co si na ni zvyknete, rovněž bez problémů. Ty další dva pedály jsou však perfektní. Prostředním pedálem zvládnete přesně dávkovat velmi sebevědomé brzdy a na povely plynem malý přeplňovaný trojhrnek, reaguje překvapivě briskně. Nejvíce si to uvědomíte, když při podřazování ťuknutím do něj, srovnáte otáčky (skutečný meziplyn jsem se bohužel zatím nenaučil, ale kdyby se našel někdo, kdo mi s tím poradí, nebudu se bránit ????). Jinak tedy samotný motor je velmi příjemný. Na rozdíl od většiny konkurenčních oturbených prcků, je EcoBoost krásně lineární, má hlad po otáčkách. V nejslabší variantě sice jen do nějakých zhruba pěti tisíc. Za touto hranicí už moc neroste. Silnější provedení na tom budou lépe. A taky pod zátěží zní pěkně nazlobeně. Při klidné jízdě neruší. Jinak vůbec nejde špatně. Papírová hodnota 12,5 sekundy z nuly na sto mi připadá daleko ospalejší než jak pocitově auto zrychluje. Nu a k tomu si připočtěte, že moc nepapá. Delší trasy převážně po dálnicích zvládá do nějakých 5,5 litru na sto. Běžné příměstské dojíždění kolem pěti a jen při opravdu dynamické jízdě bude mít výrazně větší hlad. Dlouhodobý průměr bude ale jinde. Mluvíme zde samozřejmě o „zajetém“ motoru, který už si po více než 20 tisících ujetých kilometrech pěkně sedl.

Závěr

Ačkoliv platí, že sto lidí, sto chutí a každý holt má jiného preference ohledně toho, co si koupí. V této kategorii je skutečně mnoho nadaných soupeřů a každý láká kupující na něco jiného. Podle mého názoru je však Ford Focus skutečný etalon. Z praktického hlediska je Octavii víc, než důstojný soupeř, ale dáte za něj podstatně méně a za volantem se budete bavit podstatně více. A to už stojí za úvahu. Možná jsem k němu málo kritický, to už musí posoudit každý sám. Každopádně optimálně navržené rodinné auto nižší střední si představuji nějak takto. Takové ty kecy typu: Fordem tam, vlakem zpět si nechte. Mě Fordy vždycky dovezly do cíle a jejich provoz rozhodně nemohu označit za budget ruinující. Pokud se vám líbí, běžte a kupte si ho, dokud taková auta ještě jsou. Protože se obávám, že budoucnost vypadá jinak. Podstatné však je, že Focus zůstává Focusem. Alespoň prozatím a to je dobře.