Audi TT Quattro - No do háje...

Už roky se zoufale snažím provozovat dvě až tři starý zadokolky od Fordu, z toho dokonce jednu zajímavou. Toho času všechny odložené pro opotřebení a závady neslučitelné s životem.

Nemám rád koncern. Nebaví mě přeplňovaný motory. Opovrhuju haldexem.

Proto jsem si, logicky, loni koupil levné TT Quattro 180 se závadou motoru, tříletým nánosem prachu, hranatými pneumatikami Otrokovické kvality a s vizitkou servisního poradce Porsche Brno v kastlíku.

A všechny ty zapšklý stanoviska jsem si vymazal z hlavy!

Ano… váží tunu a půl, řízení není komunikativní, a má devět z deseti známých problémů tohoto modelu. A vlastně nemá výkon.

Ale rychle mi došlo, že mi dává všechno, co potřebuju. Že mě v neděli vytáhne se projet. Že se za ním ohlídnu, když zaparkuju, a že mám radost z oprav a vylepšení, co na něm provádím. Že mě baví jeho modrá kůže (a krev), bezrámové okna a audio Bose. A víčko nádrže jak na ´69 Chargeru. Baví mě jeho geniální pozice za volantem, která čaruje s tím, jakej má člověk z jízdy dojem. Baví mě, že jsem si s ním poprvé v životě zajel Brněnskej okruh (a to žiju hned vedle).

 A hlavně, sakra, je místně a časově snadné ho provozovat. Patří do kontinentální Evropy jednadvacátého století, ne na Floridu (Fox) či do minulého režimu (Sierra). To je pro mě nezvyk. Na díly se nečeká čtyři dny, ale čtyři hodiny – než dojede rozvoz z Kelitu. Při zvedání nekřupe jako reklama na Lay´s. Jsou dostupné servisní informace a všechny problémy jsou v lidovém povědomí vyřešeny… Nekomplikuje mi život. A to je přitom TT na poměry koncernu servisní peklo. Nedovedu si představit, jak úžasně jednoduchej život musí být se sníženým Golfem s mírně čiplým TDI, kterej reálně pojede stejně, jako to TT. Ty normální lidi měli vlastně pravdu. Ideály a sny radikálního autíčkáře se drolí jako nosníky pod kufrem mé Sierry.

Chcát proti větru lze, jen dokud je tlak.
Kdy je další trackday? :)

úvodní foto: Josef Vyškovský