Poslední dobou tu většinou píšu o soužití se svými auty (a jeden takový zápisek mám rozepsaný, protože už jsem zase stihnul poslat dál svoje STi RA), ale teď jsem si jednou zase něco půjčil, byť teda s úmyslem posoudit, zda daný vůz koupím nebo ne. Nekoupil jsem, ale ne proto, že by bylo cokoliv špatně. Vysvětlím…
Pro trochu kontextu nejdřív uvedu, že to není zdaleka první silnější auto, ani první pětimetrový sedan, který jsem řídil. Ostatně jsem pár let měl jako daily C32 AMG s podobnými tabulkovými parametry. Nejsem určitě fanoušek Audi, ale tohle je jeden z těch modelů, které jsem vždycky respektoval.
Legenda jménem Audi S8 D2
Takže, o jakém voze je řeč? Jedná se o Audi S8 první generace (D2) z roku 1997, s motorem 4.2 V8, poctivým mechanickým pohonem všech kol (quattro) a hlavně s manuálem! Většina těch aut byla vyrobena s automatem a pozdější ročníky (facelift) tohoto modelu jsou ještě víc zaměřené spíš na luxusní svezení a už nejsou tak cool.
Jenže tady to zdaleka nekončí. Kamarád, který si to auto koupil jako mladej kluk před 19 lety, si Vosmu postupně upravoval k obrazu svému. A ten obraz byl sportovní. Dneska bych se jeho počínání nebál nazvat tvorbou jakési RS8, kterou Audi nikdy neudělalo. Nenechal se odradit tím, že to většině lidí nedává smysl – na tom nezáleží, když si upravuješ auto pro sebe. Nezastavil ho nedostatek informací o sportovních úpravách, protože tyhle auta nikdo neupravoval. Prostě zkoušel, testoval, upravoval, až nakonec (asi 10 let po koupi) doiteroval do víceméně finálního stavu, který si představoval.
První dojmy
Já zatim přeskočim vyjmenovávání úprav a řeknu vám svý pocity z projížďky, když mě v tom před nějakým rokem poprvé svezl. Pořád to mám v živý paměti, protože máloco ve mě zanechalo tak silný dojmy a bylo tak strašně rozdílný oproti očekávání.
Rozjel se a vše nejdřív celkem normální – pohodlné sedačky, motor – šepot květin, v kabině ticho, jen je cítit trochu tvrdší podvozek, ale nic divokýho. Jenže jak se motor zahřál a my jsme z obce vyjeli na nějakou okresku, tak se začaly dít věci, které patři do placatého sporťáku a ne do auta, ve kterém pohodlně můžou cestovat čtyři basketbalisti. V zatáčkách to sedělo v nepřístojných rychlostech naprosto nepochopitelným způsobem. Než jsem si na to zvyknul, byl jsem z toho dost vyplašenej, ale díky úpravám to fakt sedělo jak přibitý a vůbec nezadávalo důvod k nervozitě – žádné náklony, čekání na to než auto zaklekne a kdesi cosi. Jenom přesnost a grip. Atmosférickej osmiválec, manuál a pohon všech kol – to je prostě kurevský kombo samo o sobě, ale když to ještě okořeníš víc do sportovna… blahodárná věc pro každou benzínovou hlavu.
Recept na domácí „RS8“
Jak toho docílil? Nemám zdaleka celou story, tu jsem poslouchal a nestačil se divit, ale zde pár klíčových bodů:
- Podvozek: Tlumiče Bilstein B8 v kombinaci s pružinami Eibach.
- Náprava: Hliníkové těhlice a ramena z novějšího modelu S8.
- Brzdy: Výkonná brzdová soustava z novějšího modelu S8, kotouče o průměru 375 mm
- Kola: 20" kovaná kola z novější generace Audi RS6.
- Úprava řídicí jednotky (ECU): Chip od ABT, kterej přidá asi 10 kW.
No a teďka to vypadá, že se s Vosmou kámoš rozloučí a to za cenu menší než 20 globusů. My jsme se o tomto autíčku spolu bavili už roky a já byl odhodlanej ho koupit, až bude příležitost, takže když se nyní objevila, požádal jsem o krátkou zápůjčku a konečně si to vyzkoušel na vlastní kůži.
Nájezd je velký – začíná se blížit vzdálenosti Měsíce od Země, ale na sametovém projevu motoru a skvělém handlingu bys to nepoznal. Poznáš to na ošoupaném volantu, který naprosto skvěle padne do ruky a který si elektricky nastavíš všemi směry do ideální pozice. Jak jsem byl instruován, lepší je sedačku si nastavit do akceschopné polohy, čili jet trochu vzpřímeně, připravenej tancovat po pedálech a ne rozvalenej jako bys seděl v S-kládě. Bál jsem se jak moc brutální bude chod spojky, ale obava byla lichá – ano, je tužší než mají “regular traffic” auta, ale spíš adekvátně než přehnaně. Řazení je celkově příjemné, vyžaduje jistou ráznost či sílu, ale dráhy jsou přesné, takže celý proces dělá radost. Stejně jako xenony v takhle starém autě – ty jsem ocenil, protože jsem se jel projet v noci a vůbec to nebyl problém.
No dobře, rozkoukal jsem se, zahřál vše na provozní teplotu, vypadl z města a dal tomu napít. Výkon graduje samozřejmě krásně lineárně, převody jsou delší než týden před výplatou (dvojka snad 120 tacho, na trojku jsem ve waze viděl 169) a z toho vyplývá, že se v reálu při sypačce jede nejčastěji na 2-3. Řeknu vám, že v -6˚C a jak jsem teprve zpětně zjistil, tak ještě k tomu na letňácích, jsem nemohl uvěřit tomu, jak se tomu dalo šlapat na krk a jak daleko je limit. Dvojka krásně dynamická, s quattrem není problém výkon položit na silnici i za nepřiznivých podmínek. V podstatě ideální stroj na to přijít o papíry a proto jsem si radši i na tuhle (nebo spíš zejména na tuhle) příjížďku přendal detektor ze svého auta. (V létě prej pomůže jezdit s otevřeným oknem pro lepší vnímání rychlosti.)
Verdikt: Dvě tváře devadesátkového světa
Takže líbilo se mi to moc – žeru takovej ten trochu understated badass design, brutální kola a vůbec v kombinaci s podvozkem skvělej fitment. Líbily se mi ty dvě tváře – furt to dokáže bejt poklidný a tichý auto. Líbí se mi 90’s-tastic interiér, ve kterém je svět ještě v pořádku. Jen ta nabídka bohužel přišla v době, kdy už mám určitým způsobem sestavenej vozovej park a moje aktuální priority v životě tomuhle peklostroji úplně nepřejou, tak jsem se s váma chtěl aspoň podělit o skvělej zážitek a jestli máte pocit, že to auto opravdu chcete a neodradí vás pár nedodělků, které majitel z nedostatku času už nevyřeší, tak mi napište zprávu tady přes Autíčkáře.
Co vy na to? Taky vám přijde tahle “RS8” hustá nebo jste zapšklí, že si někdo postavil auto, které je teď kompromisem v oblasti limuzína i sporťák a půjdete to zhejtit do komentářů? Vlastně kdybych s ním neměl osobní zkušenost, možná bych si taky říkal, že to je docela blbost: but then I saw her face… now I’m a believer ;)
Mějte se krásně.
PS: fotky jsou upravené AI, protože měly nevábné pozadí jak jsem auto fotil v garáži a tak různě, tak sorry, že mám rád hory.







Wakantanka
27. 1. 2026, 22:51Kamoš mal tiež takú podobnú, podobný ročník, V8 380 koníkov ale automat cca pred 20 rokmi. Na to ako je to auto veľké a ťažké to lietalo priam až neuveriteľne. Keďže jeho bola úplná séria najväčší problém boli brzdy. Tie po chvíli šantenia dali najavo riadnym smradom že už majú dosť. Prevádzkovať to dnes ako daily? To už asi nie, tiež sa mi pomenili životné priority a nezvýšil adekvátne príjem. Ale má môj rešpekt a obdiv každý čo sa do podobného niečoho pustí.
Initial C
31. 1. 2026, 09:39Krasne auto, jak je na tom upraveny podvozek z hlediska pohodli s temihle koly? Ohledne vozoveho parku - mas jeste BRZ? Ja jsem chtel puvodne gt86 nahradit Giulii, ale nejak se mi nechce prodavat. Rikam si, kdyz je ted jen tak nizko, a turbo nebo kompresor stoji okolo 75t, k tomu jeste adaptivni podvozek od Tein, by mohlo dat Toyobaru dalsich par let radostneho jezdeni.
wdave_t
31. 1. 2026, 10:22Je to v pohodě i na těch kolech, ale rejd je docela peklo :)
BRZ už taky nemám. To se mi hodilo prodat tenkrát jak jsem pořídil STi a na daily mám zase jiný auto, který sice není zas tak zajímavý tím čím je, ale taky si zaslouží zápisek z jiného důvodu :)