Alpský vůdce Ötzi

Můj stříbrný Ötzi totiž vůbec takový není. Je to pravý horský vůdce. Nemá na sobě nic jiného než co nutně potřebuje a protože podcenil počasí a myslel si, že mu stačí jen pohon jedné nápravy zůstal chudák na věky uvězněný v alpském ledovci.  No, nakonec jsem ho tam teda nenechal a přivezl z Alp zpět domů do tepla, do nížiny.

Ötzi už testoval kde kdo. I naše velectěná redakce. Kde kdo ho i chválil. Dokonce i nějaký britský pisálek. Jmenoval se Clarkson nebo tak nějak, nešetřil chválou a to si britové typicky ze Škodovek utahují. Už to tak vypadá, že jim k smíchu nakonec zůstanou jen ty Morrisy Marina a Austiny Allegro s hranatým volantem. No nic, ať nečtete jen samé kecy, pojďme se podívat jak jezdí, ten Ötzi.

Je to docela velký kamarád, má rád děti, je poslušný, vytrvalý a hlavně mu stačí jen menší hrst granulí denně. Představte si pana Humla z Macha a Šebestové, hu, hu. No, takhle se asi auto samozřejmě netestuje, ale myslím že „kamarádskost“ auta je jedna z nejdůležitějších vlastností. Platí to jak u charakterních sporťáků, tak i u běžných tahacích „mul“ jakou je právě Ötzi. Jeli jsme spolu už mnohokrát a dá se říct, že tento konkrétní kousek co vidíte na fotkách jsem si sám zajel od nového. Naposledy jsme jeli v létě pracovně do Grenoblu a projeli fantastickou část švýcarských a francouzských Alp. Silnice z Churu do Brigu vede totiž přes Oberalppass a dále přes 2451 m vysoký Furkapass. Pak začne klesat do hlubokého údolí kantonu Wallis. Ötzi sice asi není ideální auto které byste si vybrali na zdolání jedné z nejfantastictějších okresek Evropy, nicméně není to s ním taková nuda jak si asi myslíte. Krom toho, že Ötzi je alpský muž, možná i vůdce kmene jak tvrdí v informačním centru jeho vlastního muzea, je to i svým způsobem robot transformers. Teda transformers, který umí být vším možným, jen neumí měnit barvu a tvar hranatého teréňáku. Cestou zpět jsem jel serpentiny na Furkapass a za mnou seděl černý nedočkavý Golf TSI. Nechal jsem ho na rovince předjet, ale pak jsem se ho až nahoru držel jako klíště. Bylo jasné že se Golfík snažil co mohl dle pohledů na naklánějící se karoserii, ale můj hranatý horal se držel stále v závěsu. Chvíli mě to vrtalo hlavou, ale pak jsem si to celé uvědomil. Ötzi je prostě transformers. Buď je z něj sportovní hatch, pohodlný kombík a nebo dokonce nefalšovaný tereňák.

Dvoulitrový turbodiesel už žádný transformers není. Chová se asi jako pravý neolitický Ötzi. Nenáročný a když má dost potravy na cestu alpskými průsmyky – zkrátka jde a jde kupředu. Nic zásadního se od něj očekávat nedá, což se ale nedá říct o podvozku. Ten je naopak brilantní a má mnoho tváří. Na standartních vysokoprofilových gumách je velmi pohodlný, ale zároveň jistý a tím pádem se dá projíždět zatáčky poměrně slušnými rychlostmi. Minimálně takovými, kdy už bych si v Triumphu vybíral kterou část škarpy navštívím. V Ötzi si v těchto rychlostech můžu kliďánko ladit rádio. Zásadní nevýhodou je pohon přední nápravy bez samosvorného diferenciálu. Tady se prostě všude šetří a pak to vypadá tak, že ve vracáku při výjezdu na dvojku zoufale protočíte vnitřní kolo pod náhlým přílivem turbodieslového točivého momentu. A nebo necháte Esp zapnuté a ono Vám nedovolí ze zatáčky akcelerovat ven, tak jak by bylo potřeba. Při výjezdu na Furkapass se tato nevýhoda zdála jako naprosto zásadní a klíčová, nicméně majitel Golfu TSI měl předemnou ten samý problém, jinak by mě býval logicky ujel.

Nejvíc jsem si ale v Ötzim užil výjezd na Oberalppass, přímo k pramenům Rýna. Předemnou jel sympatický pár ve Fiatu 850 Sport Spider a já si stáhl pořádně řidičovo okénko abych si poslechl to krásné vrčení malobjemového italského čtyřválce. Najednou nebyl slyšet žádný dieslový klapot a já si připadal, že jsem to já a Ötzi co zpíváme cestou nahoru tu krásnou árii nerezových výfuků. Příjemný sluchový klam a vlastně bod zlomu, kdy jsme se spolu nadobro skamarádili.

Na závěr je potřeba asi říct to, co byste se normálně měli dočíst v každém silničním testu. Ötzi v základní výbavě s dvoulitrem 81kw 2WD je extrémní chudobka. Mě tohle nevadí. Myslím, že ve Škodě používají pro toto auto daleko trvanlivější plasty než lecjaká konkurence. Díky tomu můžou vaše děti svinit v Ötzim cukrovou vatou, čokoládou, zmrzlinou, prostě vším co by vám normálně být to v Passatu nahánělo noční můry. Interiér by se pak de-fakto mohl vystříkat wapkou, nechal vysušit a pak by byl zase jako nový. Sedí se v něm dobře, klimatizace chladí a světla svítí. Co mě ale naštvalo jsou stěrače a rádio. Pokud chcete na pumpě omýt okno od mušek, musíte vyklopit stěrače a tady vám jejich ramínka přímo narazí na lakovaný roh kapoty. Tohle je neodpustitelná chyba. A základní rádio „Blues“ se naposledy snad ještě montovalo do „tisíckrát vylepšené Felicie“ na samém konci devadestátých let. Zvuk ovládáte kolečkem, ale stanice už mají své předvolby – jaký to pokrok. Myslím že tady Škoda šetří už přehnaně, ale jinak si nedovedu představit lepší nové přibližovadlo za čtyřista tisíc.  A když jsem u toho přibližovadla. S Ötzim jsme najeli v kuse jedenáct set kilometrů zpět z Grenoblu a vylezl jsem živý jako rybička.  Pro mě osobně je to nejlepší poválečná Škodovka od dob Felicie Super.  Skamarádil jsem se s ní rychleji a lépe než s dvojkovým Superbem se kterým také celkem často jezdím.

Minulý týden mi ale přivezli nového Yetiho. Měl jsem k dispozici už pořádně vybavenou verzi, která už díky vyspělému Haldexu ve sněhu a ledu jen tak nezůstane viset. Ale se stejnou motorizací, která ani nenadchne, ani neurazí. Má ale lepší šestistupňovou převodovku a hlavně díky pohonu všech kol bych si za tuhle věc připlatil. Bohužel, sníh ze silnic už dávno zmizel, ale pan Krab si přeci jenom našel pěkné hladké pole, na kterém si trochu povyzkoušel jak ten haldex funguje. K velkému překvapení, se najednou z nedotáčivé, typické Škodovky stává příjemný stroj, co lze řídit v zatáčce plynem. Skvělé. Výbava je stále tou stejnou chudobkou o které jsem psal v předchozím odstavci a cena vzrostla do nebezpečného teritoria malých SUV, které již nevypadají vevnitř jako chudobky. V tomhle to má tenhle fajnový neolitický bojovník docela těžké. Já bych si ho ale stejně vybral. Nakonec Defender se taky vyráběl pořád stejný víc jak 60 let, tak co? Škoda, že Škoda trpí stihomamem faceliftů přesně podle kalendáře a ten aktuální předek vypadá přesně tak, jako kdybych si svůj starší Ötzi naboural a v servisu se zjistilo, že původní díly už nejdou sehnat. Takže by se pak ten předek holt musel poskládat z toho co bylo ve skladu k modelům Fabia, Rapid a Oktávia.