Téma BMW E39 a... BMW E39

Auto se na bazoši na chvilku zjevilo. Reálně jsem ale nepočítal s tím, že se prodá, spíše jsem se jen hecnul, jestli ho vůbec do inzerce dokážu dát... Prostě takové to období, kdy jsem chtěl změnit všechno a téměř to odneslo i auto.
Nakonec ale žádný prodej nebude, auto si prostě nechám a dále se snažím dovést ho k dokonalosti. V poslední době přibyli spíše jen detaily (kožené madlo ručky). No a pak se lakovalo. Přední nárazník byl ve spodní části docela oparkován. Pak se dělala plechaŕina - na zadním čele se zjevily dva puchýřky, takže se vyřízlo a navařilo zdravé. To stejný i okolí nádrže - takže zase jsme bez kovomorky.
Co se týče hnědého, tak auto se taky téměř stalo obětí mých šílených plánů, nakonec jsem se díky bohu stihl zastavit. Ve hře byla i varianta celkolaku na světle modrou, kompletní M paket, atd... Nakonec auto zůstane hnědé, jen se předělá na facelift. No a možno dostane celokožený interiér (vćetně palubky), uvidím, jak se vyspím :D
Začíná mi být docela líto používat tyhle auta jako daily cars v zimě. Až budou hotové, tak příští podzim asi koupím ještě jedno, abych s ním mohl jezdit, když bude všude brečka a sůl...

A storry pokračuje. 525i mám pořád, ale řešil jsem auto pro manželku - měli jsme krátké intermezzo s E46 316i. Auto to nebylo špatné, ale míra, do jaké začalo po jedné zimě hnít, byla prostě neúnosná, tak šlo z domu. A jako náhrada se našla opět E39. Tentokrát to je 535iA na LPG. Manželka vždy chtěla malé auto na dojíždění do práce :D Tak skončila u V8 :D Ale nestěžuje si. Spotřeba LPG se pohybuje kolem 15l/100 km, takže se nákladově dostávám na úroveň 316i při daleko větší bezpečnosti a nesrovnatelně vyšším komfortu. Auto má své mouchy, které se ještě musí vychytat. Zatím největší problém je, že jsem s ním 2x trefil srnu a rozmlátil předek... Samosebou pojištěné proti srážce se zvěří nebylo. Takže teď dávám korunku ke korunce. Ve výsledku jsem se rozhodl pro facelift, kompletní M paket a momentálně jsem ve fázi shánění dílů. A nakonec asi bude potřeba udělat celolak - auto má všude vétší, nebo menší škrábance... A když už celolak, tak hnědá je super, je neokoukaná, vyrobilo se jich jen pár, ale pořád mě v hlavě mátá Topasblau... Uvidíme.

A protože kola dělají auto, tak jsem zainvestoval do originálních Alpin.

Zatím všechno z výše uvedeného bylo možné do E39 objednat. Pak se to ale zvrtlo a prostě jsem to tam musel mít i když to v 5er nemá co dělat - stolkové sedačky. Aby to nebylo moc jednoduché, tak jsem ve stejné době sehnal i sedačky masážní - tzv aktivsitze. Stolky nešly prohodit - jiný mechanizmus uchycení, takže se musely prohodit komplet vnitřnosti sedaček. A posledním doplńkem je kožený středový tunel.

Časem jsem ale zjistil, co vše šlo v E39 mít. A látkový interiér s nokií a kormidlem z Titaniku mi pŕestal stačit. Ruplo mi v bedně a začalo se moje šílenství.

Začalo to vcelku nevinně - novým volantem. Pak jsem sehnal a nechal zrenovovat za rozumnou cenu kožené lámací sedaćky - tzv komfortsitze. Dalším ne zrovna levným doplńkem byla originální navigace a CD changer. Pak samosebou roletky, dvojitá skla a černá stropnice

Časem mi ale na tom autě začala spousta věcí vadit. Asi nejvíc koroze dveří - u relativné nového auta pro mně naprosto neodpustitelné (paradoxně u E39 jsem každou rezavou tečku nechal s láskou vyřešit). A pak - sice je to blbost, ale centrální zamykání žijící vlastním životem taky nebyla žádná výhra. Ale popravdě to byly jen záminky. Prostě - láska se nekonala a začal jsem zvažovat, čím Mondeo nahradím. Původné jsem uvažoval o Alfě 166. Až mě jednoho dne předjelo modré zjevení. Byl letní podvečer, slunce pomalu klesalo, v mém zpětném zrcátku se zjevila čtverice andělských očí a vzápětím mě předjel můj détský sen - modrá E39 (asi topasblau) v M paketu. A toto už láska byla. Na první pohled. Hned jsem začal shánět a nakonec sehnal. Jak to tak bývá, dnes bych vybíral jinak a jinde. Ale po válce je každý generál. Takže moje první BMW byla tmavě modrá E39 525i s látkovým interiérem a prehistorickým handsfree.
Nejsem žádný závodník, ani drifter, ale rád se svezu komfortně a zároveň rychle. A přesné toto mi E39 dopřává. V interiéru po 15 letech nic nevrže a ze všeho je cítit, že se tady ještě moc nešetřilo. Kdyź jsem po jízdě v E39 přesedl do jiného auta, tak jsem měl většinou pocit, že zůstaly otevřené dveře. Další plus pro mně byl šestiválec s úžasným barytónem a pro mné přijatelným výkonem. První rok jsem postupně investoval do servisu - prakticky nový podvozek, tlumiče, brzdy. A opět jsem se setkal se svým dávným nepřítelem - korozí. Rohy předních dveří, kufru a počátečná na prazích. Co šlo, to se vyměnilo, zbytek se vyvařil a vše se zakonzervovalo.

Už jako malé dítě jsem miloval auta. Údajně moje prvé slovo nebylo máma, ale auto. A tak nějak mi to zůstalo. Jezdit jsem se naučil na tátově Kii Sephii (ne, táta auta rozhodné nemiluje). A pak přišli 18. narozeniny a já jsem dostal možnost řídit dědovu úplně novou Felicii 1,6. Byla to moje první láska a jak to už s prvníma láskama bývá, tak méla mnoho chyb, ale pro mně navždy zůstane první a jedinečná. Čas ale šel dál a Felda už tak néjak nebylo to pravé. Dokončil jsem školu, začal vydělávat a poohlížet se po néćem, co by se dobře rídilo a zároveň bylo jakž takž moderní a bezpečné. Původné jsem chtěl Focusa MkI, ale nakonec jsem zjistil, že za stejnou cenu se prodávají Mondea. Pár jsem jich projel a bylo jasno. Proti Feldě podvozek jako motokára, přesné řízení a atmosferický dvoulitr. Pro mně v té době splněný sen.