Časem mi ale na tom autě začala spousta věcí vadit. Asi nejvíc koroze dveří - u relativné nového auta pro mně naprosto neodpustitelné (paradoxně u E39 jsem každou rezavou tečku nechal s láskou vyřešit). A pak - sice je to blbost, ale centrální zamykání žijící vlastním životem taky nebyla žádná výhra. Ale popravdě to byly jen záminky. Prostě - láska se nekonala a začal jsem zvažovat, čím Mondeo nahradím. Původné jsem uvažoval o Alfě 166. Až mě jednoho dne předjelo modré zjevení. Byl letní podvečer, slunce pomalu klesalo, v mém zpětném zrcátku se zjevila čtverice andělských očí a vzápětím mě předjel můj détský sen - modrá E39 (asi topasblau) v M paketu. A toto už láska byla. Na první pohled. Hned jsem začal shánět a nakonec sehnal. Jak to tak bývá, dnes bych vybíral jinak a jinde. Ale po válce je každý generál. Takže moje první BMW byla tmavě modrá E39 525i s látkovým interiérem a prehistorickým handsfree.
Nejsem žádný závodník, ani drifter, ale rád se svezu komfortně a zároveň rychle. A přesné toto mi E39 dopřává. V interiéru po 15 letech nic nevrže a ze všeho je cítit, že se tady ještě moc nešetřilo. Kdyź jsem po jízdě v E39 přesedl do jiného auta, tak jsem měl většinou pocit, že zůstaly otevřené dveře. Další plus pro mně byl šestiválec s úžasným barytónem a pro mné přijatelným výkonem. První rok jsem postupně investoval do servisu - prakticky nový podvozek, tlumiče, brzdy. A opět jsem se setkal se svým dávným nepřítelem - korozí. Rohy předních dveří, kufru a počátečná na prazích. Co šlo, to se vyměnilo, zbytek se vyvařil a vše se zakonzervovalo.
