Počátky slávy jménem Zbraslav–Jíloviště. Jak se zrodil český závod evropského formátu?

Psal se rok 1908. Rakousko-Uhersko ještě drželo pohromadě, lidé si četli Národní listy a na Zbraslavi se poprvé rozburácely motory závodu do vrchu, který se měl stát jedním z nejvýznamnějších podniků evropského motorismu. Ano, opravdu evropského. Žádná okresní taškařice.

Počátek dvacátého století se v Čechách nesl ve znamení rychle se rozvíjejícího průmyslu a tak není divu, že se tu už v prvních letech nového století formovaly početné skupiny nadšenců do vznikajícího motorismu. Automobily fascinovaly všechny vyšší vrstvy tehdejší společnosti – továrníkům nedala spát jejich propracovaná konstrukce, znuděné šlechtě potom vůně benzínu a dobrodružství. Aspoň tak nějak si to dnes představuji.

Přestože automobil byl stále ještě v plenkách a k jeho masovějšímu rozšíření i mezi střední vrstvy mělo dojít až o mnoho let později, už v prvních letech dvacátého století se z něj stal fenomén. V Praze roku 1904 vzniká tradice Pražského automobilního salonu a v roce 1908 je slavnostní akce rozšířena o přidružený automobilový závod. Právě zde začíná historie legendy Zbraslav–Jíloviště.

Ale nemalujte si nějakou romantickou idylu. Počátky závodu jsou těžké, dnes už skoro nepředstavitelné. Automobilů samotných je stále jen hrstka – však uplynulo pouhých deset let od chvíle, kdy byl na našem dnešním území postaven vůbec první exemplář. A Benzova tříkolka, považovaná za první automobil vůbec, představuje dobře zajetou ojetinu.

Proč ze Zbraslavi na Jíloviště?

O možnosti uspořádání závodu na světové úrovni se hovoří už od počátku existence Pražského automobilního salonu, je však třeba vybrat vhodnou trať. A to trať náročnou, kde si jezdci i stroje sáhnou skutečně na dno a oddělí se tak zrno od plev. Mezi návrhy nakonec převládne část říšské silnice z Prahy směrem na Dobříš, která už nějakou dobu slouží jako neoficiální testovací trať ke zkušebním jízdám automobilů. Takže jde o vlastně celkem jasnou volbu.

Trať měří jen 5,6 kilometru, pro auta však znamená necelých šest kilometrů pekla. Ostré zatáčky a (u závodu do vrchu nepřekvapivě) neustále prudké stoupání. Výškový rozdíl mezi startem na Zbraslavském náměstí a cílovým bodem na kopci Cukrák u Jíloviště činí bezmála 200 metrů, v některých místech dosahuje stoupání až 9 %. Dnes už si původní trať neprojedete – části cest, po kterých závod vedl, pohltila strakonická výpadovka, ale to vlastně není důležité. Před více než sto lety cesty beztak vypadaly úplně jinak, než jsme zvyklí. Náměstí na Zbraslavi ještě pokrývalo dláždění, ale dál už nic, jen hlína a kamení. 

První neúspěch

První ročník dnes legendárního závodu proběhl 25. března 1908 a vzbudil nebývalý zájem nejen v Čechách, ale i na mezinárodní scéně. Do závodu přihlásila svůj vůz například automobilka Opel & Beyschlag, mezi dalšími figurovaly vozy Benz nebo Berliet a Minerva. Jenže ani to nestačilo. I přes obrovské úsilí, které organizační tým v čele s Janem Heberlem do závodu vložil, se pro druhý ročník 1909 nenašel dostatečný počet automobilek, kterým by se chtělo podniku zúčastnit. Automobilový trh čelil mnoha problémům a výrobci měli docela jiné starosti. Na Pražský automobilní salon se značky sice dostavily, závodit se jim však nechtělo.

Situace se opakovala i v následujícím ročníku. Po zrušeném závodě 1909 s přihláškami do další sezóny váhali i soukromníci. Situace byla vážná a zdálo se, že český sen o závodu mezinárodní úrovně prostě nevyšel. Klub Českých automobilistů, který akci spolupořádal, se s tím však odmítl smířit.
Členové klubu lobbovali za svůj závod u předních osobností tehdejší společnosti, až konečně nastal zlomový okamžik – přihláška Václava Klementa. Ano, právě toho Klementa, který stál u zrodu továrny Laurin & Klement. Po dvouleté pauze byl odstartován závod Zbraslav–Jíloviště ročník 1911 a jeho vítězem se stal Ing. Otto Hieronimus s továrním vozem Laurin & Klement.

Film, cyklekáry i rychlostní rekordy

A tady začala tradice velkého závodu. Zbraslav–Jíloviště skutečně nebyl žádným podnikem lokálního významu, událost měla své místo v kalendáři světového motorismu. Ročník 1913 se již uskutečnil nikoli v rámci Pražského automobilního salonu, ale o pár dní před ním 13. dubna, aby si diváci i vystavovatelé mohli obě akce užít naplno. A nejen diváci na trati – závod byl poprvé také natáčen na filmový pás a poté promítán v biografech Lucerna a Illusion.

Ročník 1914 už ukázal Zbraslav–Jíloviště jako zavedený závod celoevropského formátu. Startovalo v něm 15 motocyklů, 3 tříkolky, 5 cyklekárů a 13 automobilů – celkem tedy 36 strojů. Pořadatelé mohli vyhlásit rekordní účast. Netušíte, co je cyklekár? Šlo o malé lehké jednoduché auto, jakýsi mezistupeň mezi motorkou a automobilem. Stroj vypadal jako malé auto, poháněl jej však malý, často motocyklový motor.

Mezi automobily, ale i v celkovém hodnocení, zvítězil závodník Hörner na voze Benz. Ten s časem 3:28,8 s a průměrnou rychlostí 97 km/h ustanovil nový rekord závodu. Ano, čtete správně. Ve stoupání na prašné cestě s ostrými zatáčkami mezi Zbraslaví a Cukrákem dosáhl průměrné rychlosti 97 km v hodině. V roce 1914!

Jenže rok 1914 není právě veselá doba. Začíná první z globálních válečných konfliktů a na závodění nebude mít v příštích letech nikdo ani pomyšlení. Válka tak uzavřela první kapitolu legendárního závodu.

Zdaleka to však nebyla kapitola poslední – na ty další se podíváme zase příště. A nakonec, 5. a 6. září letošního roku se sejdeme na Zbraslavi na startu 59. ročníku této legendy mezi vrchařskými závody. Závodu, kde se sejdou ty nejlepší historické vozy, z nichž některé zdejší trať skutečně pamatují ještě z původních ročníků.

Autíčkář.cz je hrdým mediálním partnerem závodu, takže neváhejte a koukněte na zbraslav-jiloviste.cz

Zdroj: vccpraha.cz, zbraslavhistorie.info