Nový Transporter Kombi s manuálem sází na osvědčený recept. Žádné zbytečné pozlátko, jen skvělý podvozek, obří nákladový prostor a tady navíc ještě s pěkným lakem.
Středně velké dodávky v posledních letech prodělaly zvláštní transformaci. S tím, jak rodinná MPV vyklidila pole se z nich stávají luxusní salónky na kolech, stojí dva miliony bez daně a bojíte se v nich převézt i čistý pytel cementu, abyste neošoupali ambientně podsvícený kobereček. Dnes testovaný Volkswagen Transporter Kombi s manuálem a nelakovanými nárazníky ale naštěstí nezapomněl, čím byl celá desetiletí: poctivým parťákem na práci i na život.
Právě proto jsem rád, že jsem dostal klíčky od relativně střídmě vybavené verze Kombi v sytě červené barvě, s manuální převodovkou a pohonem předních kol. Žádné zbytečné pozlátko, žádné složitosti, ozdoby a drahé příplatky, ale návrat k tomu, o co šlo v rodokmenu Transportéru v první řadě – praktičnosti a maximální univerzálnosti na půdorysu většího osobáku.

Design už dneska nešokuje, tohle auto už je na trhu více než rok a v ulicích jich jezdí celá řada, takže jsme si na něj už asi zvykli. Přesto se příď nového Transporteru pořád tváří… inu, specificky. Masivní přední maska s širokým, trochu nervózním úsměvem je designový prvek, který bych si asi dokázal odpustit. Když se k tomu přidá základní nelakovaný černý nárazník, je vizuální kontrast opravdu výrazný.
Jenže pak ustoupíte o tři kroky dál a podíváte se na auto jako celek. Ta zářivě červená barva tomu neskutečně sedne. Člověk by nečekal, že zrovna u užitkáče udělá výrazný lak takový rozdíl, ale funguje to. Auto evokuje hasičský zásahový speciál – a ruku na srdce, kdo jako malý (nebo i velký) kluk nemiloval hasičská auta?

Na zádi navíc testovaný kousek hrdě nosil kovový žebřík (stojí za každou 8952 korun příplatku!), který vede k integrovaným výklopným příčníkům na střeše. Tohle geniální řešení pochází z dílny Fordu a funguje skvěle. Když příčníky nepotřebujete, složíte je do úrovně střechy, takže nehučí a nezvyšují spotřebu. Když je vyklopíte, unesou v dynamickém zatížení (za jízdy) 130 kg, staticky se hodnota neuvádí, ale zpravidla bývá násobně vyšší. Střešní stany tu tak nebudou nejmenší problém.
Uspořádání interiéru testované verze Plus je na první pohled ryze utilitární: dvě plnohodnotná sedadla vpředu, třímístná lavice ve druhé řadě, za ní pevná přepážka a pak už jen obrovský zaplechovaný nákladový prostor. Může se to zdát jako kompromis, ani náklaďák, ani autobus, ale ve skutečnosti je to možná nejlepší rodinné auto pro aktivní lidi, jaké si můžete představit.

Proč? Protože ten zaplechovaný nákladový prostor vzadu kompletně eliminuje veškerý stres z převážení rodinné výbavy. Znáte to: jedete na dovolenou, pečlivě skládáte kufry a tašky, bojíte se, že ošoupete čalounění v kufru hranou koloběžky, přemýšlíte, co má být vespod a co navrchu a ve finále je v zadní části auta neprostupná nacpaná hora všeho, ve které se nikdo nevyzná.
Tady otevřete zadní dvoukřídlé dveře a prostě tam všechno naházíte. A nejen cestou tam, ale i zpět z výletu nebo dovolené. Zablácená horská kola po dešti? Mokré nafukovací čluny a paddleboardy z rybníka? Špinavý kočárek? Sem se vejde všechno a materiál podlahy i boků je odolný a omyvatelný a nabízí množství kotvících bodů. Sebevětší nadělení lze snadno vyřešit koštětem, mopem, nebo hadicí. Je to bezedná, nezničitelná krabice na zážitky.

V části pro posádku je to přitom pořád příjemné auto. Díky dvěma samostatným křeslům vpředu vzniká mezi sedadly průchozí ulička dozadu. Pokud vzadu vezete děti ve dvou autosedačkách na krajích, prostřední místo zůstává volné a spolujezdec se může (samozřejmě teoreticky ne za jízdy, ale…) pohodlně protáhnout dozadu podat lahev s pitím, utišit pláč nebo najít zatoulanou hračku, aniž byste museli opouštět pohodlí vozu.
Na pracovišti řidiče je fordí DNA nepřehlédnutelná – celková architektura palubní desky a pozice za volantem vychází z Transitu. Volkswagen si ale mnoho prvků upravil k obrazu svému. Výsledek? Překvapivě funkční symbióza. Ano, jako staromilci bychom raději viděli klasické otočné ovladače na klimatizaci místo ťukání do displeje, ale v dnešní době unifikace a tlaku na výrobní náklady to už jinak nebude. Důležité je, že systém reaguje svižně, menu je logické a základní věci nastavíte rychle a bezpečně.

Řadicí páka šestistupňového manuálu je přesně tam, kde ji v dodávce chcete mít – vysoko na středovém panelu, hned vedle volantu. Má příjemně krátké, přesné dráhy, které připomínají spíš Golf než velkou dodávku. Starší Transportery byly vždycky tak trochu tvrdé německé žebřiňáky – skvěle držely stopu na dálnici, ale na rozbitých okreskách z vás v nenaloženém stavu občas vytřásly duši. Naopak Transit býval tradičně houpavější a měkčí, někdy až moc rozvláčný. Nový Transporter našel naprosto ideální zlatý střed.
Podvozek je dospělý, poddajný, výborně filtruje městské spáry i záplaty na okreskách, ale v zatáčkách nepůsobí gumově. Odhlučnění je na poměry částečně zaplechované dodávky překvapivě dobré. Celý dojem z řízení je dost osobní. Dodávka má své rozměry, ale díky velkým zrcátkům, parkovacím senzorům a couvací kameře je manévrování vcelku snadné. Stačí si jen uvědomit, kde má auto nápravy, a vklouznete i do těsnějších míst u nákupního centra.

Dvoulitrový turbodiesel ve spojení s manuální převodovkou a pohonem předních kol je sázka na jistotu. Má dostatek točivého momentu odspodu, na dálnici točí rozumné otáčky a spotřeba se bez většího přemáhání drží v naprosto akceptovatelných mezích kolem 8 litrů nafty.
Verdikt
Není potřeba znovu vynalézat kolo. Volkswagen Transporter současné generace nepřináší žádné šílené technologické výstřelky, které by vám vyrazily dech, ani se nesnaží hrát na falešný prémiový luxus. Je to vyladěný a poctivý kus nářadí. Auto, které je tak akorát měkké, tak akorát silné, rozumně úsporné a nesmírně praktické. V záplavě unifikovaných bílých a šedých dodávek navíc tenhle konkrétní kousek s červeným lakem a žebříkem na zádi ukazuje, že i ryze pracovní stroj může mít za celkem rozumnou cenu i nějakou tu osobitost.

Technické údaje
Motor: dvoulitrový čtyřválec, diesel, 1996 ccm
Převodovka: 6stupňová manuální
Pohon: Přední kola
Výkon: 110 kW (150 k)
Kombinovaná spotřeba v testu: 8,1 l / 100 km
Uspořádání: 5 míst (2+3) + oddělený zaplechovaný nákladový prostor
Základní cena testované verze vč. DPH: 1 289 176 Kč

rivka
Hm, FORDwagen TRANSITer máme otestovaný, takže s Fordem Transitem nebudeme ztrácet čas? ;-)
afro-r1
Take me netesi ztrata diverzity v nabidce automobilek prostrednictvim badge engineeringu. Ale ze by kombinace Scudo-Proace, Sharan-Galaxy, Navara-X-Klasse, nebo Z4-Supra budily takove emoce fanousku jako Tranzit-Transporter jsem si nevsiml.