Volkswagen Taigo Love: Lidový vůz v tom správném slova smyslu

V posledních letech se se jménem Volkswagen setkáváme hlavně ve spojení s elektromobilitou. Nové modely řady ID. přibývají jeden za druhým a automobilka dává jasně najevo, že právě tímto směrem chce do budoucna jít. Kdo by ale nabyl dojmu, že spalovací motory už ve Wolfsburgu balí kufry, ten by se pořádně spletl.

Volkswagen totiž stále nabízí překvapivě širokou paletu klasických aut. Od Pola přes Golf a Passat až po užitkové modely a hlavně celou armádu SUV. T-Cross, Taigo, T-Roc, Tiguan nebo Tayron. Na první pohled by se mohlo zdát, že si některé modely lezou do zelí, ale ve skutečnosti do sebe nabídka zapadá až překvapivě dobře. Automobilka si pečlivě hlídá, aby mezi jednotlivými modely nezůstalo jediné volné místo. Zkrátka segment, kam by mohl proklouznout konkurent, tady hledáte jen těžko. My jsme tentokrát sáhli po jednom z těch dostupnějších modelů. Po Volkswagenu Taigo v edici Love. A pokud soudím podle toho, jak často ho v poslední době potkávám na českých silnicích, nejsem zdaleka sám, koho aktuální nabídka oslovuje. Na papíře slibuje atraktivní výbavu za rozumné peníze. Otázkou je, jestli stejně dobře funguje i v běžném životě. To se teď společně podíváme.

Model Taigo má vlastně kořeny v Jižní Americe, kde se nejprve začal prodávat jako Volkswagen Nivus. O necelý rok později ale zamířil i do Evropy, dostal nové jméno a zařadil se po bok ostatních malých SUV značky. V nabídce zaujal místo stylovější alternativy k hranatějšímu T-Crossu. Volkswagen tehdy mluvil o prvním SUV kupé mezi malými vozy. To je možná trochu odvážné tvrzení a třeba u Renaultu by s ním nejspíš úplně nesouhlasili. Pravdou ale je, že Taigo působí elegantněji než klasická SUV krabička. Svažující se záď mu dodává trochu sportovnější výraz, i když ve skutečnosti připomíná spíš lehce přizvednutý hatchback než opravdové kupé. A víte co? Vůbec mu to neškodí. Naopak.

Na evropském trhu je Taigo už pátým rokem a za tu dobu se z něj stal zavedený model. Zdá se navíc, že velmi úspěšný. A není se čemu divit. Nabízí přesně to, co dnes spousta lidí hledá. Rozumné rozměry, vyšší posez a rozumnou cenu.

Co se designu týče, už na první pohled je jasné, že jde o Volkswagen. Nečekejte žádné odvážné experimenty ani prvky, které byste u jiné značky neviděli. Taigo sází přesně na to, co koncern umí už desítky let. Nadčasový, konzervativní design, který neurazí snad vůbec nikoho. Jen tentokrát dostal o něco dynamičtější siluetu, hlavně díky svažující se zádi.

Je to přesně ten typ auta, na který se podíváte a máte pocit, že ho znáte odjakživa. Nepřekvapí vás, ale ani ničím nezaskočí. A vlastně si myslím, že přesně o to Volkswagenu šlo. Vytvořit auto, které působí povědomě, důvěryhodně a tak trochu jako starý známý. Když automobilky staví větší crossover na platformě malého hatchbacku, občas to odnesou proporce. Někdy je auto příliš vysoké, jindy zase působí nešikovně úzkým dojmem. To ale není případ Taiga. Ano, je kompaktní, ale působí vyváženě a z žádného úhlu nevypadá nepatřičně. Design možná nevyvolává bouřlivé emoce, ale rozhodně ani neuráží.

Jediné, co bych si u testovaného vozu odpustil, je béžový lak. Není vyloženě ošklivý, jen bych osobně sáhl po něčem výraznějším. Na druhou stranu má jednu obrovskou výhodu. Dokonale maskuje prach i běžnou špínu. Pokud tedy nepatříte mezi lidi, kteří tráví každou sobotu s wapkou v ruce, možná nakonec zjistíte, že tahle nenápadná barva má něco do sebe.

Ani po otevření dveří se žádné velké překvapení nekoná. Interiér je na první pohled typický Volkswagen. Sednete si za volant a během pár vteřin máte pocit, že přesně víte, kde co je. A to myslím jako pochvalu. Ergonomie je tradičně velmi dobrá a člověk nemusí první dva dny studovat návod, aby našel ovládání klimatizace.

Navíc je to ještě ta generace Volkswagenu, která se úplně nevzdala zdravého rozumu. Centrální displej není zbytečně přerostlý, většina důležitých funkcí má vlastní tlačítka nebo ovladače a i když některé prvky využívají dotykové plochy, pořád je ovládání mnohem intuitivnější než u novějších modelů. Většinu věcí zvládnete nastavit po paměti, aniž byste museli dlouze odvracet oči od silnice. Jedinou výjimkou jsou jízdní asistenty. Inteligentní omezovač rychlosti patří mezi systémy, které bych po každém nastartování nejraději vypnul jedním tlačítkem. Jenže tak jednoduché to není. Místo toho vás čeká výlet do menu infotainmentu a několik kliknutí navíc. Není to žádná tragédie, ale když to absolvujete několikrát za týden, začne to být otravné.

Jinak se interiéru vytýká jen těžko. Dílenské zpracování je přesně takové, jaké od Volkswagenu očekáváte. Všechno lícuje, nic nevrže a působí poctivě. Ano, měkčených plastů tu není na rozdávání, ale vzhledem k ceně auta by bylo nespravedlivé čekat něco jiného. Ani s prostorem není problém. Čtyřčlenná rodina se sem vejde bez jakýchkoliv kompromisů a zavazadelník s objemem přes 400 litrů bez problémů pobere běžný rodinný provoz. V pěti už je uvnitř znát menší šířka kabiny, ale to je u auta této velikosti naprosto pochopitelné.

Jediné, přes co jsem se za celý týden nedokázal přenést, byly sedačky. Ne že by byly vyloženě tvrdé, problém je spíš v jejich tvarování. Ani po několika dnech jsem si nenašel polohu, ve které bych se cítil opravdu pohodlně. Už po kratších cestách jsem cítil záda víc, než bych chtěl. A přiznávám, že právě sedadla by pro mě byla jedním z hlavních důvodů, proč bych si před koupí Taiga opravdu důkladně naplánoval delší zkušební jízdu.

Pod kapotou testovaného vozu pracoval známý litrový tříválec 1.0 TSI spojený se sedmistupňovým DSG. A přiznám se, že čím častěji jezdím se slabší verzí čtyřválcové patnáctistovky, tím víc si tohoto malého motoru vážím. Volkswagen totiž postupně začíná v některých modelech nahrazovat litrový tříválec právě podladěnou verzí motoru 1.5 TSI o stejném výkonu 85 kW. Jenže s tou se zatím úplně nekamarádím. Připadá mi zbytečně letargická, na plyn reaguje vlažně a při rozjezdech často působí dojmem, jako by se nejdřív rozmýšlela, jestli vlastně chce jet. Přidáte plyn, chvíli se nic neděje a pak auto najednou cukne dopředu. Prostě jsme si k sobě cestu nenašli.

Naopak litrový tříválec mě znovu přesvědčil, že papírové parametry nejsou všechno. Ano, i tady je při rozjezdech znát krátké zaváhání, ale to bych přičetl spíš převodovce DSG než samotnému motoru. Jakmile se ale auto rozjede, všechno začne fungovat přesně tak, jak má. Motor ochotně reaguje, působí živě a ve městě i na okreskách má elánu víc než dost. Nikdo samozřejmě nebude tvrdit, že jde o sportovní náčiní. Jenže ono ani nemusí. Taigo se s tímto motorem pohybuje naprosto přirozeně, drží tempo běžného provozu a ani na dálnici nepůsobí ztraceně. Jasně, králem levého pruhu se nestanete, ale pokud jedete na dovolenou nebo jen potřebujete bez stresu spolykat pár stovek kilometrů, litrový tříválec tu práci zvládne s přehledem.

Akceptovatelná byla i spotřeba. Po týdnu ježdění, během kterého převažoval extrémně hustý městský provoz, palubní počítač ukázal 7,2 litru na sto kilometrů. To mi na podmínky, ve kterých auto většinu času fungovalo, připadá jako velmi slušný výsledek. Možná je to trochu proti dnešnímu trendu, ale kdybych si měl Taigo vybírat pro sebe, sáhl bych bez váhání právě po litrovém tříválci. Ve výsledku na mě působí živěji, přirozeněji a paradoxně i příjemněji než základní čtyřválcová patnáctistovka.

Podvozek Taiga hraje na typicky německou notu. Je spíš pevnější než houpavý, ale rozhodně ne tvrdý. Nerovnosti zvládá s přehledem a posádku zbytečně netrestá, zároveň si ale zachovává dostatek jistoty, když se silnice začne kroutit. Na dálnici potěší velmi dobrou směrovou stabilitou. Auto drží stopu sebevědomě a ani ve vyšších rychlostech nepůsobí nervózně. Na okreskách pak nabízí dobře trefený kompromis mezi komfortem a náklony karoserie. Nečekejte sportovní zážitky ani jízdu, při které budete hledat každou další zatáčku. Taigo má úplně jiné ambice. Chce být předvídatelným a příjemným společníkem pro každý den. A přesně to také je.

Celkově je to zkrátka typický Volkswagen. Podvozek vás nejspíš ničím nenadchne, ale zároveň vás prakticky v žádné situaci nezklame. Funguje přesně tak, jak od podobného rodinného crossoveru očekáváte. Jedinou výtku mám k odhlučnění. Především od podvozku proniká do kabiny o něco více hluku, než bych si přál. Není to nic, co by kazilo celkový dojem, ale právě v této oblasti bych si uměl představit ještě o kousek dotaženější výsledek.

Verdikt

Nebudu vám tvrdit, že je Volkswagen Taigo auto, které vám po první jízdě obrátí svět vzhůru nohama. Takové prostě není. Není to vůz, který by budil emoce nebo vás nutil po každém zaparkování se za ním ještě jednou otočit. A ani se o to nesnaží. Má svoje slabší stránky. Pro mě osobně jsou největším kamenem úrazu sedačky, se kterými jsem si za celý týden nedokázal najít společnou řeč. Jenže ergonomie je hodně individuální disciplína. Co nesedlo mně, může někomu jinému připadat naprosto bezchybné. A právě proto bych jejich pohodlí před koupí určitě vyzkoušel na delší jízdě.

Ve všem ostatním ale Taigo dává velmi dobrý smysl. Jezdí příjemně, litrový motor mě opět přesvědčil, že má v nabídce Volkswagenu své pevné místo, interiér je praktický a celé auto působí poctivě a dospěle. Nepředstírá, že je něčím jiným. Prostě dělá svou práci a dělá ji dobře.

Za cenu 578 tisíc korun v edici Love nabízí opravdu férový poměr mezi cenou a užitnou hodnotou. A to je v době, kdy ceny nových aut rostou rychleji než letní teploty, vlastnost, která rozhodně stojí za zmínku. Pokud tedy hledáte kompaktní městský crossover od zavedené značky, nechcete experimentovat a oceníte auto, které bude každý den jednoduše fungovat, pak je Volkswagen Taigo jednou z těch voleb, které se doporučují překvapivě snadno.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 999 cm3
Výkon: 85 kW (115k)
Točivý moment: 200 Nm 
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková automatická
Provozní hmotnost: 1306 kg 
Maximální rychlost: 196 km/h
0-100 Km/h: 10,9 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 7,2 l/100 km
Základní cena modelu (Love): 510 000 Kč
Cena testovaného modelu (Love 1.0 TSI DSG): 578 400 Kč