Volkswagen California Beach Camper T7: Žádá hodně, ale nabízí víc

Historie obytných Volkswagenů sahá mnohem dále, než si dnes uvědomujeme. Společnost Westfalia upravovala dokonce už druhou generaci legendárního Transporteru, byť tehdy ještě pouze s malou “věžičkou” uprostřed. Plnohodnotná střešní lůžková úprava se objevila v následující generaci (T3), jež odstartovala svou životní dráhu již v roce 1979. Kam se celek a kempovací zážitek posunul o téměř půl století později? To jsme se snažili odhalit v našem testu, a tak jsme se po nějakém ježdění každodenního druhu odebrali na víkend do divočiny. Totiž do kempu.

Testování

Nová generace oproti předchozí nepatrně narostla do všech stran a dostala výrazný facelift exteriéru, i když se stále jedná o krabici na lidi, takže na designové masakry není zcela prostor. Předek pozbyl ikonickou masku s žebrováním a v rámci aerodynamické efektivity zmizelo mnoho průduchů. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že vpředu žádný motor ani není a jedná se o elektromobil. To možná skalním fandům nebude zcela po chuti. Do zadních partií se nově nastěhovala dělená světla a jestli předek je k diskuzi, tak záď vypadá vážně o kus lépe oproti předchozí generaci. Navíc je s malým spoilerem na pátých dveřích. Také mám pocit, že klesla světlá výška. Nárazníky a prahy se zdají protažené níže. Patrně taktéž s aerodynamickým úmyslem a celkem úspěšným, na to přijde řeč ještě později, ale na cestě do některých kempů si zkrátka budete muset počínat obezřetněji.

Teď se trochu netradičně vrhneme na pohon a interiér si necháme až nakonec, protože bude hodně souviset se zmiňovaným kempováním. Pod kapotou se ukrývá “tradice z krabice” – základní dvoulitrové TDI se sto padesáti koňmi. Jednotka, jež se v jedné větě společně s Volkswagenem vyskytuje už pěknou řádku let, už nemá moc čím překvapit. Svou práci odvádí dobře, pěkně po německu. V kabině je slyšet jen minimálně, síly má dostatek a navrch přihazuje famózní spotřebu. S prázdným autem jsem se pohyboval okolo sedmi a půl litru, s naloženým jsem se blížil k osmi. Přitom jsem se neloudal. Dynamika auta obecně připomíná klasický osobák spíš než dodávku. Po německé dálnici do 150 km/h bez problémů a nadměrného hluku. Klidnou cestu do Chorvatska by snad zvládl klidně i za šest litrů.

Motor se páruje se sedmistupňovým DSG, které motoru zdárně sekunduje.Taktéž spíše nepřekvapí, řadí hladce a nejvyšší kvalty jsou hodně dlouhé, takže příznivě přispívají ke spotřebě na dálnici. Trochu jsem zpočátku bojoval se svižnějším rozjezdem do rušnějších křižovatek. Buď moc pomalu nebo s lehčím protočením kol, ale možná jsem si jen až moc zvykl na řečenou “dynamiku osobního auta” a moje požadavky byly přehnané. Rozhýbat celou stodolu není jen tak.

I přes skromnější výbavu byl můj kousek vybaven elektronicky nastavitelnými tlumiči, které jsou prostě radost. Kromě dvou prostých režimů sport a comfort nabídnou i nastavitelnou osu, kde si je můžete přitvrdit či obměkčit přesně podle vašich představ. Tohle je funkce, kterou jsem poprvé viděl v novém Elroqu a moc se mi líbí. Většinu doby jsem pochopitelně strávil v komfortním režimu a ten mi stačil i na okresku. Ale v rámci testu jsme si parkrát přepnuli i na sport, jakkoliv směšně to u dodávky zní, a skutečně poznáte rozdíl. Na nějaké kvalitnější dálnici i situačně použitelné. Na okreskách moc ne, tady vám “pocit z osobního auta” brzo pokazí kácející se ostatní cestující a náklad. No nic, je čas na výlet.

Kempování

Nyní se konečně dostáváme k jádru věci. Jako zodpovědní redaktoři jsme s Jardou samozřejmě nemohli vynechat test spací nástavby a dalších kempovacích hejblat a vychytávek. Shrnutí úvodem, auto umí být pětimístné (fakt? – pozn. Jarda), příjemným bonusem jsou šoupací dveře z obou stran. Kromě střešního lůžka jsme měli k dispozici ještě další v kufru, které se rozloží na sklopené zadní sedačky. Na bocích jsou stylové pořadače s logem, které můžete vyjmout a v klidu si naplnit doma. Jen škoda že jim chybí ucho na pohodlnější transport k autu. Dále v kufru najdete malou kuchyňku s pár šuplíky a dokonce také plynový vařič. V zadních vratech je důmyslně ukryta dvojice skládacích židlí a vedle kuchyňky naleznete také originální VW skládací stůl. Venku si pak můžete natáhnout markýzu a udělat si pohodlné posezení. 

V případě nepřízně počasí není problém párty přesunout dovnitř. A zde jsem konečně docenil jednu z moderních věcí, na které my - zapálení autíčkáři – obvykle jen nadáváme. Ruční brzda už dnes není páka, ale pouhý čudlík, stejně jako řadicí páka už není páka, ale volič (čudlík). Takže se obojí může klidně nastěhovat na palubní desku, středový tunel se naopak vystěhuje a najednou se lze uvnitř auta naprosto pohodlně pohybovat. Přední kapitánské sedačky si můžete otočit o 180° a když dostatečně šoupnete zadní, tak si dovnitř můžete postavit i stolek. Dokonce i postel/střecha je na pístnicích a lze zvednout, takže se uvnitř můžete pohybovat i jako člověk vzpřímený. Rozeseté USB přípojky všude po autě jsou samozřejmostí.

V kastlíku za kuchyňkou je ještě ukrytá druhá rezervní baterie na “provoz domácnosti”. Dokonce má zvenku zásuvku a vlastní pojistky, takže v lepších kempech se můžete připojit do sítě a skutečně se cítit jako doma. Jenže proč pak někam jezdit a nezůstat doma rovnou? Tak jsem pro jistotu vybral mnohem punkovější kemp, kde elektřina není. Druhá baterie se pak celkem rychle vybije – připojili jsme si vlastní (větší) lednici, kvůli pivu. Na druhou stranu ji ale také jízdou velmi rychle nabijete. Zevnitř C sloupku naleznete panel, který funguje jako tzv. “chytrá domácnost”, zobrazí vám stav baterie, odběr, a další. Také si přes něj můžete nastavit nebo rozsvítit vnitřní osvětlení či zamknout auto.Také lze z druhé baterie krmit například klimatizaci nebo topení bez nastartovaného motoru a udělat si uvnitř skutečně útulno, ale předpokládám, že připojení do sítě je pak nutností. Tohle jsme neotestovali, hlavní prioritou bylo chlazení piva.

Horní postel je skvělá, máte z ní výhled, moje se dokonce uměla složit a rozložit sama. Podobně jako když máte kabriolet. I když si dá trochu na čas, a také má ve zvyku zastavit a pro jistotu se ptát hláškou na displeji, zda skutečně máte dost místa pro její rozložení, případně jestli jste si nahoře nic nezapomněli při skládání. Nahoře je pak nejen matrace, ale i rošt a jedná se o skutečně plnohodnotnou a pohodlnou postel. Její největší slabinou je však jednoznačně oficiální nosnost pouhých 120kg. Dva dospělé prostě nepojme… oficiálně. Neoficiálně vám však řeknu, že pokud má jakýkoliv prvek za úkol unést lidi, měl by být řádně předimenzován. Takže do dvou metráků bych ještě zůstal v klidu, ale možná bych se pak raději vyvaroval “cyklického zatěžování”, jestli si rozumíme. Dalšími drobnými nevýhodami může být obtížnější cesta nahoru. (schůdky za příplatek) Následně také nad ránem dolů, kvůli návštěvě WC. Obojí však může souviset s prázdnou lednicí na piva.

Disclaimer: Autíčkář vás v žádném případě nenabádá používat váši Californii v rozporu s návodem. Vše na vlastní nebezpečí.

Jardův komentář, aneb z deníku kempovacího neználka

Zatímco David, rozený dobrodruh, je na stanování poměrně zvyklý, já, zhýčkaný obyvatel centra města, si o této kratochvíli myslím podobné věci jako slavné moderátorské trio Top Gearu o karavaningu. Vlastně vůbec nevím, proč to někdo dělá, když si dnes může jen za poměrně malý příplatek dopřát pokoj s pevnými stěnami a – dá-li Bůh – i vlastní koupelnou.

Vůči výletu s Californií Beach Camper, který si můj drahý kolega vymyslel, jsem proto byl značně skeptický, zvlášť když uvážím, že pro přenocování vybral kemp kousek od Telče, který popsat slovem „punkový“ je ještě docela eufemismus – čtyři historické kadiboudy na celé tábořiště mě opravdu neokouzlily a sprchu mají lepší i účastníci reality show Robinson. Takový to byl zážitek.

Na druhou stranu je pravda, že Volkswagen se snažil, seč mu síly stačily, aby mi toto „dobrodružství“ zpříjemnil, a musím uznat, že se mu to dařilo. Je opravdu moc fajn. Je už dostatečně velký, abych si v něm nepřipadal jako sardinka v oleji, ale ještě ne tolik, aby se s ním špatně manévrovalo.

Také je praktický a má spoustu přihrádek po celém interiéru, takže dokázal pojmout i všechny mé věci, které jsem v průběhu víkendu potřeboval ubytovat nad rámec harampádí ostatních. Byla to třeba pětice triček, dvoje kalhoty, mikiny, boty a nepromokavá bunda, spousta jídla, všelijaké opalováky a repelenty nebo kompletní výbava pro poskytnutí první pomoci a ošetření. Ano, necestuji nalehko, nerad bývám… překvapen.

Volkswagen je dokonce natolik šikovný, že se do něj nějakým způsobem vešel i paddleboard, který jsme si přibalili s Davidovými slovy: „Tohle si Jaromír musí vyzkoušet!“ Takže děkuji vozidlu, neb já si vodní radovánky s tímto dopravním prostředkem tím pádem skutečně mohl poprvé okusit a užívat… celé tři minuty, než jsem zahučel do rybníka. Kouzelné.

I přespání v Californii Beach Camper nakonec nebylo vůbec špatné. David si se svou přítelkyní ustlal na posteli dole, zatímco já, jako lichý ubytovaný, strávil noc nahoře. Nebo tedy noc… spíš necelé čtyři hodiny, které mě dělily od návratu z místní zábavy, jíž jsme se účastnili v rámci poznávání kraje, a ranního probuzení, jelikož mé tělo mě standardně vzbudí okolo sedmé, ať už jsem šel spát kdykoli. Ale byly to příjemné čtyři hodiny – v horním stanu je pro jednoho více než dost místa a nachází se zde i relativně pohodlná matrace. A ten výhled, i přes síťku proti komárům! Jako v Krumlově!

Na celém autě mi vlastně vadily jen tři detaily. Zaprvé mi chyběly schůdky do mého střešního apartmá, zadruhé se mi nelíbilo, že ač má California normálně pětici sedadel, zrovna testovaný kousek byl jen čtyřmístný, takže já – účastník číslo pět – jsem i se svou velkou taškou musel přijet sólo jiným vozem, než jsem se nacpal do VW, a zatřetí mě moc nepotěšilo zadní víko bez elektrického ovládání, které se při otevírání nejprve nechtělo zvednout, aby se v třetině chodu vzpamatovaly vzpěry a vymrštily ho vzhůru.

Díky tomu se mi stalo, že mi při zvedání těchto dveří na ranní rose uklouzla ruka, jíž jsem pohyb brzdil, a dveře mě praštily do břicha, až jsem z toho měl nepěknou modřinu. I když je pravda, že ta mohla vzniknout i o něco později, když jsme se koupali v nedalekém lomu a já vylézal tou těžší cestou, čili šplhem po okraji a přes ostré kameny, protože, jak poznamenal David: „Přece nepolezeš ven cestou pro holky!“, uklouzlo mi to a při pádu zpět do vody jsem se udeřil o skálu. Možná tedy VW křivdím.

Každopádně věřím, že všechny tyto neduhy by vyřešily správné příplatky. A poněvadž jsem si jinak výlet až nečekaně skvěle užil a jelikož mi vyjma zmíněných kaněk auto dělalo svou německou dotažeností skutečnou radost, nemůžu než zakončit svůj komentář pochvalou. Ať už jste komfortem města rozmazlenými kempovacími neználky jako já, nebo tuto aktivitu provozujete profesionálně, Volkswagen California Beach Camper vás rozhodně nezklame – speciálně s kamarády za zády! :-)

Verdikt

Jistě jste si všimli, že se mi v textu několikrát opakovalo, že jsem se po jízdní stránce v Californii cítil jako v osobním autě. To je pro dodávku snad nejlepší možná vizitka. V oblasti kempování by se ještě pár zlepšováků asi uplatnit dalo, ale už hodně záleží na individuálních preferencích, případně dalších příplatcích. „Lidový vůz” už se sice dávno ztratil v překladu, Volkswagen však stále představuje skvělého společníka na rodinnou dovolenou a na trhu mnoho konkurentů nenajde. Můžete si ušetřit spoustu starostí, ratolesti “nechat postavit” stan, vy se postavíte k plotně vzadu a vaše lepší polovička si může užít chvilku klidu a dát si vychlazené pivo z lednice. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 1 968 cm3
Výkon: 150 koní (110 kW) v 3 000 ot./min
Točivý moment: 360 Nm v 1600 – 2750  ot./min
Převodovka: sedmistupňová DSG
Pohotovostní hmotnost: 2 268 kg 
Maximální rychlost: 188 km/h
0-100 km/h:  11,6 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba v testu (s plným autem): 7,5 l/100 km (7,8 l/100 km)
Cena Beach Camper od: 1 716 900 Kč
Cena testovaného vozu: cca 2 050 000 Kč