Toyota Yaris Cross: Jízdou neurazí, čtyřkolkou potěší, ale bez chyb není

Kompaktní Toyota Yaris je tu s námi už přes čtvrt století. O poznání konzervativnější Toyotu Starlet nahradil v roce 1999 a přinesl sebou netradiční design a tehdy ještě neokoukanou koncepci interiéru s vyšším posezem a dlouhou palubní deskou, díky které i malé auto působí překvapivě prostorně. Yaris si rychle získal oblibu, v roce 2000 získal dokonce ocenění Evropské auto roku. Není tedy divu, že se Toyota rozhodla tuto modelovou řadu dále rozvíjet, a tak příšel na trh Yaris Verso. Byla to taková dodávkovito-MPV verze, která sice nepobrala moc krásy, ale praktičnosti měla na rozdávání. Záhy se Verso modelu, čili odvozeného MPV, dočkala i Corolla a Avensis. 

A právě doba kolem roku 2000 mi trochu připomíná současnost. I dnes mají osvědčené modely Yaris, Corolla a Aygo své vlastní zvýšené verze. Akorát že to, s ohledem na moderní trendy, už nejsou praktická MPV, ale stylové crossovery. A proto se jim neříká Verso, ale Cross. 

Yaris Cross tedy vychází z koncepce Yarisu, je to kompaktní supermini, které nabídne dvě pohodlná místa vepředu a prostorově skromnější zadní lavici doplněnou o malý zavazadelník. Přidává ale slušnou světlou výšku a pohon všech kol a také trochu té moderní outdoorové stylovosti. Rovnou zkraje se ale přiznám, že obyčejný “nízký” Yaris se mi líbí mnohem více. Cross se mi zdá vzhledem k ostatním rozměrům trochu moc vysoký a hlavně si nemohu zvyknout na přední část, kde kombinace zamračených světel, neobvykle tvarované mřížky chladiče a tvaru dolní část nárazníku působí trochu jako naštvaný sumec s knírkem. 

Na Yarise jsem ale během testovacího týdne častěji koukal zevnitř a tam jsem byl veskrze spokojený. Vůz je plný příjemné toyotí konzervativnosti, sice ničím příliš nepřekvapuje ani nešokuje, ale funguje výborně. Volič převodovky není žádný inovativní shluk tlačítek, ale klasická páka, která zůstane tam, kam ji posunete, topení se nastavuje kolečky, asistenty mají svá tlačítka a třeba kolébky vyhřívaní sedadel jsou sice na pohled skutečně trochu retro, ale zůstávají ve zvolené pozici i po vypnutí vozu a tak je teď v zimním období není nutné po každém startování zapínat.

Ne všechny ovladače jsou ale umístěné úplně logicky. Proti těm na středovém panelu nemohu říci špatného slova, ale panýlek až osmi tlačítek příplatkových funkcí u levého řidičova kolene je za jízdy prakticky neviditelný. Přitom se tu ovládají veskrze praktické systém – výhřev volantu a předního skla, automatické dálkovky, nebo kamerový asistent. Částečně je to o zvyku, věřím, že majitelé tyto knoflíky časem nahmatají zpaměti, pokud ale Yarise neznáte, doporučuji je nastudovat před jízdou.

Když už jsme u drobných výtek, společnou řeč jsem bohužel nenašel se sedadly. Zdálo se mi, jako by byl sedák v zadní části příliš vycpaný a já tak za jízdy pořád sjížděl do jeho prostředka. Dalo se to sice trochu kompenzovat nastavením jeho pozice, ale pak mi zase nevyhovovala vzdálenost od volantu a pedálů. Myslím si ale, že se jedná o individální nekompatibilitu, protože kolega Dan, který Yarise Cross testoval před rokem, si na žádné nepohodlí nestěžoval.

Testovaný Yaris byl vybavený hybridní jedna-pětkou spřaženou s e-CVT převodovkou, tato konkrétní výbava se navíc pyšnila pohonem všech kol. Ačkoli jde zaměřením o spíše městský automobil, já jsem s ním bohužel musel najezdit většinu kilometrů po dálnici. Tam se ale malá Toyota chovala překvapivě dospěle a navzdory vyšší stavbě karoserie jsem neměl pocit, že by se tu i v rychlostech kolem dálničního maxima jakkoli trápila. Jediné, čeho jsem si trochu všímal, byl lehce zvýšený hluk ze zadních podběhů, tam by se asi vyplatilo ještě přidat nějaké ty tlumící hmoty. Rozhodně se tu ale neobjevoval nepříjemný “efekt motorového člunu” – soustavný ryk cévétéčkem vytočeného motoru, kterým dříve malé hybridní Toyoty na dálnici trpěly. 

Právě vzhledem k profilu cestování, který nepřinášel mnoho příležitostí k efektivní rekuperaci, jsem se docela obával výsledné spotřeby Yarise. Přeci jen – většinu práce tu tentokrát odvedla spalovací atmosferická jedna-pětka, která se pro soustavnou dálniční zátěž příliš nehodí. Nakonec jsem ale testovací týden končil s pěknými 5,7 litry na sto – jen šest desetin nad normovanou spotřebou udávanou výrobcem. To není vůbec špatné, myslím, že v městském provozu nebude problém se dlouhodobě držet pod pěti litry. 

Důležitým benefitem, který Cross přináší oproti výchozímu modelu, je samozřejmě pohon všech kol. Ten se mi, vzhledem k tomu, že v době testu vydatně sněžilo, povedlo několikrát otestovat, dokonce jsem se kvůli němu vydal na zasněženou polní cestu. Docela mě překvapilo, s jakou vehemencí se malá Toyota prokousávala směsí zmrazků a bahna – i když jsem občas schválně zkusil dostat vůz do úzkých (aby se trochu zabahnil a vypadal pak akčněji na fotkách), elektronika mě prakticky nenechala protočit kola. A to jsem si dokonce zprvu ani nezapnul dedikovaný sněžný režim. Chápu, že takový přístup nemusí vyhovovat každému a existují řidiči, kteří si raději dávkují plyn sami ryze dle vlastního uvážení, pro “běžné uživatele” je ale myslím nastavení čtyřkolky v Yarisu Cross fakt skvělé. Nepotřebujete žádné offroadové ani sněhové zkušenosti, stačí prostě jen nasměrovat volant, dusnout na plyn a elektronika si to přebere a pošle vám na ta správná kola správnou porci výkonu tak, abyste nezapadli. 

Vzhledem k tomu, jak se pohon všech kol z malých aut poslední dobou vytrácí, jde myslím o ideální volbu pro ty, kdo bydlí v horách, nebo v místech bez zpevněné cesty a kterým pomalu prorezají jejich věrná Suzuki SX-4. S tím ale musím vytáhnout ještě jednoho kostlivce ze skříně, nebo spíše zpod auta. Testováný Yaris měl najeto jen něco málo přes 13 tisíc, na spodku už ale některé komponenty vcelku zásadně ohlodávala povrchová koroze. Ano, jsem si vědom toho, že jde zatím spíše o kosmetickou záležitost, přesto bych případným majitelům raději doporučil investovat do nějaké dodatečné ochrany.

Verdikt

Doba se mění a velký Yaris už není MPV ale crossover. To ale ničemu nevadí, nedělá totiž nic špatně a je to Toyota jak má být. Ničím příliš nešokuje, ale příjemně se řídí a snadno ovládá. Kombinace dvou motorů a dvou hnaných náprav pak zajišťuje, že jde o vůz veskrze úsporný a na nezpevněném povrchuaž neuvěřitelně blbuvzdorný. Já osobně bych sice pořád raději zvolil klasický “nízký” Yaris, protože se mi líbí víc a čtyřkolku nepotřebuji, poohlížíte-li se však po nějakém šikovném a úsporném univerzálním postrkovadle s vyšším podvozkem a čtyřkolkou, stojí Yaris Cross rozhodně za zvážení. 

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1 487 ccm + synchronní elektromotor
Celkový výkon: 130 koní
Převodovka: automatická e-CVT
Maximální rychlost: 170 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,7 s 
Provozní hmotnost: 1260-1360 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 4,7 – 5,1 l/100 km kombinovaná (WLTP)
Průměrná spotřeba v testu: 5,1 l/100 km
Základní cena: 574 000 Kč
Cena testovaného vozu (1,5 Hybrid 130 e-CVT Executive): 764 000,- Kč