Toyota Mega Cruiser: Pořádnej offroad!

Toyota je opravdu velká firma, jedna z největších automobilek světa. A tak se nedá najít jen jedna oblast, kde tento gigant exceluje. Vyrábí jednoduchá auta po milionech, rozšířila hybridní technologie mezi širokou škálu zákazníků a v neposlední řadě zásobuje svět nezničitelnými modely pro použití mimo asfaltové cesty.

Všichni ta auta známe, velké Land Cruisery, lehkonohé pick-upy Hilux – to jsou stroje, které nemohou chybět na žádné expedici do srdce Afriky či napříč pralesy Jižní Ameriky. Ta auta všichni známe, víme o nich, že jsou nezničitelná. Králem mezi všemi terénními Toyotami je pravověrný offroad, který už na první pohled působí pevně jako skála, velký Land Cruiser. Až tedy na to, že není.

V roce 1995 přišla Toyota s jiným modelem pro cesty mimo cesty. Na autosalonu v domácím Tokiu se představila Toyota Mega Cruiser. A nutno dodat, že slovíčko mega v názvu nebylo omylem, dokonce ani nebylo přehnané. Mega Cruiser byl totiž opravdu velký. Délka přesahovala pět metrů, šířka byla téměř 2,2 metru, výška přes dva metry, hmotnost 2,8 tuny. Tohle opravdu nebyl žádný drobeček.

Na první pohled zaujme hranatá karoserie ne nepodobná té, kterou známe z americkéhu Hummeru. Ostatně podobnost těchto aut není vůbec dílem náhody. Stejně jako americká obluda, i Mega Cruiser byl původně určen především pro vojenské účely. Tady bych ani nepodezíral konstruktéry Toyoty z nějakého opisování, pokud chcete postavit ultimativní offroad pro jasně specifikované vojenské využití, skončíte zákonitě s vozidlem, které bude vypadat právě takto. Jednoduchá hranatá karoserie, pohonné ústrojí posunuté maximálně do středu vozidla a co nejvýš, kola v rozích a minimální převisy. Tak vypadá Hummer, tak vypadá Lamborghini LM002, tak vypadá Iveco LMV i španělské URO a tak logicky musel skončit i Mega Cruiser.

Ale pozor, pokud říkáme, že Toyota je Hummeru podobná, určitě to neznamená, že je úplně stejná. To totiž rozhodně není. Předně je tu pozoruhodný podvozek. Symetrický pohon 4x4 tu získává trochu nový význam. Mega Cruiser je pochopitelně vybavený věcmi, které se v této kategorii sluší, tedy portálovými nápravami a třemi uzávěrkami diferenciálů, jsou tu ale i odlišnosti. Například řízená zadní náprava. Díky tomu měl obří Mega Cruiser poloměr otáčení krásných 5,6 metru. To se může hodit. A hodit se může i světlá výška 420 mm i nájezdové úhly 49 a 45 stupňů

Pod kapotou Mega Cruiseru byste našli diesel. Ale ani tady nečekejte něco obyčejného. Motor tu má objem 4,1 litru, čtyři válce a výkon 114 kW. Zajímavější je však točivý moment, ten dosahuje 380 Nm ve 2.800 otáčkách za minutu. Já vím, nejsou to omračující hodnoty, věřím ale, že tento motor bude naprosto nezničitelný. Převodovka? Čtyřstupňová automatická, nic složitějšího a choulostivějšího nemělo v Mega Cruiseru místo. 

Podobně jako u Hummeru, i Toyota se rozhodla postavit civilní verzi svého ultimativního stroje. Měl pevnou střechu, uvnitř šest míst pro posádku (prostřední místa zadní čtyřmístné lavice však byla určena jen opravdu hodně malým Japoncům), klimatizaci a dokonce i rádio. A to je asi tak všechno. Kabina nebyla ani krásná, ani prostorná. Použití některých ovladačů z jiných modelů je v případě takového pracanta normální, ale panel ovládání oken tvarovaný přesně podle dveřní výpnlě Toyoty Camry a přišroubovaný doprostřed středového tunelu Mega Cruiseru působí skutečně komicky. Ale to nebylo podstatné, hlavním artiklem Mega Cruiseru byly schopnosti v terénu a obří rozměry. Vždyť přední okno muselo být osazeno třemi stěrači. Dva stěrače by stačily leda tak na okénku v pátých dveřích. A taky tu dva opravdu byly.

Možná si teď říkáte, jak je tedy možné, že jste Mega Cruiser ještě nepotkali. A někteří z vás o něm dokonce dosud ani neslyšeli. Tento příběh je poměrně prostý. Na celém světě byl jen jeden významnější trh, kde byl Mega Cruiser prakticky neprodejný. Japonsko jako jedna z mála zemí počítá daň z vozidla mimo jiné i na základě jeho vnějších rozměrů, daň za jeden Mega Cruiser tak dosáhla absurdní výše. Paradoxně bylo však Japonsko zároveň jediným trhem, kde Toyota nabídla svého obra zákazníkům. A výsledek? 148 vyrobených kusů v civilním provedení během sedmi let výroby. 

Je to škoda? Těžko říci. Určitě jsme rádi, že taková věc vůbec vznikla. Tyhle automobilové specialitky dávají našemu petrolheadskému světu rozmanitost, díky nim je stále co objevovat. Uspěla by verze s levostranným řízením, kdyby ji Japonci exportovali do Evropy nebo USA? Asi by se prodalo o pár kusů více, ale statisíce by to ani tak nebyly. Pravdou totiž zůstává, že ačkoli se nám Mega Cruiser a jemu podobné stroje líbí jako taková konstruktérská show, ve skutečnosti pro ně v civilním sektoru jen těžko hledáme uplatnění.