Tip na výlet

Po jedné bezesné noci jsem usoudil, že už nemá cenu jít spát a jal jsem se realizovat nápad z předchozího večera. Náhodně jsem do vyhledávače zadal hesla „Auto Museum Berlin“ a Classic Remise byl jeden z prvních výsledků. Otevírací doba byla od osmi hodin, cesta pěšky na místo byla asi na hodinu, což se mi, vzhledem k čase 6:30 na hodinkách celkem hodilo do karet.

Na místě jsem asi dvacet minut přešlapoval před zavřenou halou s prosklenými průhledy, které už z ulice dávaly ochutnávat nevšednímu zážitku s opravdovými youngtimery. Dokonce i na ulici byl náhodně zaparkovaný postarší Peguot 505, vyvoněná tříca a podezřele udržovaná Kachna. V německy přesných 8:00 otevřel místní mechanik bránu a bez dalšího mě pustil do dvora. S úsměvem si zapálil ranní cigáro a šel někam pryč. Na dvoře jsem zůstal jen já a změť zaparkovaných klasik, či novějších aut s drobnými ťukanci, jako první mi do oka padl černý E-Type s V12 karoserie coupe, prostě tam tak stál.

Dychtivě jsem se se procházel dál po poloprázdném parkovišti, kde jen tak postával Opel GT, dle mého názoru opomenutá kráska, BMW 2002 Touring (v Německu údajně registrováno kolem sta kusů, tady mají 2). Pod stromem pod lehkým nánosem lupení pak postává Cadilac deVile hned vedle Dailmeru a celkem obyčejného Peguotu z přelomu milénia. To se mi na dvoře líbilo nejvíc, když přijedete dostatečně brzo, můžete svou leštěnku postavit třeba vedle Rolls Royce ze šedesátých let a nebo taky vedle nového Golfu GTI.

O tom, že sním jsem začal pochybovat až když jsem otevřel dveře. Čekal jsem, bránu, povinnost zaplatit vstupné a nepřibližovat se k autům na blíž jak dva metry. Hned za dveřmi stál však rudý E-Type v manuálu, vlastně jsem o něj spíš zakopnul, když jsem se přes sklo díval do dílny, kde mechanici dělali něco na motoru v jiném dvanáctiválcovém E-Type.

Classic Remise totiž funguje hlavně jako prostor, ve kterém jsou malé servisy specializující se na konkrétní značky, Jaguar, Ferrari, Alfa Romeo, Mercedes, ale i Citroen či Peguot. Mezi nimi jsou pak v areálu i dealeři starších klasik, máte-li dost peněz, můžete si v areálu nechat uloženou svojí vlastní klasiku. Snad díky tomu můžete vidět na jednom místě ikonické BMW 507, Z1, Z8, 850i a to ve stylu Noeho, od každého po dvou kusech. Za skleněnou stěnou pak odpovčívá Veyron, či EB110, dokonce i jeden rezervní motor EB110S Le Mans. Vůni staré kůže, benzínu, provonělo ranní kafe a tabákový kouř, bylo osm hodin a mechanici museli posnídat, přeci jen, pořád je to dílna a auta jsou auta, to že se jejich cena šplhá do milionů eur, je sekundární.

Připomínám, že od chvíle, co jsem vešel, si mě nikdo nevšímal. V klidu jsem se mohl motat mezi auty a nasávat atmosféru. O to větší kontrast to byl, když jsem si vzpomněl na návštěvu mladoboleslavského muzea, kde stojí na piedestalu vystavená obyčejná stodvacítka, či favorit, které začínají reznout a kape z nich olej, i tak k nim člověk nesmí blíž jak na dva metry a musí zaplatit, vstupné, byť symbolické.

Zrovna když jsem se motal kolem Testarossy, něco jsem zaslchl. Zděsil jsem se, že ze se z reproduktorů ozval umělý zvuk vytočeného osmiválce, tak jako tomu bylo v mladoboleslavské sekci motorů (řez motorem 1.2 htp), dál od pravdy jsem být nemohl. Jeden z bazarníků jel projet odstavené Ghibli první generace. Vůni kávy tak přehlušila vůně benzínu, kterému v cestě nestál katalyzátor. Po deseti minutách se auto vrátilo na místo a dealer mě nechal dívat se mu pod ruce, jak šteluje karburátor. Kéž bych uměl lépe německy, nebo vypadal jako solventní zákazník, třeba bych se o nabízených autech dozvěděl víc.

Classic Remise je plné kontrastů, vedle Cobry pod plachtou stojí Hudson Greater Eight z třicátých let s kterým téměř osmdesátiletá Heidi Hetzer mezi lety 2014 až 2017 objela celý svět.

Celý areál, bez rozhovorů s mechaniky a bližšího zkoumání aut jde proběhnout za dvě hodiny. Až jsem skoro zalitoval, že jsem nevzal do Berlína svojí vyvoněnou E36 Cabrio s mocným čtyřválcem na cenovém dně a nepostavil ji mezi kolegyně, haha. Mohl bych o ní někdy napsat.

Každou čtvrtou středu v měsíci je otevřená klubovna, pochopil-li jsem plakát správně, přijedou majitelé uložených aut a společně klábosí i s návštěvníky. Omlouvám se za špatnou kvalitu fotografie, nejen že mě nebaví fotit, ale hlavně tam překážel Jaguar XJ12C.

Nevěšte však hlavy, třeba se bude výlet líbit i Vaší přítelkyni, v areálu totiž sídlí i poměrně dobrá restaurace, soudě podle interiéru. Zatímco co se vy budete kochat vystavenými skvosty na prodej, Vaše přítelkyně může v klidu degustovat. Co se zajet podívat na dny otevřeného klubu, takové jinačí kafe a káry? Do Berlína jsou to z Prahy čtyři hodinky autem, parkovat jde všude a ceny benzínu jsou tak nízko, že je skoro hřích jet vlakem. Navíc, třeba by se některý z mechaniků uvolnil něco vám k vašemu autu řekl.

Mimochodem, poznáváte to auto pod plachtou? Sám tápu…