Subaru Outback: Etalon ovladatelnosti

Jízdní vlastnosti a skutečnost, jak se to které auto chová na silnici se při výběru nového vozu stává postupem času stále méně relevantním ukazatelem. Můžeme nad tím významně zvedat obočí, ba dokonce i spravedlivě rozhořčeně brblat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Zčásti je to způsobeno tím, že auta už dávno nejsou určena motoristickým nadšencům, ale stal se z nich nezbytný spotřebič, zčásti pak tím, že i velmi levná obyčejná auta se dnes řídí a jezdí mnohem lépe a snadněji, než “řidičské” modely z dob relativně nedávno minulých.

Zájemci o reprezentativní rodinné auto tak spíše řeší ekonomiku provozu, vnitřní prostor, designové vychytávky, nebo nejmodernější technologie a konektivitu. Výsledkem takového rozhodování pak často bývají velká naftová SUV, která mají bezpochyby mnoho kladů a jejich pořízení nikterak nedehonestuji – sám si dost možná časem také takové pořídím – ale radost z jízdy, manévrovatelnost, cit v řízení, nebo zvuk v motoru v nich bývají přinejlepším průměrné.

Samozřejmě lze sáhnout i po sportovněji laděných rodinných autech, ale tam je zase zpravidla nutné počítat s kompromisy na poli komfortu – bývají dost tvrdá a také s kompromisy na poli – jako při jízdě po něm. No a pak je tu Subaru Outback, auto, které velice šarmantním způsobem zvládá skoro všechno. Má to nějaké háčky? Zcela jistě, já je však hnědému kombíku klidně odpustím.

V současné době se prodává už šestá generace tohoto sympatického modelu a narozdíl od některých jiných modelů značky zde nedošlo k žádným zásadním změnám – naštěstí. Pořád je to velký kombík s oplastovaným spodkem, symetrickou čtyřkolkou a lehce přizvednutou světlou výškou. Pod kapotou stále vrčí čtyřválcový boxer a na střeše nechybí ikonické příčníky. Jsem rád, že se z Outbacka někde po cestě nestalo SUV, elektromobil, nebo se nezačal v rámci snahy o co nejnižší “již od” cenovku prodávat jen jako předokolka. 

Vůz se nesnaží designově šokovat, oproti minulé generaci se nijak zásadně nezměnil, obzvláště přední část si netrénované oko klidně splete s předchůdcem. Nijak mě to ale neuráží. Z boku zaujmou výrazné plastové kryty nadkolí, jejichž nesymetrický tvar má logické opodstatnění – zachytávají prakticky veškeré nečistoty a kamínky odletující od kol. Líbí se mi postranní kryt prahu, z hlediska praktičnosti si ale zaslouží malou výtku – při neopatrném nastupování si o něj snadno umažete nohavice. V zadní části mě pak snad nejvíce překvapil výfuk – skromně k zemi nasměrovaná jednoduchá roura bez jakékoli ozdobné koncovky působí v době obrovských falešných “laufů” na lecjaké nákupní tašce trochu jako zjevení.

Na chvíli se zastavím i u interiéru, který zajímavě kombinuje velice tradiční, ale zároveň i nová a moderní řešení. Líbí se mi volič převodovky co nevypadá jako ovladač mikrovlnky, jde ovládat poslepu a zůstane v zařazené poloze, ale zamrzelo mě, že ho, v zájmu zimních radovánek, nedoplňuje stejně starosvětská páka ruční brzdy. Překvapila mě dvojice koleček na ovládání hlasitosti a lazení frekvence rádia – v době multifunkčních volantů už troufnu si říci překonaná věc – v kombinaci s plně dotykovým ovládáním klimatizace integrovaným do centrálního displeje. 

Ergonomie je vcelku svérázná, je poznat, že Subaru jde vlastní cestou a ne vše je tak intuitivní, jak bych čekal. Po pár dnech už jsem se ale ve většině základních funkcí dokázal pohybovat prakticky poslepu, nebo jen s letmým pohledem na displej. Je ale dobré si alespoň před první jízdou vše osahat staticky. Hlavní obrazovka infotainmentu je členěna na tři na sobě nezávislé segmenty, z nichž každý se ovládá trochu jinak. Vychází to z minulosti, kdy měly vozy Subaru dvojici středových displejů a samostatné ovládání klimatizace. Nyní je všechno v rámci modernizace (nebo úspor, to záleží jak to kdo bere) centralizováno. 

Radost mi udělalo klasické malé střešní okno jak z devadesátek, v dnešní době mám pocit, že je na výběr buď drahá a v létě poněkud otravná celoprosklená střecha, nebo souvislá stropnice, ale klasický “šíbr” už nenabízí skoro nikdo. Přitom úplně stačí.

Jak jsem ale již naznačil v úvodu, hlavním trumfem Outbacku je dojem z jízdy. Kombinace bezstupňové převodovky s osmi virtuálními kvalty a dvou a půl litrového atmostérického čtyřválce dávajícího 124 kW sice nevypadá jako recept na nějaké přehnané okreskové dračení, ale nenechte se mýlit. Na sprintech sice s Outbackem nezazáříte, ale to je stejně jen zábava pro děcka a američany. Hlavním revírem auta je totiž klasická česká “trojka” – rozbitá silnice kroutící se mezi vesnicemi. Díky symetrické čtyřkolce Outback skvěle zatáčí a drží stopu, vymakané zavěšení, za které by se stran robustnosti nemusel stydět kdejaký offroad si poradí s výmoly a záplatami. 

Auto působí v zatáčkách neskutečně jistě a předvídatelně, bez třinácti centimetrů pětimetrové kombi je pocitově najednou lehoučké a v zatáčkách agilní málem jak nějaký hot-hatch. Jakoby pocit v rukách a zadku odporoval tomu, co vidíte ven skrze čelní sklo a zrcátka. Měl jsem pocit, jako by někdo na malou mrštnou Imprezu nalepil dopředu a dozadu další metr auta z polystyrenu – masivní převisy a rozměry karoserie tu sice fyzicky jsou, ale vůbec je necítím.

Skutečný limit Outbacku leží někde daleko za mým pudem sebezáchovy a strachem ze zničení půjčeného auta, přesto však můžu s čistým svědomím prohlásit, že na našem trhu pravděpodobně nenajdete auto, které by pobralo rodinu se zavazadly a zároveň bylo tak jízdně schopné bez ohledu na to, jaký povrch se mu nachází pod koly. A jakkoli nemám potřebu si proměnit každou cestu do práce, na nákup, nebo k babičce proměnit na vlastní erzetu, skutečnost, že moje rodinné auto nerozhodí rychleji vybraná zatáčka, náhlý úhybný manévr, nebo ostřejší změna směru na nepevném povrchu je dost příjemná. Vysoká SUV si lidé prý často pořizují kvůli pocitu bezpečí – sedí se v nich výše a v případě nehody tak jsou prý teoreticky bezpečnější. Vůbec nejlepší je ale podle mě případné nehodě předejít. A tomu jde skvělá ovladatelnosti Outbacku zcela citelně naproti. 

Verdikt

Outback není (naštěstí) auto dle poslední módy. Není divu, vždyť už třicet let vzniká dle stejného receptu. To ale neznamená, že by ho Subaru soustavně nevylepšovalo. Na poli rodinných vozů jde o jednu z nejlépe jezdících voleb, řidičské stránce auta zde ale nepadl za oběť komfort, jak to bohužel často bývá u sportovněji laděných modelů. Nejsilnějším dojmem, který ve mě Subaru zanechalo, byla samozřejmost a jistota, s jakou se vrhalo do zatáček bez ohledu na stav cesty. S Outbackem jde, pokud nemáte strach, uhánět stejnou rychlostí po polňačce i okresce a děti na zadních sedačkách pravděpodobně ani nepoznají rozdíl. 

Technické údaje

Motor: zážehový atmosférický čtyřválec 2498 cm³
Výkon: 169 koní (124 kW) v 5000 – 5800 ot./min.
Točivý moment: 252 Nm v 3800 ot./min
Převodovka: bezestupňová Lineartronic (8 virtuálních stupňů)
Maximální rychlost: 193 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s 
Průměrná spotřeba (udávaná WLTP): 8,6 l/100 km 
Průměrná spotřeba (v testu): 9,1 l/100 km 
Cena od: 1 110 000,- Kč