Škoda Kodiaq 2.0 TDI Selection: Novinka na skvělém podvozku

Domácí automobilka nám letos dopřála novou generaci obou svých vlajkových lodí – nízkého Superbu i vysokého Kodiaqu. Superb s karoserií liftback před časem otestoval Dan a netajil se tím, že ačkoli vůz nepřináší v rámci modelové řady žádné zásadní změny, jde o důstojného pokračovatele své rodové linie. Kodiaq se tohoto trendu drží zrovna tak, alespoň na první pohled. Na ten druhý jsem ale během testovacího týdne objevil i několik důležitých vlastností, které jasně ukazují, že nejde jen o rozsáhlý facelift, ale že se pod zmodernizovaným hávem skrývá technika, se kterou si dal někdo spoustu práce. 

Na základních tvarech středního SUV se nic moc dechberoucího vysochat nedá. Je to prostě zaoblený kvádr, co má vepředu menší zaoblený kvádr. Ve škodovce se siluetu vozu rozhodli v zadní části odlehčit výrazně sklopeným  “D” sloupkem, na který navazuje zadní víko s velkým horním spoilerem. V některých liniích tam trochu vidím inspiraci vyšší třídou, konkrétně Range Roverem Velar, dohromady to celé ale nepůsobí špatně. Zrovna u Kodiaqu ale hodně záleží na barvě, kterou je nalakován. Hlavní “komunikační” odstín zlatá Bronx vozu docela sluší, líbí se mi v černé, modré nebo šedé. K testu jsem ale dostal kousek lakovaný příplatkovou červenou metalízou a ta, zdá se mi, obzvlášť v kombinaci s celkem mohutným černým oplastováním, působí celkem lacině. Moc tomu nepomáhají ani příplatková kola s “aero kryty”, která prostě, omlouvám se designérovi, vypadají jako poklice.  

Ke tvarům přední části nemám výhrad, vzadu se mi ale moc nelíbí dvojice výrazných podélných linií – spojení světel a ozdobné lišty v nárazníku. Spodní ponton vůči prosklení tu kvůli stoupající lince spodní hrany oken a skloněné střeše působí hodně masivně a těžce a dohromady to prostě moc nefunguje – předchozí generaci to zkrátka slušelo více. Majitelům vozu to ale může být vcelku jedno, ti se na své auto zezadu za jízdy koukat nebudou. A v interiéru jim, myslím, bude celkem příjemně.

Místa je tu spousta, materiály příjemné, zpracování až na jednu výjimku, kterou si probereme níže, veskrze příkladné. K testu jsem dostal příplatkový interiér Suite v černé barvě, který sice působí poněkud fádně, ale co do kvality mu nemám moc co vyčítat. Na nedostatek místa si nebudou stěžovat cestující vepředu ani ve druhé řadě, šestým a sedmým sedacím místem bohužel nebyl testovaný vůz vybaven.

Ergonomie je směsicí nového přístupu Volkswagenu a klasických škodováckých principů a místy to maličko drhne. Chápu přemístění voliče převodovky pod volant a s tím spojenou absenci pravé páčky – ovládání stěračů se tak muselo přesunout doleva, kde “vystěhovalo” tempomat. Ve Volkswagenu se jeho ovládání vešlo na volant, ale škodovka bohužel musela do leva dodat druhou páčku, na kterou je špatně vidět a trochu se tam plete. V kombinaci s tím, že i v nejvyšší výbavě se na volantu nachází dvojice “slepých” knoflíků mi to přijde trochu jalové.

Při představení nové Škody Kodiaq jsem měl trochu dojem, že nová generace škodovácké vlajkové lodi nenabízí zas tak moc inovací a přelomových novinek. Jak jinak jsem měl vysvětlit, že namísto popisu pokrokových technických řešení a rafinovaných vychytávek se ve zprávách o tomto voze nejčastěji psalo o trojici koleček ovládajících topení. Takzvané Smart Dials, které mi, opět se omlouvám designérovi, připomínají ovládání klimatizace většiny Dacií, si vlivem probíhající doby dotykové uzurpovaly nejvíce pozornosti.

Přitom čistě mezi námi – zas takové terno to teda není. Okruží ovladačů mají dost znatelnou vůli, to je ona avizovaná výtka ke zpracování, slibovaná široká škála nastavení a personalizace funkcí, které se tu dají ovládat, se obzvláště u dvou krajních ovládačů povážlivě smrskla – zvládnou jen teplotu a výhřevy/větrání sedadel. Docela důležitý prvek ovládání ventilace, totiž vypínání klimatizace (tlačítko A/C), tu chybí úplně a je třeba ho lovit v infotainmentu. 

Naštěstí ale točítka nejsou důvod, proč byste měli Kodiaqa chtít. Nabízí mnohem pádnější argumenty. Tím nejzásadnějším je pro mě jednodznačně podvozek. Vozy skupiny VW, škodovky nevyjímaje, na mě většinou bývají příliš tvrdé a uskákané. Kodiaq je ale první z vozů tohoto koncernu, kde bych, dokonce i navzdory větším příplatkovým ráfkům, podvozek nijak neměkčil a neupravoval. Přitom technicky nejde o nijak překvapivou konstrukci, vepředu je klasický MacPherson s trojúhelníkovými spodními rameny a podélnými torzními stabilizátory, vzadu je víceprvek ne nepodobný tomu z předchozí generace tohoto modelu. Nechybí samozřejmě ani adaptivní tlumiče DCC.

Systém se povedlo naladit opravdu komfortně, krásně se nese přes nerovnosti a díry, tlumí je bez zbytečných ran a odskakování, pocit z toho, jak Kodiaq válcuje děravou okresku je opravdu srovnatelný třeba s Citroënem C5 aircross a jinými programově měkkými a houpavými auty. Jenže právě ona houpavost se tu nedostavuje. Vůz se v zatáčkách naklání jen minimálně a příjemně drží stopu. I ve svižnějších rychlostech je cítit, jak si zaklekne na vnější kola a tlumiče se zpevní a auto v oblouku krásně podrží. Díky tomu působí Kodiaq překvapivě agilně a lehkonoze, ačkoli pohotovostní hmotnost činí víc než 1,7 tuny. 

U Kodiaqu mám poprvé v rámci konfekčních značek pocit, že zvolí-li zákazník SUV namísto nižšího kombi, nemusí obětovat slušné jízdní vlastnosti. Ano, BMW tuhle magii už pár let ovládá, ale u “obyčejných” značek jsme si tak nějak zvykli, že SUV znamená automaticky horší jízdní vlastnosti – tak jak se to konec konců psalo na stínítku ve starých SUV od Fordu. Je to celkem nečekané, ale nová škodovka je po dlouhé době ryze spotřební auto, u kterého mám pocit, že vás k jeho pořízení nemusí motivovat jen plejáda displejů, konektivita a barvy ambientního osvětlení, ale i to, jak vůz jezdí. Pozoruhodné.

Pod kapotou testovaného kusu byl dvoulitrový diesel ve slabší variantě 110 kW spojený se sedimstupňovým automatem. Píšu to u většiny testů vozů z VW group a ani zde nemohu jinak – jde o výborně vyladěný a efektivní motor, navíc velice kultivovaný a to i za studena. Exceluje hlavně na delších dálničních cestách, kde při ustálených rychlostech kolem 130 km/h dosahuje i v takto velkém autě spotřeby kolem pěti litrů na sto. Příplatek šedesáti tisíc oproti základnímu 1,5 TSI naladěnému na stejný výkon mi přijde adekvátní a věřím, že obzvláště uz firemních zákazníků půjde o nejžádanější motorizaci.

Verdikt

Na vzhled zadních partií, masivní ponton karoserie, nebo ovládací kolečka “smart dials” si možná budeme chvíli zvykat. Skvěle naladěný podvozek, pohodlná sedadla a příjemné jízdní vlastnosti jsou podle mě mnohem důležitější a v těchto disciplínách škodovácká novinka nezklame ani náročnější publikum. S inovacemi ale stoupá i cena a sumu pod milion zaplatíte pouze za úplně základní modely, se zajímavějšími motorizacemi a výbavou není problém za Kodiaq zaplatit i dost přes milion a půl. Překvapivě se tak cenou prakticky rovná svému elektrickému protějšku, Škodě Enyaq. 

Technické údaje

Motor: Přeplňovaný vznětový čtyřválec 1968 ccm
Výkon: 110 kW
Točivý moment: 360 Nm 
Převodovka: sedmistupňové DSG
Maximální rychlost: 205 km/h
Zrychlení 0-100 km/h: 9,6 s 
Provozní hmotnost: 1730 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (WLTP): 5,3-5,9l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,4l/100 km kombinovaná
Základní cena (1,5 TSI Selection): 799 900 Kč
Cena testované verze bez příplatků (2,0 TDI Selection): 1 040 000,- Kč