Seat Ibiza FR 1.5 TSI: Skromnější vyhraje

Musím se přiznat, že značka Seat je pro mě v posledních letech tak trochu záhadou. Upřímně už si nejsem úplně jistý, kam vlastně směřuje. Zdá se totiž, že koncern Volkswagen věnuje mnohem víc pozornosti mladší a dravější Cupře, zatímco Seat tak trochu čeká na lavičce náhradníků. Vždyť si zkuste vzpomenout, kdy jste naposledy viděli úplně nový model Seatu. Taky vám to chvíli trvalo? Mně rozhodně ano. Místo novinek tak španělská značka dál sází na osvědčenou sestavu v podobě modelů Ibiza, Arona, Leon nebo Ateca. Není to zrovna nabídka, která by trhala rekordy v čerstvosti, ale očividně stále dokáže oslovit dostatek zákazníků. Aby tyto modely úplně nezestárly před očima, dostávají průběžně modernizace, které je mají udržet v kondici i proti výrazně mladší konkurenci. Typickým příkladem je právě dnes testovaná Ibiza. Současná generace je na trhu už od roku 2017. První větší facelift přišel v roce 2021 a druhý na sklonku loňského roku. Nabízí se tedy jednoduchá otázka. Má skoro deset let starý model v dnešní zběsilé době ještě co nabídnout?

Po stránce vzhledu asi Ibiza nikoho nepřekvapí. Přeci jen je to auto, které s námi jezdí už bezmála deset let, takže ho většina z nás někdy potkala na ulici nebo na parkovišti před supermarketem. Poslední modernizace na tom nic zásadního nemění. Design spíš jemně přiostřila, než aby ho překreslila od základu. Vpředu najdete lehce upravené světlomety, drobné změny na nárazníku a vzadu zase novou grafiku světel. Tím ale výčet větších novinek v podstatě končí. Pořád je to ta samá Ibiza, která se světu představila už v roce 2017. A víte co? Vůbec mi to nevadí. Ibiza totiž zestárla překvapivě důstojně. I dnes působí jako sympatický malý hatchback se sportovnějším nádechem a pořád má v sobě takový ten španělský šmrnc, který ji odlišuje od některých až příliš seriózních konkurentů. Žádnou designovou revoluci ale nečekejte. Tady se hrálo hlavně na to, aby auto nevypadalo starší, než ve skutečnosti je. Jedinou výtku bych měl k barvě testovaného vozu. Tahle nenápadná šedá sice nikoho neurazí, ale ani nikoho nenadchne. K Ibize podle mě mnohem víc sedí nějaký výraznější odstín, který podtrhne její hravější charakter. Ale to už je čistě otázka osobního vkusu a každý si nakonec vybere podle svého.

Při pohledu do interiéru je ale stáří auta znát přece jen o něco víc. Tady už se těch bezmála deset let prostě úplně zamaskovat nepodařilo. Na druhou stranu to má i svoje výhody. Pokud jste někdy jezdili ve Volkswagenu Polo nebo ve Škodě Fabia, budete se tady orientovat prakticky poslepu. Ergonomie je klasicky koncernová, všechno je tam, kde to čekáte, a ovládání je intuitivní. V tomhle směru není Ibize vlastně moc co vytknout. Jenže čas se nezastavil. Materiály působí o něco levněji než u dnešní konkurence a některé prvky výbavy, které už dnes považujeme skoro za samozřejmost i u malých aut, tu jednoduše nenajdete. Chybělo mi třeba vyhřívání volantu nebo obyčejné osvětlení kosmetických zrcátek, či interiérová madla nad dveřmi. Nejsou to zásadní věci, které by člověku kazily každou jízdu, ale přesně na nich poznáte, že Ibiza už má něco odžito.

Velkou pochvalu naopak zaslouží příplatková sportovní sedadla. Přiznám se, že právě u aut koncernu Volkswagen se sedačkami často úplně nekamarádím, ale tady jsem byl příjemně překvapený. Jsou pohodlná, dobře podepírají tělo a i po delší cestě jsem z nich vystupoval bez pocitu, že bych potřeboval návštěvu fyzioterapeuta. Prostorově pak Ibiza přesně odpovídá tomu, co od malého hatchbacku čekáte. Vpředu je místa dostatek, vzadu už je to spíš podle velikosti cestujících, ale žádné nepříjemné překvapení se nekoná. Na pravidelné rodinné dovolené napříč Evropou to úplně není, jako běžné auto pro každodenní fungování ale poslouží naprosto bez problémů.

Pod kapotou testované Ibizy pracovala aktuálně nejsilnější motorizace v nabídce. Dobře známá přeplňovaná čtyřválcová patnáctistovka TSI s výkonem 150 koní, spojená se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG. Tuhle kombinaci asi netřeba dlouze představovat. V různých obměnách ji najdete napříč celým koncernem Volkswagen a obecně patří k tomu lepšímu, co dnes značka nabízí. Jenže právě v Ibize jsem od ní čekal trochu víc. Možná za to může výbava FR, možná těch 150 koní v malém hatchbacku. Zkrátka jsem si podvědomě představoval auto, které bude mít větší chuť jezdit. Jenže realita je o něco střízlivější. Motor rozhodně není slabý a dynamiky má na běžné ježdění víc než dost. Jenže celé pohonné ústrojí působí až příliš mrtvě. Navíc mi to naladilo ani s DSG. To si umí občas nepříjemně cuknout a při popojíždění mi chyběla větší plynulost. Je zkrátka cítit, že hlavní slovo při ladění dostaly emise a spotřeba.

Nepomůže ani přepnutí do sportovního režimu. Řízení sice příjemně ztuhne, ale charakter auta se nijak zásadně nezmění. Reakce na plyn zůstávají podobné a ani převodovka nezačne působit výrazně živějším dojmem. Čekal jsem, že se Ibiza trochu nadechne a ukáže sportovnější tvář. To se ale úplně nestalo. A právě to mě mrzelo asi nejvíc. Bavíme se o relativně lehkém hatchbacku se 150 koňmi pod kapotou. Papírově je to recept na auto, které vás občas přiměje jet domů o pár kilometrů delší cestou jen proto, že se vám prostě nechce zastavit. Ibiza ale takové emoce úplně nevzbuzuje. Funguje dobře, je rychlá, když potřebujete předjet, bez problémů to zvládne, ale chybí jí taková ta jiskra, která by vás nutila těšit se na každé další svezení. Pokud ji ale budete brát jako obyčejný dopravní prostředek pro každodenní provoz, nemám v zásadě co vytknout. Motor je kultivovaný, výkonu je dostatek a spotřeba se bez většího snažení pohybovala okolo šesti a půl litrů na sto kilometrů. To je na benzinovou stopadesátikoňovou patnáctistovku velmi slušný výsledek. Jen bych od auta, které se tváří trochu sportovněji, čekal o něco větší porci emocí.

Podvozek Ibizy je naladěný poměrně tuze a už na prvních metrech je jasné, že se Seat snažil autu dodat alespoň trochu sportovnější charakter. Ve většině situací to funguje dobře, jen místy už je toho tuhosti možná až trochu moc. Přes větší nerovnosti se do kabiny přenáší víc rázů, než by mi bylo úplně příjemné. Velký podíl na tom ale podle mě mají i větší kola. Troufnu si tvrdit, že na menším průměru by Ibiza působila o něco komfortněji a většina běžných řidičů by rozdíl v jízdních vlastnostech stejně nepoznala.

Na druhou stranu rozhodně nejde o podvozek, který by vás na českých silnicích vyloženě trestal. Jen je zkrátka znát, že komfort nestál při jeho ladění na prvním místě. Odměnou je jistota v zatáčkách a velmi slušná stabilita i při svižnějším tempu. Jen je trochu škoda, že podvozek svým naladěním slibuje víc zábavy, než pak dokáže nabídnout samotné pohonné ústrojí. Tady podle mě vzniká největší nesoulad celé Ibizy. Šasi působí ochotně a připraveně, motor s převodovkou ale jako by říkaly, že není kam spěchat.

Verdikt

Asi jste z předchozích řádků pochopili, že se mi Ibiza tentokrát úplně nedostala pod kůži. Ne snad proto, že by byla špatným autem. To vůbec ne. Naopak jde o poctivý malý hatchback, který i přes svůj věk pořád dobře plní to, co se od něj očekává. Na každodenní dojíždění, nákupy nebo cestu do práce funguje naprosto bez problémů. Velkou zbraní Ibizy navíc zůstává cena. Pokud se podíváte do ceníku nebo na aktuální akční nabídky, zjistíte, že základní verze se pohybují okolo čtyř set tisíc korun. A to je v dnešní době mezi novými auty opravdu zajímavá částka.

Jenže testovaný vůz byl přesným opakem základní verze. Nabízel prakticky všechno, co si můžete objednat, a tomu odpovídala i cenovka, která se nebezpečně přibližovala hranici osmi set tisíc korun. A právě tady už jsem začal mít problém. Za podobné peníze dnes pořídíte podstatně modernější auta, která nabídnou nejen novější techniku, ale často i příjemnější jízdní projev. Ostatně jen pro srovnání. Prakticky stejně stál i nedávno testovaný elektrický Nissan Micra, který na mě působil jako mnohem dotaženější a současnější celek.

Kdybych tedy vybíral malé auto za více než tři čtvrtě milionu korun, Ibiza by nejspíš nebyla na vrcholu mého seznamu. Pokud ale sáhnete po některé z rozumněji vybavených verzí s nižší cenou, dává tahle španělská stálice pořád velmi dobrý smysl. Jen bych se jednoduše nenechal zlákat představou, že nejdražší varianta musí být automaticky i tou nejlepší volbou.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 498 cm3
Výkon: 110 kW (150k) v 5 000 – 6 000 ot./min.
Točivý moment: 250 Nm v 1 500 – 3 500 ot./min.
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková automatická
Provozní hmotnost: 1 231 kg 
Maximální rychlost: 220 km/h
0-100 Km/h: 8,1 s 
Kombinovaná spotřeba udávaná výrobcem: 5,5 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,8 l/100 km
Základní cena modelu (Base 1.0 MPi): 399 900 Kč
Cena testovaného modelu (FR 1.5 TSI): 771 400 Kč