Saab 9-3 2.0 N/A: Zítra vstanu a bude mi 60

Výběr auta na ježdění kolem komína už se mi podruhé za sebou nějak zvrtnul. Nevím, která všechna vesmírná tělesa byla toho upršeného letního večera v konjunkci, ale muselo to být pořádné zatmění, že se situace vyvrbila v pořízení severské čekárny na smrt. Leč, vážení přátelé, je to tak a já už dva měsíce jezdím v Saabu, neboli v autě pro hrbaté, jak mu říká manželka. Přestože jde o starou a z mého pohledu dosti nevýraznou věc, nepřestává mě udivovat, jak moc působí na široké okolí. Takže jestli nejste zarytí Saabisté, kteří mi právě píší výhružný mail, páč nekousli tu čekárnu a hrbaté, přijměte prosím pozvání ke čtení nepříliš vážného testu o možná až příliš vážném autě.

realita je, že jsem zatím nevlastnil auto, které by u neznámých lidí vyvolávalo takový zájem

Hned v úvodu bych dokončil tu narážku na působení ochočeného soba na lid vůkol.  Na karoserii to má snad tu nejnudnější tmavě modrou metalízu, rozchod to má jak tramvaj, na kolech poklice a celkové vzezření podivně nataženého liftbacku jednoznačně musí vést diváka k úvahám o starém pánovi uvnitř. Nuuudaaaa… Reklama na pohřební věnce má v sobě víc života, než konzervativní 9-3. Realita? Ještě nikdy jsem nevlastnil auto, které by vyvolávalo u neznámých lidí takový zájem. „Dobrýý, no to snad neee, Saab, takového krasavce už jsem neviděl aspoň půl roku.“ rozplývá se obsluha LPG stanice. „Jak to jezdí? Kdysi to míval bratr, výborné auto.“ zasnil se postarší chlapík v parkovací budce. Děti se můžou potrhat ze stěračů na světlech a v práci mi začali říkat pane doktore nebo pane zubaři. Socialismus stále žije! A Saab, ačkoli je už dneska prakticky mrtvou značkou, evidentně v mnohých nadále probouzí nostalgické myšlenky a vyvolává spojení starých 99 a 900 s prominentními profesemi východního bloku. Abych nezapomněl, docela pravidelně potkávám dvojče – poslední devítistovku – která se pokaždé může ublikat a umávat. Až mě to dojímá.

Tento odstavec bych uzavřel radou – chcete-li zabít introverta, kupte mu Saab…  a on vůbec neprokoukne váš záměr.

Teď už ale budeme stárnout. Kamarád, který se mnou pro soba jel, ho téměř okamžitě pojmenoval „dědek“ a to je výraz který, dle mého názoru, vystihuje auto zcela dokonale. Na kapotě a volantu je sice znak s naštvanou hlavou mýtického Griffina, ta věc, která se mu dere ze chřtánu, však nejspíš symbolizuje aerosol plný barbiturátů způsobujících laxnost a pohodu, nikoliv rozezlený jazyk. Po prvním otevření dveří na mě opět dýchla nostalgie.

je to taková automobilová obdoba starého telefonu ericsson

Béžový velur rozprostírající se napříč celým interiérem dal vzpomenout na starý gauč u tety, na kterém jsem sedával jako malé pimprle a jež byl vyveden v tomtéž staromilském odstínu. Útulnost sama. Palubní deska a středový panel v typické architektuře disponují velkými tlačítky a snadno čitelnými stupnicemi rychloměru a otáčkoměru – taková automobilová obdoba dobového mobilu Ericsson s jednořádkovým displejem.

No a pak se člověk usadí do velmi pohodlné sedačky a slova jako Aero nebo Viggen se mu v tu chvíli vymažou z mozku. Nějaké spojení s bitevníkem JAS-39 a vzpomínky na spoustu akce a nepozemského kraválu při forsáži jeví se jako čirý nesmysl. Teď už stačí jen zaklapnout dveře a je to. Stroj času je spuštěn a já jsem v něm polapen. Je to otestováno už mnohokrát, po usednutí do Saabu pokaždé zestárnu o 30 let, začnu mít rozum, tepovku na úrovni hibernujícího kodiaka a k tomu všemu ještě silné nutkání pořídit si béžový baloňák a nějaký fakt velký klobouk… 

Jízda vypadá přesně tak, jak naznačuje předchozí odstavec. Hlavně po-ma-a-lu-u-u-u. Ale ze všeho nejdřív je třeba nastartovat. To znamená odnaučit pravou ruku šmátrat napravo pod volant. Hezky se opřít o loketní opěrku a zasunout klíček. Tak je to správně. A hlavně nechtít otevírat okna. To totiž znamená udělat si na ruce o jeden kloub navíc nebo opěrku zvednout. Ach jo. Nastartovat… píp, píp, píp, píp – fasten your seat belts – začne okamžitě vyzývat auto. Škoda že ty pásy švédové škodolibě umístili kamsi hluboko za opěradlo. Asi aby senior za volantem neztvrdnul hned z kraje. Pozor – sešlápněte brzdu pro test brzdových světel. Sešlapuji. Pozor – v nádobce pro ostřikovače chybí voda. No jo, stojím z kopce…

dědek vás nechá odjet, až když jste odstranili veškerá nebezpečenství

Dědek je už holt takový, dovolí mi odjet až po stvrzení, že jsem učinil všechna bezpečnostní opatření a odstranil všechna nebezpečenství, nebo že o těch nebezpečenstvích alespoň vím. Pod kapotou dědka se skrývá poslední saabí čtyřválec, legendární jednotka H, bohužel však bez kouzelného foukátka ve výfukovém potrubí. 130 srdnatých koní sice statečně vzdoruje zubu času, ale je znát, že jejich podkovy už 8x oběhly kolem rovníku a ještě ke všemu jim někdo do stájí pouští plyn. Na nebrzdění provozu a předjetí Avie to s přehledem stačí, žádné náročnější dynamické požadavky však po základní jednotce nechtějte. Takže při první možné příležitosti za pět, uvelebit se do sedadla, splynout s davem a užívat si akustický komfort dvoulitru. Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest… Možná právě proto se rozhodla řadící páka za ty statisíce kilometrů ztratit většinu ze své původní přesnosti

Jakmile příjdou zatáčky, stroj času začne pracovat na plno. „Buď se mnou budeš jezdit jako zralý muž anebo si vystup.“ Řízení ochočeného soba nedisponuje ostrostí a přesnotí řízení (parohů) soba pravého a už vůbec nemá půl otáčky od dorazu k dorazu. Má jich asi osm, deset? Nevím, prostě moc. No dobře, jsou tři, ale řízení působí dokonale ospalým dojmem. Přesto je v něm jakýsi cit a k charakteru auta se hodí.

řízení je vpravdě šnečí, ale to není nic proti tlumičům

Podvozek? Saabisti to neradi slyší, ale je to převlečená Vectra A. Oproti modelu 900 má 9-3 údajně více, než 1100 změn a právě podvozek byl přepracován tak, aby byl agilnější. Výsledek je, no… marně vzpomínám, jestli jsem už někdy řídil auto, jehož chod tlumičů byl pomalejší. I to šnečí řízení je oproti práci závěsů sprinter. Asi budu muset od Bobashe vydyndat zapůjčení nějaké oldskůl ameriky.

Jednoduché zatáčky zvládá Saab ještě relativně dobře. Ne že by se do nich vrhal nějak ochotně, musí se dosti přemlouvat, ale jakmile zatočí, snaží se nedotáčet jen tak málo, jak mu to patnáctky o rozměru 195/60 dovolí. Jenže v reálném světě existují i šikany nebo esíčka a to už je na starého pána moc.

„Co to po mě chceš? Tak doprava nebo doleva? Si to rozmysli a pak to zkus znovu.“  Tohle mi říkal pokaždé, když jsem jej uprostřed esíčka marně přemlouval, aby nedělal ostudu. V době kdy normální rodinný hatchback už dávno protáhl zadní nápravu skrze šikanu se Saab teprve rozhoduje, jestli má vážně přejít z jedné úvratě zdvihu tlumičů do druhé.

No prostě: „Obleč baloňák, nasaď klobouk a vychladni." A užívej si komfort tlumení, který ti ten tvůj hatchback vůbec nenabídne nevděčníku“. 

I po téměř 15 letech funguje stroj času spolehlivě. Je mi 60, jezdím pomalu, nespěchám a při řízení se snažím ze všech sil nepojít sešlostí věkem. Sob dělá všechno pro to, aby mi vzal i ty poslední zbytky radosti z řízení. Když vidím zatáčku, hrnou se mi do očí slzy. Když chcu slyšet výfuk nebo motor, neslyším nic. I ten plynový pedál se mě snaží otrávit, protože funguje stylem on/off a abych dal něco jako meziplyn, musel bych si nechat chodidlo přejet bagrem. Stejně by mi ale byla k prdu i ta přejetá noha, protože motor reaguje na plyn s takovým elánem, že bych dřív stačil prohnat řadící páku skrz všechny převodové stupně a ještě se 3x netrefit. Poté bych chvíli počkal, možná odklopil loketní opěrku, stáhl si okýnko a opět opěrku sklopil…  a v tu chvíli by se již otáčky motoru teprve dostaly na požadovanou hodnotu.

to všechno ale neznamená, že dědka nemám rád

Pokud jste došli až sem a máte pocit, že celý text je jen výpotek zahořklého starce, jež na usedlý liftback pohlíží jako na sporťák a neopodstatněně plive jedy na dobrou věc, zadržte.

Já ho mám rád. Jen i totálně nesportovní Octavie s turbodieselem vedle něj působí pomalu jako atlet. Astmatická 9-3 je zkrátka pohodové auto, které nabídne ticho a komfort těm šťastlivcům, jejichž středobodem života nejsou auta a hory utopených peněz v benzínu a nesmyslném ježdění. Sice mám někdy pocit, že mě usmrtí nudou, ale ta nenucená ležérnost je při běžných pojížďkách vlastně strašně fajn. Šetří mi peníze. Jednak tím, že jezdí za příjemných 10 litrů plynu, a druhak mě prozatím ani jednou nedonutil jen tak nazdařbůh si prodloužit cestu mimo nutnou délku. A také se nemůžu zbavit pocitu, že vyměnit jednu lehce nadprůměrnou výplatu za auto, z něhož přímo proudem srší severská solidnost, které není rezavé a jehož interiér se ze všech sil snaží zakrýt fakt, že nejrůznější lidé do něj prdí už více než 323.000km, byl vlastně moc fajn deal.

PS: Taky se díky němu strašně těším do Z3. Prostě dědek.. :)