Report z červnového Autíčkářova Trackdaye

Jistě už jste si mysleli, že jsme zapomněli. Ale to my ne. My naopak zkoušeli vás, jestli zapomenete! No dobrá, léto máme proste vždycky trochu hektičtější. V sezóně je zkrátka více testovaček, přidávájí se nám Kafé a Káry a do toho se ještě každý z nás snaží o vlastní dovolenou. Ti divní občas o nějakou bez autíček. 

Pojďme si však v rychlosti připomenout poslední Trackday, který proběhl … pamatuji si to a nemusím to hledat … už před dvěma měsíci?! No sakra. Nicméně jsme dali hlavy dohromady, otevřeli redakční kroniku a přinášíme report a fotky, jako by to bylo včera!

S fotografem Tomášem jsme dorazili sice ještě dopoledne, ale již nějakou dobu po otevření okruhu. Nápor ranní registrace naštěstí naši kolegové zvládli na výbornou. My se tak mohli kochat, nasávat atmosféru a Tomáš fotit. Dopoledne jsme se museli vyrovnat s nepřízní počasí – celkem slušně zapršelo, ale během dne pak začala trať osychat a odpoledne už se jezdilo (téměř) na suchém asfaltu.

Vlastně jsem si ani tolik nezařídil, spíše jsem se nechal vozit od kamarádů – čtenářů. Nissan Primera s dvoulitrem, “lehce” upravený na okruhové a okreskové řádění, předvedl několik vkusných vybočení zádí, které by zahambily nejednu zadokolku. Vzpomínáte, když ještě Nissan dělal zábavná a zajímavá auta? Já už skoro také ne. Však zmiňovaná Primera je stará zhruba jako já a o dost starší než její řidič. Nad drobným zakopnutím o pneumatiku a šmouhou na nárazníku můžeme mávnout rukou. Zkrátka jednou jela až překvapivě rovně a málo bokem.

Dále následovala jízda v AMG A45, které díky 390 koním a pohonu všch kol celkem s přehledem dominovalo odpolednímu roštu. Minimálně do oschnutí tratě. Pak se s tím náš kolega Marek nechtěl smířit a vydal se do boje. Přivezl si totiž novou hračku – Caterham. Ten má sice jen okolo dvou set koní, zato ale také zcela určitě poloviční hmotnost a možná ještě méně. Jeho dopolední nervózní přešlapování a srabácké schovávání pod střechou se po odfouknutí mráčků rázem proměnilo v nadšení. Po dostatečném oschnutí/oježdění tratě se mu podařilo nakonec AMG o nějakou desetinku udolat.

David porazil Goliáše. Lehkost a finesa zvítězila nad modernou, záplavou koní a chytrým čtyřkolkovým pohonem. Vždycky je hezké, když se tomu levnějšímu autu podaří udolat nafoukanějšího a dražšího soupeře … Počkat, cože? V tomhle souboji je Caterham ten dražší? Wow, dražší auto předjelo to levnější. Pay to win! Kdo je tady nakonec ten Goliáš? Tohle vůbec není příběh, který jsme chtěli vyprávět. 

Na druhou stranu v AMG je místo pro čtveřici lidí, má střechu a dveře, takže do něj neprší. Nespálíte se o výfuk při vystupování a dokonce má také klimatizaci. Pýcha však předchází pád a klimakompresor se někdy v průběhu trackdaye odporoučel a bylo potřeba jej vyměnit. Jistě to byl osud a vůbec to nesouvisí s okruhovou zátěží.

Už už se zdálo, že kompletně celý trackday proběhne maximálně hladce, bez ztráty kytičky. Jenže ke konci odpoledních stintů odmítlo poslušnost EVO X. Jeho automatická převodovka nebo některý z diferenciálů si postavil hlavu a odmítalo zařadit a hýbat se vlastní silou. Po odtahu z okruhu, aby ostatní mohli pokračovat v kroužení, zjišťujeme, že EVO by potřebovalo do Svitav. Však to máme stejně po cestě. Zapřahuji na lano za muj kombík a, po lehce nepřehledném výjezdu z areálu a kličkováním mezi zavřenými branami, doručujeme raněného na objednané místo a vyrážíme vstříc domovu.

Markovo skamarádění se se splašenými trubkami

Jak David poznamenal, na trackday jsem dorazil svou novou hračkou. Petrův Caterham mě totiž zcela pohltil a musel jsem si přivézt ten svůj v trochu civilnější specifikaci – jde o verzi Roadsport 175 s upgradem motoru Duratec na 210 koní (byť bez naladění jednotky výkon zůstává spíše na původní hodnotě, ale s chraplavějším projevem), palubní deskou ze Superlightu a pohodlnějšími koženými sedačkami. Protože však letos počasí příliš nepřeje (anglický sporťák, anglické léto?) a nová práce mě poměrně zaměstnává, nebyl ještě úplně čas o ní napsat blíže. Článek však zcela jistě dorazí! Nyní však už k trackdayi.

Už cesta v pátek na redakční sešlost poblíž byla zážitková, neboť místy pršelo a zároveň bylo dost teplo – střecha na Caterhamu je spíše stan, který příliš tepla z kabiny neodvádí. No, po dvou hodinách jsem dojel zcela promáčený a do sprchy jsem se opravdu těšil. Dopoledne nás provázelo opravdu ošklivé počasí, kdy trať byla stále mokrá. To nejsou úplně ideální podmínky pro dvousetkoňovou kravinu na Avonech, která mi dávala často najevo, že bych měl ty reakce na volantu zrychlit. Navíc pogumovaný povrch trati nevytváří úplně předvídatelné podmínky, takže jsem byl poměrně kyselý, že jsem vůbec trubky bral. Naštěstí se po obědě počasí trochu zlepšilo a trať uschla.

Během dne jsem svezl nespočet známých a kamarádů, kteří za námi přijeli. Dokonce i Jarda, nový majitel mé bývalé Hondy S2000, dorazil – z čehož jsem měl velkou radost, dokonce mi ji i na chvíli půjčil, abych mu ukázal správnou stopu. Netřeba asi říkat, že po přesednutí z Catu působí i ostrá S2000 jako máslo. Každý stint na okruhu s Catem jsem však hlavně vozil ostatní, příliš na pilu jsem netlačil – až ke konci, kdy trať byla už konečně dostatečně suchá. Přesto bych konečný čas ještě za skvělý nepovažoval, třeba příště se povede ještě nějaká ta vteřinka shodit. Stačilo už tedy nahodit střechu (za pomoc s ní moc díky posádce Mercedesu, bez vás bych tam moknul ještě teď) a vyrazit na cestu do Prahy.

Fotky z akce naleznete v galerii, komplet celé album naleznete ZDE.

Časomíra na konci galerie.