Šedivá dodávka s nelakovanými nárazníky není většinou synonymem automobilové radosti. Ale tahle se fakt docela povedla.
Šedivý Renault Kangoo nevidíte na Autíčkáři poprvé. Loni na jaře jsem vám v testu představil benzínovou manuální krátkou verzi se speciálním pravým bokem, kde chyběl “B” sloupek a tak zde zela velká nakladací díra. Vypadalo to jako super nápad, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že vlastně nevím, k čemu bych tento prostor využíval, navíc měl i pár nevýhod. Ač tak vůz vypadal na první pohled efektně, nakonec bych takovou konfiguraci asi nezvolil.
Dnes je to přesně obráceně. K testu dorazilo Kangoo, které jako bych si konfiguroval já sám. Naftová jedna-pětka, automat, prodloužený rozvor, kabina oddělená plnohodnotnou přepážkou, zavazadelník s výdřevou a protiskluzovou podlahou a jako bonus praktický držák na žebřík pod stropem. Já vím, že pro většinu z vás je to pořád jen plechová krabice, ale já měl při testovacím týdnu pocit, jako by mi někdo postavil auto přesně na míru. A bylo to moc milé.
Asi nemá moc smysl se rozepisovat na téma vzhledu – jako většina aut v téhle kategorii je i Kangoo prakticky jen lehce zaoblený kvádr, který je vepředu useknutý do špičky a v každém rohu má nějaký ten světlomet. Jakákoli inovace by tu znamenala buď snížení užitné kapacity, nebo zhoršení součinitele aerodynamického odporu a s tím zvýšenou spotřebu. Decentní pokus o design lze vysledovat v přední části vozu, kde najdeme na spodní části nelakovaného nárazníku stříbrný kontrastní rámeček, který rozbíjí masu plastové černi a také světlomety s tvarovanou linkou denního svícení. Jinak se tu ale nikdo nesnažil znovu vymyslet kolo a vlastně je mi takový přístup celkem blízký a vyhovuje mi.
Žádná překvapivost nečíhá ani v kabině, kde najdeme seskládané známé komponenty z jiných vozů koncernu. Přístrojovka z Clia, panel klimatizace ze všeho od nejobyčejnější Dacie až po Mercedes Citan, osvědčený volant, jednoduchý infotainment, nebo ovládání rádia na typické tyčce pod volantem sice na nikoho žádný velký dojem neudělají, ale ergonomicky jim vlastně není moc co vytknout. Pokud bych měl přeci jen najít nějaký zmínkyhodný interiérový prvek, bylo by jím asi kosmetické zrcátko na cloně u spolujezdce, které při správném naklopení šikovně supluje displej sledující mrtvý bod – To je u dodávek s plechovou zadní částí vždycky trochu problém a tímhle se ho povedlo vyřešit až komicky jednoduše. Černý puntík si bohužel zaslouží “A” sloupky, které jsou velice široké a snadno se za nimi na křižovatce schová celé auto. 
V zavazadelníku se mi pak zalíbil stojan na žebřík (koneckonců to dotáhl až do nadpisu) – oficiálně je to tedy “prostor pro převoz dlouhých předmětů pod střechou”, ale právě na dvou a půl metrový skládací hliníkový žebřík se mi hodil úplně parádně. Je to vlastně jen vybrání nad hlavou spolujezdce a dva sklápěcí rámy s vázacími oky, ale přesně takhle vypadá v praxi rozdíl mezi tím, jestli budete za jízdy poslouchat pískání střešního nosiče a při každé zastávce pro svačinu trnout, zda vám na parkovišti někdo neštípne štafle, anebo ne.
Jinak tu najdeme klasickou renaultí protiskluzovou podlahu co připomíná grip na skejtu, takže se na ní sice nic neklouže, ale za to se blbě zametá, dostatek vazacích ok, jednoduché překližkové obložení a dvojici LEDkových světýlek. Ložná plocha má ve verzi L2 příjemných 223 cm na délku, mezi zadními koly je 125 cm, takže v pohodě naložíte i dvě americké (100x120) palety za sebou. K úplné spokojenosti mi tu chybí jen nějaký ochranný polep na blatnících, bez něj je nasnadě, že se během chvíle nehezky podřou od nákladu.
Na poměry dodávek jezdí Kangoo opravdu příjemně. Kombinace osvědčené naftové osmiventilové patnáctistovky a dvouspojkového automatu je podle mě to vůbec nejlepší, co si tu můžete objednat. Sto patnáct koní sice nevypadá jako nějaká extra velká porce, ale díky sedmi rozumně poskládaným kvaltům a krouťáku 270 Nm působí vůz i s nákladem dost svižně. Trochu mě mrzí poměrně skromná užitečná hmotnost, jen necelých 700 kg, ale vzhledem k tomu, jak se tyto dodávky využívají, beru ji spíše jako doporučení. Pocitově nebude mít Kangoo moc problémů ani s dvojnásobkem.
Jak je u renaultí jedna-pětky zvykem, ani v tady si nevezme žádné velké množství paliva. Testovací týden jsem zakončil s hodnotou 5,9 litrů na sto, vůz jsem ale přebíral s nájezdem pod tisíc kilometrů, takže předpokládám, že po zajetí se spotřeba ještě trochu sníží. Obzvláště spokojený jsem byl s efektivitou motoru na dálnici, kde si na sedmičku ve sto třiceti pobublával někde kolem dvou tisíc otáček a nežral skoro nic.
Verdikt
Kangoo není auto z plakátu, po kterém touží každý petrolhead. Velmi pravděpodobně ho malí kluci nebudou prohánět po kobercích se silniciemi a doufat, že si ho jednou pořídí ve skutečné velikosti. Byla by škoda ho ale přehlédnou a nevěnovat mu žádnou pozornost. Ve své třídě jde totiž o premianta, který funguje přesně tak, jak je u podobného auta potřeba. Kangoo je jednoduchý, ale přesto mile promyšlený kus nářadí, který navíc nestojí moc a potěší i nízkými provozními náklady. K dokonalosti mu chybí opravdu snad jen užší přední sloupky a možnost táhnout přívěs těžší než 1500 kg.
Technické údaje
Motor: vznětový osmiventilový přeplňovaný čtyřválec 1461 ccm
Výkon: 85 kW (115 koní)
Točivý moment: 270 Nm
Převodovka: sedmistupňová dvouspojka EDC automatická
Pohotovostní hmotnost: 1590 kg
Užitečné zatížení (testované verze): 690 kg
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 5,2 (5,9) l/100 km
Objem nádrže: 54 l
Maximální hmotnost přívěsu: 1500 kg
Zakladní cena: 465 000,- Kč (bez DPH)
Cena testované verze 589 500,- Kč (bez DPH)
mariov8
Jste si jistý, že těch 1600 otáček točil na 7 při 130km/h a ne při 90km/h? Protože já tuhle kombinaci teď mám v autě a při 130 točí tak 2200-2250. Jinak pěkný článek. Já si občas, už to v práci bohužel nejde, půjčoval i náklaďáky, když jsem něco potřeboval na baráku. Sousedi ze začátku hodně čuměli s čím jsem jezdil domů, od kabrioletů, přes obytňáky až po nosiče kontejnerů.
Jakub Pospíšil
Jistěže ano. Jsem si to psal do mobilu do poznámky a prohodil si řádky. Opravím.