Rekreační sportovec mezi auty? Fiat 600 Sport nepotřebuje vyhrávat, aby bavil

Automobilka Fiat na český trh momentálně uvádí novou verzi svého stěžejního modelu 600, pojmenovanou Sport. Míří mezi běžné, kabelkové specifikace auta a ostrý Abarth 600e se samosvorným diferenciálem a 175 kW ve variantě Turismo nebo dokonce 207 kW v provedení Scorpionissima.

A já si nejprve říkal, že vám o ní ani nebudu psát, protože pro nadšené řidiče milující ostřejší svezení se na první pohled může zdát bezpředmětnou. Ačkoliv dostala přídomek Sport, ambice vyhrávat v okreskovém nebo okruhovém klání tato verze nemá.

Za cenu od 629 000 Kč v akci přináší jen atraktivní, svítivě zelenou barvu Acid, tmavá, osmnáctipalcová litá kola, volitelně černou střechu, černé ozdobné prvky masky chladiče, klik dveří a zadních světel, doplněné emblémem Sport na blatnících a pár upravených detailů v interiéru.

Pod kapotou však oproti standardnímu Fiatu 600 nedošlo k žádné změně. Pořád je zde buď tříválcový mild-hybrid s 81 kW nebo 107 kW, alternativně elektromotor o výkonu 115 kW a s 54 kWh baterkou. Sami cítíte, že u auta vážícího okolo 1300 kg, potažmo 1500 kg u elektra, to neslibuje žádné mimořádné výkony. Zvlášť když tisková zpráva nezmiňuje ani slovo o tom, že by se přitvrzovalo odpružení.

Pak mi ale na mysl vyvstala jedna vzpomínka z mládí, která mi na celou věc vrhla úplně jiné světlo. Víte, i když já také opravdu žádné, ani nejmenší ambice vyhrávat v jakémkoliv klání nemám, stalo se, že jsem kdysi dávno, snad ještě na základní škole, hrával tenis. Nechápete, jak to může souviset? Vysvětlím.

Na každou hru jsem byl totiž připraven. Měl jsem sportovní dres, tenisky, potítka a poměrně solidní raketu značky HEAD. Přece u toho nebudu vypadat jako člověk, který se vůbec nesnaží! Nikdy jsem však nic nevyhrál, nikdy jsem se ani žádné soutěže nezúčastnil. Jen jsem si tak na kurtu pinkal míček ze strany na stranu a dobře se bavil se „spoluhráči“ (protihráči? Vlastně nevím, my to tak nikdy nebrali).

Můj trenér mi na to vždycky říkal, že jsem typickým příkladem rekreačního sportovce. Tedy takového sportovce, který sice vypadá docela vážně, ale sport bere jako možnost odreagování se, nikoliv jako skutečnou, důležitou součást svého života. Rekreační sportovec prý nepotřebuje vyhrávat, hlavní je si aktivitu užít. S tím já vždycky souhlasil, přesně tak to bylo.

A tu si říkám, jestli nový Fiat 600 Sport nemá vlastně mezi automobily úplně tu stejnou roli. Tak jako já, ani on nemusí být všude a vždy první. Nejde mu o trofeje, o uznání ani o slávu. Nechce být nejlepší. Chce své majitele jen dobře bavit. A k tomu mu jistě bude stačit i oněch 81 až 115 kilowattů a běžný podvozek.

Však to znáte sami – když se zahodí stopky a všechny Volkswageny GTI i BMW M se nechají na nejbližším možném místě předjet, pak může být sranda i s obyčejným vozítkem do města. I ono zvládne zrychlovat, zpomalovat a vykružovat oblouky. I ono jde dostat na limit. I ono umožní hrát si s přenosem váhy. Jen se to musí dělat… rekreačně, bez přehnaných ambic.

Aby ale takové rekreačně sportovní auto nevypadalo, že se vůbec nesnaží, výrobce mu dodá kapku zajímavější, sportovnější kukuč. Ano, na to to nejezdí, nijak to nepomůže. Ale tady nejde o výhru. Jde pouze o zábavu. A na tu stačí svítivá barva vystupující ze šedi průměru, pár kontrastních detailů a nějaké to ozdobení interiéru. Tak jako vidíte na fotkách.

S podobnou logikou já asi nakonec dokážu souznít. Víte co, na kurtu jsme se také vždycky smáli tomu, jak jsme všichni vypadali, že jsme se právě vrátili z Wimbledonu, ale podstatnou část našich lekcí jsme přitom trávili hledáním míčků, naší nešikovností poztrácených různě po přilehlém parku. Proč by mi něco podobného mělo u auta vadit?

A pokud by náhodou někdo měl tu potřebu vítězit, tak může místo Fiatu zvolit již zmíněnou plnotučnou verzi Abarth. Stejně jako někteří známí si víc užijí sportování s mým bratrem, jenž to, na rozdíl ode mě, vážně bere a chce být tím nejlepším. Takže je vlastně vše v nejlepším pořádku.

Proto jsem se rozhodl, že vám přece jen o Fiatu 600 Sport napíšu. Ano, nevyhrajete s ním nejspíš vůbec nic. Vynaložené peníze se vám nevrátí v žádném zlepšení na „čase za jedno kolo“. To ale neznamená, že byste si jeho vlastnictví nemohli užít. Stačí si uvědomit, že i auto může být rekreačním sportovcem.

Co si o tomto mém myšlenkovém pochodu myslíte vy? Souhlasíte s mým tvrzením, nebo je to blbost, protože pokud auto nepřidává alespoň 50 kW navíc a o 20 % tvrdší odpružení, nemá právo byť jen naznačit, že je sportovní? Dejte vědět v diskuzi.