Ptejte se Vojty: 300C aneb moderní americká klasika?

Rubrika Ptejte se Vojty bohužel vzala za své spolu s mým oblíbeným českým časopisem britského původu. Všetečné dotazy čtenářů mi ale začaly chybět a tak se stará známá rubrika vrací.

Dobrý den,

zvažuji koupi Chryslera 300C s V8 (první generace), bohužel jsem nenašel nějaké rozsáhlejší recenze a vůbec celkově na internetu toho moc psáno o tomto skvostu není. Takže jsem se obrátil na vás, jelikož jste jeden z nejlepších webů o autech a opravdu víte o čem píšete a navíc máte i zkušenosti s amerikama.

Byla by to moje taková první amerika. Už odmalička jsem obdivoval americké vozy, hlavně kvůli vzhledu a V8 pod kapotou a 300C mi přijde jako ideální kandidát na výběr vozu. V8 Hemi, pohon zadních kol, automat a pro mě image a krásný osobitý vzhled včetně nádherného zvuku.. Za luxusní cenu do +-200 000,-.

Velice bych ocenil nějaké ty vaše rady, popř. nějaká osobní zkušenost? Na co si dát pozor? Jak je to s ND? Spotřeba mě nezajímá a především by to auto bylo používáno po velkoměstě a občasné projížďky jen tak z radosti.. Bohužel život v Americe pro mě není jen tak dosažitelný, tak si chci užít trochu Ameriky u nás.:)

Ještě mě napadá, jestli neznáte jiného konkurenta s podobným motorem, nejlépe V8 s Hemi? A samozřejmě amerického původu. Charger je super, ale u nás je k sehnání bohužel nová generace a starší se stejně pohybuje okolo 300 tisíc..

Přemýšlel jsem i nad V6, ale mě jde hlavně o image a občasné výpaly z křižovatek. Na to asi V6 není, když musí táhnout 2 tunový kolos.

Děkuji vám za váš čas.
Marek

Oproti posledním několika otázkám, které byly filosofické, filosofičtější nebo úplně nejfilosofičtější, je tato vlastně docela prostá a jednoduchá. Dalo by se na ní dokonce odpovědět jedinou větou. Očividně totiž toužíš po klasickém americkém sedanu s osmiválcem a pohonem zadních kol, který bude mít výrazný charakter a zároveň bude dost moderní, aby byl běžně použitelný. A máš na něj 200 tisíc korun. V tom případě ti v podstatě nezbývá nic jiného než si 300C koupit – žádné jiné podobné auto totiž neexistuje. 

ta doba už je dávno. celých 43 let

Doby, kdy byla amerika plná charakterních, svalnatých osmiválcových sedanů s mocným zvukem a sklonem k pálení pneumatik, už je totiž dávno pryč. Jak dávno? Co třeba takových 43 let? Ročník 1972 byl totiž posledním, kdy jste si mohli pořídit něco jako Chrysler 300 na obrázku výše (pozn. pro rýpaly – konkrétní kus je 1970). Mohli jste mít obrovský sedan, který vypadal dravě, zněl jako když Lucifer po ránu kloktá síru s napalmem a jezdil jako přerostlý muscle car. Dobrá zpráva je, že i takové auto si můžeš za svých 200 000,- Kč koupit. Špatná zpráva je, že bude přes 40 let staré, takže i když půjde o solidně zachovalý kus, bude reznout, bude se porouchávat a pokud se budeš pohybovat po městě s občasným burnoutem z křižovatky, nebude se stydět říct si o 30 litrů na 100 kilometrů (mimo město to bude třeba "jen" 15-18 litrů).

Potom přišla palivová krize, předpisy o bezpečnosti a s nimi i konec módy svalnatých motorů a svalnatých tvarů. Z amerických aut se staly křižníky (bráno podle jízdního projevu), nebo spíše chrámy konzumu (to podle designu, respektive architektury jejich karoserie) na kolech. Výkony zmizely a dynamické, proudnicové tvary ustoupily hranatým krabicím, které sice mohou být krásné, důstojné a okázalé, ale rozhodně nelákají k nějakému divokému zacházení. 

Stejný designový jazyk i jízdní charakter vydržel až do 80. let, kdy se zase navrátila aerodynamika a dokonce se začaly objevovat i silnější motory. Jenomže v tu samou dobu se na scéně začala objevovat SUV na jedné straně a příval sedanů s šestiválci a předním pohonem na straně druhé. Éra moderních fullsize sedanů na rámu s osmiválcem a pohonem zadních kol tak netrvala příliš dlouho. Tedy alespoň u General Motors, kde slibné stroje jako Cadillac Fleetwood a hlavně Chevrolet Caprice/Impala v roce 1996 vystrnadila z jejich domovské továrny v texaském Arlingtonu monstrózní SUV Tahoe a Suburban.

Na trhu tak zůstala jen platforma Panther koncernu Ford, udržovaná naživu především flotilovými prodeji. Jako poslední americký sedan si zachovala správné monstrózní rozměry, rámovou konstrukci a tuhou zadní nápravu. Ford Crown Victoria, Mercury Grand Marquis i Lincoln Town Car ale trpěly poněkud nudným a nenápadným designem. A motor 4.6 V8 "Modular" byl sice fantasticky tichý, úsporný a překvapivě spolehlivý, ale (částečně i kvůli moderní koncepci s rozvodem OHV) poněkud zaostával co do charakteru. Ať už jde o zvuk nebo o klasický masivní zátah v nejnižších otáčkách, nebylo to prostě "to ono". Town Car jako kultivovaný křižník byl skvělý a policejní CrownVic měla charakter, ale k silnému autu má dnešní optikou vážně daleko.

Takže nezbývá nic jiného než Chrysler a jeho platforma LX. Její technika sice do značné míry staví na technice Mercedesu, se kterým tehdy Chrysler tvořil společný koncern, ale osmiválec s rozvodem OHV je tak tradiční, jak jen to je možné. A stejně tak tomu je i s designem, proporcemi a jízdním charakterem. Je to přesně ten velký, okázalý, komfortní, ale zároveň také rychlý a hlučný americký sedan, který člověk očekává – i když se poslední desítky nic takového nevyrábělo. Kombinace klasických proporcí s designem, který je tak akorát retro a zároveň dostatečně moderní, udělá z 300C do budoucne nepochybně oblíbenou klasiku.

300C není tak jednoduchá, jak by člověk možná čekal

A nebude tak možná ani vadit, že například ve srovnání s fullsize sedany od Fordu nebo GM to rozhodně není ta jednoduchá, spolehlivá amerika, kterou jsme si zvykli očekávat. Motor 5.7 Hemi je možná jednoduchý a spolehlivý, ale typické problémy s elektroinstalací Chrysler neopustily ani po roce 2000 – a přidal se navíc fakt, že tohle auto pochází vlastně od dvou výrobců (Mercedes-Benz a Chrysler), případně od tří výrobců v případě dieselu (zde se přidává VM Motori). Výsledkem je prazvláštní a velmi složitý slepenec, který sice netrpí nějakými typickými "nevyhnutelnými" fatálními závadami (jako přední náprava u LHS), ale také má velmi, velmi daleko do bezproblémovosti velkých Fordů či Chevroletů. Dobrou zprávou je alespoň to, že díly jsou všemi obvyklými kanály snadno dostupné a nijak vražedně drahé.

Co naopak evropská očekává splňuje naprosto přesně, je interiér. Zatímco dnešní Charger i Chrysler 300 už jsou auta se zpracováním na téměř evropské úrovni, první generace byla v případě Chrysleru ošklivá a v případě Chargeru a jeho klonu Magnum přímo nesnesitelně ohyzdná (Challenger je lepší, ale ne o mnoho).

Výsledkem je auto, které jezdí víceméně jako takový těžkopádnější Mercedes, není z něj moc vidět, má ošklivé plasty na palubce a jeho servisování má potenciál způsobit bolení hlavy přinejmenším kvůli hledání mechanika, který tuhle věc už někdy viděl. A to všechno za cenu Mercedesu E500 (W211) ze stejné doby, který je téměř ve všech ohledech (kromě výkonu) mnohem lepším autem.

Takže, je rozumné si ho koupit? Samozřejmě že ne.

A měl bys to udělat? Zcela určitě ano, protože tohle auto ti zaručeně vyvolá úsměv na tváři a vytvoří spoustu krásných vzpomínek. Jen potom nezapomeň nakoupit nějaké vhodné výfuky…

Máte dotaz, se kterým si nevíte rady? Potřebujete poradi s nákupem auta? Rozsoudit hospodský spor? Nebo si prostě jen myslíte, že by daná otázka zajímala i ostatní? Pište na redakce@autickar.cz!