Piaggio Porter NP6: Italský dříč do kapsy

Když se řekne Piaggio, většina z vás si asi vybaví legendární skútr Vespa, případně jiné jednostopé přibližovadlo z dílen tohoto italského výrobce. Jenže motorky nejsou to jediné, co si od nich můžete pořídit. Divize Commercial sice nabízí podstatně užší portfolio, konkrétně jen jediný model, ale vzhledem k jeho variabilitě to vůbec nevadí. 

Začátkem devadesátých let rozhodlo vedení Piaggia o stavbě nového modelu. Měl nahradit oblíbenou tříkolku Piaggio Ape, vozítko s kořeny v poválečné době – víceméně to byla Vespa s korbou, případně různými nástavbami. Asi není těžké si domyslet, že neoplývala výkonem či bezpečností ani v době svého vzniku, natož pak v devadesátých letech. I tak ale Ape, navzdory přepodkladům, přežilo až do dnešních dní a pořád si ho můžete koupit jako úplně nové. 

Nástupcem onoho vespotuktuku se měl stát malý náklaďák trambusového typu, model Porter. První generace vznikla ve spolupráci s Daihatsu. Občas se někde objevuje informace, že šlo o licenční výrobu modelu HiJet, ale to není tak úplně přesné. Ve společném projektu s japonskou automobilkou mělo Piaggio jedenapadesátiprocentní podíl a italští inženýři se podíleli i na vývoji. 

První Porter, představený v roce 1992, vydržel ve výrobě osmnáct let – do roku 2020. Byl velice oblíbený pro svou technickou nenáročnost, nízkou cenu, malý půdorys a příznivé provozní náklady. Nebyl zrovna rychlý, moderně vybavený ani extrémně pohodlný, a co se týče pasivní bezpečnosti – vzhledem k tomu, že nohy řidiče se nacházely asi 5 cm za parabolou předního světlometu, bourat byste s ním fakt něchtěli. Pro krátké cesty v uličkách italských měst a mezi vinicemi na venkově byla ale tahle malá krabička úplně ideální. A oblíbil si ji i zbytek Evropy, obzvláště dobře se prodávala na britských ostrovech a ve Španělsku.

S rokem 2021 se světu představila druhá generace Porteru. Tentokrát sáhli Italové do Číny a vybrali si pro spolupráci automobilku Foton (pokud jste o ní dosud neslyšeli, nejste sami), konkrétně model Gratour V3. Jednoduchý rámový náklaďáček s dodávkovou kabinou a primitivním jedenapůllitrovým benzínovým motorem. Vůz se do Pontedery v Itálii dováží jako polotovar, jakási „hrubá stavba“, zde je pak dále upraven, aby splňoval bezpečnostní a emisní limity, dostává originální přední část karoserie, interiér a probíhá na něm celá řada dalších úprav. Opět nemůžeme říci, že jde jen o pouhé přeznačkování, ale spíše úzkou spolupráci. 

S prvním Porterem jsem pár kilometrů najel a dost mě bavil. Mrštností a schopností procpat se těmi nejužšími mezerami a zaparkovat na těch nejmenších místech překonával i kompakty jako Opel Corsa nebo Ford Fiesta, přesto se do něj vešly dvě naložené palety a dva lidé. Líbila se mi jeho trambusová konstrukce a skoro až „kei-dodávkový“ styl. 

Nový model je jiný. S trojúhelníkovou budkou působí spíše jako zmenšenina valníkového Transita, celkové rozměry výrazně povyrostly a v neposlední řadě se zvětšil i motor. Teritorium prvního skříňového Portera totiž od devadesátých let opanovaly malé dodávky jako třeba Citroën Berlingo, které nabídly podobnou praktičnost, ale s komfortem osobního auta. Piaggio se tak nově soustředí na ty, pro které je dodávka malá, ale plnotučný náklaďák zbytečný.

S délkou maximálně 510 cm a šířkou metr osmdesát se pořád nejedná o žádného obra – mnohá SUV jsou větší – takže se s ním nemusíte bát do města, ale trpět v něm nebudete už ani na okresce. Komfortní cestovní rychlost se pohybuje někde do 110 kilometrů za hodinu. Piaggio sice jede klidně o dost víc, ale pak už je v něm opravdu rámus. Manuální pětikvalt je totiž poskládaný dost nakrátko, aby si poradil i s naloženým vozem. 

Líbí se mi konstrukční jednoduchost a nezáludnost. Po zvednutí sklápěčky je možné si detailně prohlédnout rám, nádrže a všechna vedení, přístup k motoru z kabiny je také jednoduchý a všude je dost místa. To je ideální také pro stavbu rázných individuálních nástaveb, pro jejichž montáž je vůz z výroby připraven. Piaggio dokonce spustilo vlastní specializovaný web, kde najdou druhotní výrobci veškeré technické výkresy, dokumentace a dokonce i formuláře pro proces homologace navržených nástaveb.

Samozřejmě po vzoru předchůdce ani tohle nové Piaggio nehýří žádným přehnaným luxusem. Sedadla jsou poměrně tvrdá a prostá jakéhokoli bočního vedení, plastikový volant a obyčejné rádio také nikoho neohromí. Spárovat s telefonem ho ale lze, klimatizace tu chladí dostatečně a narozdíl od nedávno testované Dacie Spring tu je dokonce i elektrické nastavení zrcátek. Potřebujete při převážení fůry písku ze vsi do vsi něco víc? 

Řízení je lehké a přeposilované, chod brzd lineární a snadno dávkovatelný, nepřeplňovaná patnáctistovka s rozvody řetězem reaguje promptně na pokyny plynového pedálu, a ačkoli nemá žádné elektrické pomocníčky ani filtry, plní normu Euro6D full. Proplétat se v tomhle malém náklaďáčku provozem je vlastně docela zábava – jasně, nechtěl bych v tom trávit několikasetkilometrové cesty, ale na ty se s tímhle autem beztak nepočítá. Do malého náklaďáčku můžete naložit 1300 kg, podle propružení zadních listů si ale troufnu říci, že jde spíše o „papírovou“ hodnotu a reálně uveze Porter o dost víc. To koneckonců dokazuje i povolené technické zatížení zadní nápravy, které je u verze s dvojmontáží až 2200 kilogramů.

Testovaný vůz byl vybaven tovární zástavbou na LPG, čímž se zásadně snížily provozní náklady a zároveň zlepšil dojezd. Je tu totiž 45litrová nádrž na benzín a 55litrová na plyn. Průměrná spotřeba v testu se pohybovala kolem jedenácti až dvanácti litrů, na jedno natankování tedy Piaggio zvládne s přehledem 800 km. Při jízdě na LPG se náklady na palivo dají udržet hluboko pod hranicí dvou korun na sto kilometrů. 

Verdikt

Druhá generace Portera povyrostla a cílí na trochu jinou skupinu zákazníků. Jednu věc má ale s předchůdcem společnou. Nabízí skvělý poměr užitné hodnoty k ceně, servisní nenáročnost, minimální provozní náklady a slušnou manévrovatelnost ve stísněných prostorách. Na trhu je bezpochyby spousta pohodlnějších, silnějších a rychlejších sklápěček, na tuhle vám ale stačí „béčko“, ceny začínají pod půl milionem a provozní náklady budou díky LPG a servisní jednoduchosti srovnatelné s osobákem. Komunální služby, malé stavební firmy, zahradnictví, zemědělci – těm všem, myslím si, Piaggio udělalo tímhle jednoduchým levným náklaďákem velkou radost. A mně konec konců taky – jeho řízení jsem si fakt užil.

Technické  údaje 

Piaggio Porter NP6, 1.5 LPG, sklápěč, L2, dvoumontáž
Motor: atmosferický zážehový čtyřválec 1498 ccm
Výkon: 78 kW (106 koní) 
Točivý moment: 136 Nm 
Převodovka: pětistupňová manuální
Maximální rychlost: 120 km/h psaná, ale testovací vůz jel 140 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: srovnatelné s Fabií MPI 
Průměrná spotřeba udávaná (v testu): 10,1 benzin, 12,6 lpg (11,8 obojí dohromady v testu)
Hmotnosti:
Maximální nosnost: 1300 kg
Čistá hmotnost vozidla: 1500 kg
Celková hmotnost vozidla: 2800 kg 
Max. hmotnost nebrzděného přívěsu: 650 kg
Max. hmotnost brzděného přívěsu: 1000 kg
Max. zatížení na přední nápravě: 1000 kg
Max. zatížení na zadní nápravě: 2020 kg
Základní cena: 462 810 Kč bez DPH
Záruka 2 roky bez omezení km