Opel Grandland: Volba rozumu nemusí být nudná

Pojmenování Grandland, tehdy ještě doplněné písmenkem “X” se v portfoliu Opelu poprvé objevilo v roce 2017. Nesl ho model, který nahrazoval jízdně přinejmenším kompromisní Opel Antara. V roce 2021 prošel model výrazným faceliftem a z názvu zmizelo písmeno X. Modernizovaná verze dostala nový designový jazyk značky Opel, včetně charakteristické masky Vizor a plně digitálního kokpitu Pure Panel. Pomohlo to, ale pořád jsem tam v některých křivkách viděl na pozadí tu nešťastnou Antaru. 

Ale teď je tu zbrusu nová generace a s ní zcela inovovaný design, který se vážně povedl. Vlastně bych nečekal, že zrovna Opel, který dlouho platil za synonymum motoristické nudy, dokážne na střední rodinné SUV naroubovat tolik zajímavých detailů. Zajímavá přední maska s průhledným krytem loga mi hned připomněla Citroën SM , líbí se mi i detail decentních světelných lišt, který není kýčovitý – narozdíl od velkých svítících mřížek chladiče. A zadní světelná lišta s trojrozměrnými písmeny OPEL se také moc povedla. 

Líbí se mi i přední kapota s výraznou středovou ploutví, na kterou designově navíc navazují i některé interiérové detaily, zdařilý efekt podtrhuje zajímavá měděná metalíza. Vlastně jediná věc, která mi není úplně po chuti, je výrazný boční prolis, který končí v půli zadních dveří. Chápu, že má opticky rozbíjet vysoký ponton karoserie, jeho tvarování se mi ale moc nezamlouvá. 

Ale interiér – tam si nemám na co stěžovat. Je decentní a přehledný, ačkoli vůz sdílí platformu s extravagantním Peugeotem 3008, zachoval si střízlivost a nesnaží se nijak šokovat. Na pohledových plochách se střídá decentní plast s ozdobným reliéfem a příjemná šedá látka připomínající vzorem i materiálem pohodlnou mikinu s kapucí. Moc mi vyhovují sedačky – tak akorát měkké, s dobře tvarovaným opěrákem a masážemi, výhřevem i odvětráváním. Displeje jsou tu dva, poměrně nízké – tak aby nevystupovaly nad siluetu palubní desky. Potěšily mě zcela nové páčky pod volantem, které působí mnohem hodnotněji, než předchozí verze tohoto dílu od Stellantisu – mají přesný a uspokojivý chod a logicky seřazené funkce.

Grandland po odchodu Insignie převzal roli vlajkové lodi Opelu a je to znát – interiér je dotažený do posledních detailů a velice dobře maskuje příbuznost s jinými značkami koncernu Stellantis. Ergonomicky si také nemám na co stěžovat. Klimatizace je tlačítková, stejně jako všechny potřebné základní fuknce. Tlačítka na volantu mají jasně nahmatatelný reliéf, takže je lze ovládat poslepu, asistenty se vypínají dlouhým podržením “autíčka” pod hlavním displejem. Je tu spousta praktických odkládacích schránek, propracované je také rozvržení výdechů klimatizace. Třešinkou na dortu je kolečko hlasitosti, na kterém je umístěný symbol vypnutí audiosystému. Na rozdíl od konkurence se však symbol neotáčí s kolečkem, ale zůstává vždy ve správné poloze. Je to jen malý detail, ale dobře ilustruje to, jak si dali designéři s Grandlandem záležet. Tak to má být. 

S mezigeneračním nárůstem délky o bezmála  20 centimetrů (předchozí Grandland měl 4477 mm, tento má 4650) tu je spousta prostoru i na zadních sedadlech. Ta mají příjemně dlouhé sedáky a dokonce i prostřední místo tu je vcelku pohodlně použitelné i dospělým člověkem. Převoz dlouhých nákladů usnadňuje dělení sedadel v poměru 40:20:40. Ne snad, že by na většinu nákladu nebylo dost místa v kufru. Ten v klidu pojme velký kočárek společně s rodinným nákupem a ještě zbyde trochu místa na nějaké to odrážedlo. Jen by se mi líbil nějaký trochu sofistikovanější systém krycího “plata”. Namísto textilně-lisovaného černého kusu visícího na dvou šňůrkách jak v nějakém lowcostu by Grandlandu slušela spíše modernější svinovací roletka.  

Bezpochyby největší kontroverze Grandlandu se nachází pod přední kapotou. 1,2 litrový tříválec dopovaný 48voltovým mild-hybridním systémem působí v takto velkém voze s místy až subprémiovými detaily a výbavou přeci jen trochu podměrečně. Jde o nejzákladnější motorizaci, k dispozici je ještě silnější plug-in hybrid a plně elektrická verze. Já osobně bych si ale nakonec vybral právě tuto sto třiceti šesti koňovou verzi. Ono to totiž celé funguje překvapivě docela dobře. Může za to kombinace tří zásadních faktorů – stratérgenerátor pomáhá vykrýt turbodíru, nadprůměrně kvalitní odhlučnění nepustí zvuk vytočeného motoru do kabiny a šestistupňový automat se snaží držet motor v efektivních otáčkách seč mu síly stačí. 

Výsledek je velice přesvědčivý v městských a okreskových rychlostech, tam jsem skutečně neměl pocit, že by velkému Opelu docházel dech. Jel svižně a klidně, kdybych nevěděl, jakou má vůz motorizaci, klidně bych věřil, že je tam nějaký čtyřválcový dvoulitr. Celé to začalo trochu pokulhávat na dálnici, kde se v rychlostech nad 130 km/h už naplno projevily neduhy objemné karoserie a jejího aerodynamického odporu, mild hybrid tu nebyl moc platný a malý motor tu dlouhodobě musí pracovat u horní hrany spektra svých možností. Ne snad, že by to nešlo, ale z projevu auta to cítíte a není to úplně příjemné. Roste tu také spotřeba, která při překročení povoleného maxima přelézá devět litrů na sto. 

Příčí se mi napsat, že je Grandland se základním motorem pro klidné řidiče, protože tímto eufemismem častujeme auta, jako je Fabie s 1,0 MPI, nebo i30 s atmosférickou patnáctistovkou. Grandland jede slušně, jen to není dálniční stíhač a pokud jste zvyklí denně trávit stovky kilometrů s tempomatem nastaveným na 160, asi to nebude úplně ideální vůz. Na běžné rodinné cestování ale v pohodě stačí a brzdit provoz s ním rozhodně nebudete.

Na okreskách je vůz naopak překvapivě schopný. Podvozek je o dost tvrdší, než u příbuzného Peugeotu, skoro by se mi chtělo napsat, že je až německy tuhý, ne však nepohodlný. A speciální zmínku si zaslouží ještě přední světlomety – Opel byl v tomto směru vždycky napřed a i tentokrát mi nezbývá konstatovat, že systém Intelli-Lux HD se i v tomto cenově dostupném voze s klidem vyrovná nejmodernějším technologiím premiových značek. 

Verdikt

Vím, že jsem jenom chválil a skoro si nestěžoval, ale Opel Grandland se mi zdá jako opravdu povedené auto. Dokonce jsem ho půjčil redakčnímu kolegovi Markovi a ten dospěl ke stejnému názoru – Opelu se skutečně podařilo postavit velice dobré rodinné SUV, které příjemně jezdí, dobře vypadá, nabídne spoustu dobře fungující výbavy a velice příjemný interiér. Ano, základní motorizace je do jisté míry kompromisní, ale na běžné využití bohatě dostačuje a rozhodně s ní nebudete nijak trpět. A hlavně – auto na fotkách je vyšperkovaná verze GS a i tak vyjde hluboko pod milion. A základní, přesto však velice slušně vybavený “Edition” stojí jen 769 990 Kč. To je v této velikostní a výbavové kategorii částka, na kterou se dostanou jen lowcostové značky, které Opel ale zpracováním a dotažeností zdaleka převyšuje. Grandland tak po týdenním testu mohu s čistým svědomím označit za rodinnou nabídku roku. 

Technické údaje

Motor: zážehový tříválec 1,2 turbo, mild hybrid 48V
Celkový výkon: 136 koní
Převodovka: automatická dvouspojková šestistupňová
Maximální rychlost: 202 km/h 
Zrychlení 0–100 km/h: 10,2 s 
Provozní hmotnost: 1600 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,6 l/100 km kombinovaná (WLTP)
Průměrná spotřeba v testu: 7,6 l/100 km (cca 50% dálniční cesty)
Základní cena: 769 990 Kč
Cena testované verze: 819 990,- Kč

Kompletní ceník ZDE.