Letošní sezóna se mi opět trochu komplikovala a prostě mi nevyšel čas úplně na všechno ježdění tak, jak bych si přál. Přesto jsem se párkrát opět skvěle povozil a nasbíral spoustu zážitků a zkušeností. Jak ale dopadl lov samotný?
Opět jsem vyrazil s agenturou Bikes4life, kterou jsem si loni oblíbil. Přátelská atmosféra, solidní cena, lidé ochotní poradit a dokonce už také povědomé tváře. Poznávám kolegu se šedým Streetem, prakticky stejná motorka jako moje, pouze s novějším designem světel, se kterým už jsem se několikrát naháněl ve skupině. Na agenturním ježdění jsou jezdci obvykle rozděleni do 4 skupin: A,B,C,D. Podle toho jak jsou rychlí, “A” jsou největší střelci, “D” amatéři a začátečníci. Skupinu dostanete přidělenou dle toho jak se cítíte, případně dle časů zajetých v minulosti. Čistě teoreticky se kdokoliv může nacpat kamkoliv, ale byl by sám proti sobě. Díky rozdělení totiž ti pomalejší nejsou brzdou pro ostatní a naopak se nemusí obávat toho, že kolem nich budou lítat motorky dvojnásobnou rychlostí. Obojí výrazně přispívá k bezpečnosti provozu.
Nenechte se však zmást, i amatéři často jezdí lepivé slicky, mají nahříváky, vlastní dodávku – zázemí. Zkrátka všechno, co já nemám. Ano, závodnických výmluv budu mít celou řadu. Už si trochu více věřím, a tak se nechávám přiřadit do skupiny C. Tradičně mám v plánu příjezd (a odjezd) po vlastní ose, na silničních pneu. Tentokrát se jedná o Bridgestone BATTLAX S22. Moje zázemí je batůžek s minerálkou, manometrem a náhradním tričkem. Pokud je zde někdo poprvé, mým strojem je Triumph Street Triple z roku 2008, sice s několika úpravami, ale vyloženě o okruhou záležitost se nejedná.
Odpoledne se pak jezdci, na základě časů z dopolední kvalifikace, rozřadí na startovní rošt do celkem pěti závodů. SBK (1000ccm), SSP (600ccm) a pak OPEN 1, 2 a 3. Do skupin “OPEN” se postupně prostě naskládá zbytek účastníků, co se nevlezl do prvních dvou závodů. Nezávisle na kubatuře nebo typu motorky – také sem spadá kategorie naked, což se mě týká – prostě podobně jako ve skupinách, aby spolu závodili jezdci (alespoň zhruba) stejným tempem.
Rozhodně moje nejlepší fotka letošní sezóny. Když se déle zadíváte, tak mě možná najdete.
Slovakiaring
Po loňské, nadmíru úspěšné, první návštěvě u našich sousedů, jsem se rozhodl pro opakování. Scénář nacvičený a stejný jako posledně. Vstávání brzo ráno následované cestou po vlastní ose. Předpověď slibovala brutální vedro s teplotami přes třicet stupňů, ale také přívalové deště a bouřky a možná i kroupy. Na okruh dojíždím okolo osmé ráno, suchou nohou, ale na obzoru se šinou mraky. Registruji se a výjimečně si připlácím za místo v boxu. Říkal jsem si, že bude fajn, když se budu mít kde schovat, až začnou padat trakaře. Nakonec se tak po celý den nestalo, i když se odpoledne na chvilku zatáhlo, nespadla ani kapka.
Přesto mi ježdění nějak nešlo. V táhlých zatáčkách jsem byl sice odhodlanější a podržel jsem více plynu, ale v klikatících se usecích jsem naopak stopu ztrácel a poslední zatáčka před cílovkou mi pořád nevycházela. Jezdil jsem ji moc pomalu. Celkově jsem byl dřevěnější a spíš se po delší době opět seznamoval s limity a novými pneu, ke kterým jsem měl zpočátku krapet nedůvěru. V kvalifikaci se mi ani nepovedlo dostat na čas z minula, kdy jsem zde byl poprvé.
Nevadí, i moje trápení a ztuhlost stačily na druhou řadu (4. místo) na roštu v závodě amatérů (OPEN3), který se mi podařilo posledně vyhrát. Pohled na zajeté časy ale předznamenává, že tentokrát si na první místo můžu nechat zajít chuť. Na jezdce předemnou ztrácím několik sekund, dokonce i na šedého kolegu, jež mě informoval, že právě obul slicky a z času an kolo mu rázem spadlo celých pět sekund.
Jelikož neumím startovat a posledně se mi to zvedlo na zadní, zvolil jsem blbuvzdornou taktiku. Naprosto pozvolný rozjezd z volnoběhu jako kdykoliv jindy, až poté, po pár metrech, razantní otevření plynu a můj tříválec se čile rozběhne i skrz střední pásmo otáček. Možná se nejedná o nejlepší start, ale na moje závodění plně dostačuje. Při startu jezdec přede mnou (pole position) zažívá moji noční můru a chcípá mu motorka. Naštěstí se mu všichni stihli vyhnout a později se dost rozjel a většinu pole (včetně mě) předjel zpět, skončil myslím třetí. (doslova poslední zatáčku před cílem ho udolal šedý Triumph!) Ze začátku si vedu celkem dobře a dokonce se prokousávám až na druhé místo. Vedoucí Tuono 1100 se se mi však na rovinkách vzdaluje. Později mě dohání i další litry a když mě na cílovce předjíždí bílozelená Honda 929, rozhoduji se, vzít si místo nazpět dřív, než mi na rovince také zmizí. V táhle pravé topím víc, dokonce dotahuji a jsem rozhodnut v následujícím vracáku za horizontem brzdit hodně pozdě. Jenže Honda taky, oba brutálně probržďujeme a necháváme volný vnitřek, kudy nás pohodlně předjíždí můj šedý Triumphí stájový kolega. Následně vrším ještě několik dalších chyb a nakonec dojíždím na pátém místě. Alespoň dotěrnou Hondu se mi nakonec podařilo udolat. Zábava dobrá, i když výsledek trochu zklamání. Nevadí, za chvíli nás čeká Masarykův okruh, tam jsem doma, tam jim ukážu!
Masaryův okruh
Úvod máme stejný. Dojezd po ose, akorát stačí vstávat o dost později, protože bydlím “hned vedle”. Zde přichází ke slovu v úvodu zmiňovaný Moby Dick. Kdo sleduje pravidelněji moje matlání se po okruzích jistě ví, že můj cíl je, pokořit domovský okruh pod hranici dvou a půl minut. Loni jsem zakončil sezónu velice ambiciozním pokusem o drift následovaným záhozem, o kterém jste si už také mohli přečíst. Nejlepší aktuální čas (kolo před pádem) mám 2:13,5. Ještě kousek zbývá. Kamarád, jež dělá traťového komisaře, mě informuje o tom, jak probíhal předchozí den. Přes rekordních 40 různých incidentů, které museli řešit. Ne nutně vždy (ale většinou) se jedná o pády, spadá sem i když někomu například dojde benzín a potřebuje odvoz zpět do depa. Rekordní vedra šplhající nad 35°C a teplota tratě pohybující se mezi 45°-50° znamenají, že dokonce i některé slicky mají problém a doslova tečou. No skvěle, jak si s tím poradí moje silniční S22? Co by se mohlo pokazit?
Po shlédnutí fotek z předchozí akce, jsem světla přelepil šikmo, aby Street vyzařoval zamračenou zlověstnou auru. Jednou třeba dospěju.
Říkám si, že by mohl být dobrý nápad zaútočit hned po ránu, dokud mám nejvíc sil a ještě není takové horko. Pouštím se do první rozjížďky, soustředím se na nově nabyté poznatky o stopě. Nejvíc mi asi pomáhá nájezd ze široka do esíčka do kopce. Tam se mění sklon tratě, a když mi tam občas uklouzne zadní kolo a uberu, tak cestou vzhůru s tím malým objemem strašně ztratím. Hned z první rozjíždky mám dobrý pocit. Časomíra mi ho potvrzuje a ukazuje hezky rovných 2:29,0. Skutečná časomíra, nikoliv mobilní appka, skutečný čas! Tumáš velrybo, ha!
Po zbytek dne už jsem se na lepší výsledek nezmohl, i když jsem několkrát kroužil okolo rovných třiceti. Prudce narůstající teplo bylo dost vyčerpávající, ještě že na sobě nemám černou koženou kombinézu nebo tak něco. Nevadí, cíl dosažen, odpoledne si odjedu závod už jen tak na pohodu pro radost, není kam spěchat. Říkám si, že takhle hezký čas už by mě už mohl dostat do “vyššího levelu” závodu, mezi pokročilé.
V poledne koukám na rozpis a nestačím se divit. Můj čas byl zřejmě až příliš dobrý, protože jsem se vyšvihnul přímo mezi profíky do OPEN 1, sic na poslední místo. Hups. Chvíli jsem vymýšlel co dál. Všude okolo mě nekompromisně litrové motorky, s vyšším výkonem, lepivějšími pneu a lepšími časy v kvalifikaci. Třeba jim bude teplo nebo nasekají chyby, stejně jako já na Slováči, na tom bych je mohl dostat. Nový plán: Nebýt poslední nebo alespoň nezahodit motorku, protože bůhví, kolik moje silniční gumy ještě snesou.
Volím stejnou startovní taktiku a evidentně funguje, protože se mi hned daří předjet asi pět jezdců. Nájezd do první zatáčky je dost chaos, chuml, motorky všude, Jak všichni neobvykle využívají celou šířku tratě a nikoliv pouze vyježděnou stopu, dostávám doslova spršku kamínky a kusy gum, jež se válí na trati. Okolo tribuny C silnější stroje dotahuji jako obvykle, ale jakmile přijdou rovinky, těžko se mi vzdoruje objemnějším motorům. Během závodu postupně míjím celkem tři jezdce, kteří se sklouzli do kačírku, což mi připomíná druhou část mého plánu. Naštěstí alespoň všichni odešli po svých. Po roztrhání pole mě jezdci, které jsem na startu nechal za sebou postupně předjíždějí. Snažím se bojovat a vždy se chvíli držím, ale na téhle úrovni už se mi těžko hledá cesta zpět před ně. Bohužel tentokrát pro vás nemám prostřihy z livestreamu, kamery z nějakého důvodu zabírají spíš boje o první příčky, než na konci. Nakonec přeci jen dojíždím poslední, ale všem jezdcům zabralo celý závod se dostat zpátky přede mě, poslední z nich mě předjel vlastně až na konci předposledního kola. Takže o zábavu postaráno až do konce a myslím, že i ostatní k tomu přistoupili podobně a prostě se mě snažili dostat za každou cenu. Směrem ke gumám musím vyjádřit respekt, odolaly velmi dobře, zadek párkrát mírně uklouznul, ale nic nepředvídatelného.
Po závodě nám cestou do boxu mávají traťáci, takové poděkování, že nás nemusejí sbírat ze země. Na Céčku mám domácí publikum a moje fanynky šílí a odhazují svršky! Při dojezdu do boxu pak následuje potlesk a pár lidí ukazuje přímo na mě a dávají mi palce nahoru. Heh, tak asi dobré.
O dámských fanynkách řeč nebyla, na posledním místě si nemůžu moc vybírat.
Umístění se možná nevyjímá tak skvěle, ale i tak mám neskutečnou radost. Pokořil jsem svoji metu, bájnou velrybu. Omylem jsem se dostal do závodu mezi profíky. Závod Naked se sice samostatně nejede, ale kategorii zde zavedenou mají. V Brně v ní bylo 25 motorek a kromě tří (dobrá a ještě šedý stájový kolega), měly doslova všechny mnohem větší motor (900-1000ccm) a samozřejmě i výkon. Přesto se mi mezi nimi povedlo vybojovat osmé místo. Docela dobrý, ne… ne? Ani jednou mi nedošel benzín. (už si dávám pozor) Zato mi shořel konektor od alternátoru, už zase.
Jenže … co dál? Nastal už čas konečně koupit slicky? Nahřívaky? Druhou sadu kol? Dodávku? Jinou – okruhovou – motorku? Nebo naopak konečně přejít do terénu na ADVčka? Všechno to zní jako spousta práce, sám nevím, ale schválně si něco tipněte v komentářích a třeba se k tomu za rok nebo několik vrátíme.
18. září 2024, 07:04
0
To je jasný...kup druhou sadu kol se slickama plus evet. pár lehkých úprav aby to vydrželo závod a máš to vyřešený :) Jako já s autem. Budeš pak mít motorku na výlety a když ji přezuješ, tak s ní dáš závod...ideál :)
26. září 2024, 08:47
0
Jsem rád, že tu vznikají i články o motorkách. Jinak, tady asi bude nějaká chybka v čase na kolo předpokládám :) "Nejlepší aktuální čas (kolo před pádem) mám 2:13,5." Jinak Triumph je super, ale jak je vidět, nejlepší časy mezi naked jsou velmi často v rukách pilotů Aprilia Tuono apod. Sám jsem na jednom dojel na silničních gumách na agenturní ježdění, odkroužil si 2:22 čas a pak celý zmordovaný večer odjel zase po ose domů:) Skvělý stroj prostě.